807

Svítaniéko, a, m., die Morgendämme-
rung. Kamar. Svitá s. Sš. P. 293.

Svítati, svítati; svitnouti, tnul a tl, utí;
svítávati, dämmern, tagen. — abs. Svítá
(počíná býti světlo, rozednívá se, dní se).
V. Svítá poznání. Us. Dch. Zrak svitá. Hdk.
Les. kv. 34. Vstávej, již bude svítati, máš
pána Boha chváliti; Nepočalo ještě svítat,
tambor začal bubnovat; Svitaj, Bože, svitaj,
aby skoro deň byl, abych sa podíval, v ke-
řem sem domě byl. Sš. P. 55., 80., 337.
(Tč.). — komu. Svítá mu (počíná chápati;
štěstí se naň počalo smáti). Bern. Svítával
mi tam přejasný měsíček, včilé mi zarůstá
k mé milé chodniček. Sš. P. 256. — kde.
Svítá m v hlavě (třešti; už vi, kde chy-
bil, v žaludku (má prázdný). Ros. — od-
kud. Z nich svitá (blýská se, jsou zname-
nití). Lom. Z toho chlapce svítá (jest zlo-
třilý). Us. Dvé ti jisker svitne z oči. Hdk.
Pravé světlo jenom jest, jenž nám s nebe
svítá; A to světlo s nebe ve tmách jemu
svítá. Sš. Bs. 15., 74. — komu na čem.
Co mu na tom svítá, když dělá lidi nešťast-
nými (= co z toho má) ? Us. u Přer. Kd. —
čím. Svítá jen zuby (= je těžce nemocen).
Mor. Bkř. Svorností kdybyste svitli. Hdk.
C. 35. — nač. Keď počalo na deň svitať.
Sl. ps. 87. Holubička lítá, povídá, že svítá,
svítá svítaničko na moje srdíčko. Sš. P.
293. — se. Tam, kde se nesvítá (v řiti;
eufem.). Us. Šd., Bdl.

Svitava, y, f., mě. na Mor., Zwittau. Vz
S. N., Tk. IV. 149. — S., řeka tamtéž. Vz
S. N. — Svitavan, a, m. — Svitavský.

Svitavice, e, f., továrna u Lazinova na
Mor. Tč.

Svítavka, y, f., něm. Zwitawka, městys
u Boskovic. PL.

Svitavosť, i, f., das Dämmerlicht (als
Eigenschaft). Šm.

Svitavy, mě. na Mor. -= Zwittau. Žer.
Záp. I. 223.

Svitečka, y, f., billardiera, die Billardiere,
rostl. Rstp. 116.

Svítek, tku, svíteček, čku, m. = jídlo
z vajec smažené. S. z vajec. D. Lépe: slitek,
der Pfanzel, Eierkuchen. Šm V již. Čech.
mazanec. Kts. S. jako brousek (nepodařený).
Us. Dch. S. na mor. Zlínsku = jídlo z kru-
pice, vajec, žemličky, slaniny, uzeného masa
a klobás v troubě pečené. Brt. S. do po-
lívky, do mléka, trhaný (der Schmorren);
s. na kostky krájeti. Us. Dch. S. z černého
bezu (z bezinek). U Jižné. Vrů.

Svitek, tku, m., die Rolle. S., starslov.
sъ-vitъkь, tomus, ze sъ -|- vit -|- ъkъ,. Mkl.
B. 256. (Hý.). S. cupaniny, Charpiewicke.
Nz. lk., Dch., Sš. Srn. bs. 30. — S. = pá-
semko vlasů, žíhon. Na východ. Mor.

Svitel, e, m., Koelreutera, die Koelreu-
tere, rostl. Rstp. 230.

Svítelna, y, svítelnice, svítednice, e,
f. = lucerna, die Laterne. Hus. Vyjíti maje
světla bez lucerny (svítelny) nenos. — S. =
lampa, die Lampe. Sych. — Jg. Vz Svítilna.

Svítelný = ku svícení způsobilý, Leucht-,
Licht-. S. okno. Ms.

Svítězení, n., der Sieg. Slavné s. Pass.
16. — Jel.

Svítězilý — kdo svítězil, der Sieger. Duše
s. Kom. S. církev (sbor svatých s Kristem
S v nebesích), die triumphirende Kirche. Br.,
Sš. Ž. 120., Hus III. 256.

Svítězitel, e, m., der Sieger. Jel.

Svítězitelný = vítězský. S. král. Bianc.
— Jel., Aqu.

Svítěziti, il, en, ení; svítěsovati, svítězí-
vati, obsiegen, den Sieg erlangen. Jg., V. —
abs. Neplesej, až svítězíš. Prov. Oděnie,
ktož kolivěk má duchovnie, svítězí. Hus I.
375. — proti komu. Žalm. — nad kým:
nad nepřátely. Ros., Dal. k. 8. (Svatí) s-li
nad tělem, nad světem a nud ďáblem; Nade
všemi hriechy s-la; Nad pravdú s. Hus II.
177., III. 87., 277. — čemu: světu. Ms.
Mus. III. b. 42. - s koho. Hnala kachnu
domů a nemohla s ni s. Us. Jg.

Svítěznosť, i, f., die Sieghaftigkeit. Boč.
exc. 1565.

Svítězný = vítězný, siegend. Troj., Martim.

Svítězský = vítězi příslušný, Sieger-.
Leg.

1. Sviti, sváti, svěji. Vz Sváti.

2. Sviti, sviji, svil, it, ití; svíjeti, její, jej,
jeje (íc), el, en, ení = stočiti, zusammen-,
herab-, abwinden. Jg. — co: přízi, niti,
klubko. Us. — se proč: bolestí. Sd., D.,
Er. — se Had se svíjí. Ros. Červ šlapaný
se svíjí. Č. M. 182. — se od čeho. Svíja
sa od bolesti ako had. Mt. S. — se kde.
Svíjel se jako rak ve vařící vodě. U Žamb.
Dbv. — se jak: v chundel se s. Sych. S.
se do klubka. Šp. Vz Svíjati sa.

Svíticí, leuchtend, Leucht-. S. olej. Dch.

Svítič, e, m., der Leuchter. Jg.

Svítička, y, f., die Leuchterin. Jg.

Svítičný = ku svícení sloužící, Leucht-.
S. věž, der Leuchtthurm. Zlob.

Svítidlo, a, n. = čím se svítí, zvl. louč,
dračka, die Leuchte, der Span. Ros. U nás
svítíme svítidly a svíčkami. Us. na Mor.
Svítí mu devča dvěma s-dlama. Sš. P. 403.

Svítil, a, m., osob. jm. Šd.

Svítilka, y, f. Svítilky, fulgorina, hmyz
polokřídlý. S surinamská, fulgora laternaria,
čínská, f., candelaria, europská, pseudophana
europaea. Frč. 137., Schd. II. 522.

Svítilna, y, svítilnice, e, f., die Laterne,
Lampe. S. plynová, ruční, noční, do stáje,
u vozu, na hrob, Dch., lihová, Ck., čety,
Zugs-, Čsk., bezpečná, stájová, přízední,
Wand-, u ukazovače vodního, Wasserstand-
zeiger-. S-nu rozsvítiti, zhasiti, pověsiti atd.
Šp. Hořák ve s-ně. Dch. S. clonící, Us., kou-
zelná. Nz. Vz KP. II. 152. — S., vz Světlík.

Svítina, y, f. Jíti o svatbě na s-nu =
na čuměnou. U Jižné. Vru.

Svítiplyn, u, m. = plyn svíticí, das
Leuchtgas. Šp. Otrávení s-nem. Nz. lk. Vz
KP. I. 217.

Svítiti, svěť (ne: sviť), svitě (íc), il, cen'
cení (na Slov. -těn, tění); svítívati. Kořen
svit. Schl. — S. = světlem koho provázeti,
leuchten, vorleuchten; světlo ze sebe vydá-
vati, leuchten, scheinen; se — blyštěti se,
blitzen, glänzen, funkeln, leuchten; ukazovati
se, leuchten, glänzen. Jg. — abs. Slunce,
měsíc, hvězdy svití (světlo ze sebe vydá-
vají). V. Měsíc svítí jako rybí oko. D. Ten