Předchozí (806)  Strana:807  Další (808) |
|
|||
807
|
|||
|
|||
Svítaniéko, a, m., die Morgendämme-
rung. Kamar. Svitá s. Sš. P. 293. Svítati, svítati; svitnouti, tnul a tl, utí;
svítávati, dämmern, tagen. — abs. Svítá (počíná býti světlo, rozednívá se, dní se). V. Svítá poznání. Us. Dch. Zrak svitá. Hdk. Les. kv. 34. Vstávej, již bude svítati, máš pána Boha chváliti; Nepočalo ještě svítat, tambor začal bubnovat; Svitaj, Bože, svitaj, aby skoro deň byl, abych sa podíval, v ke- řem sem domě byl. Sš. P. 55., 80., 337. (Tč.). — komu. Svítá mu (počíná chápati; štěstí se naň počalo smáti). Bern. Svítával mi tam přejasný měsíček, včilé mi zarůstá k mé milé chodniček. Sš. P. 256. — kde. Svítá m v hlavě (třešti; už vi, kde chy- bil, v žaludku (má prázdný). Ros. — od- kud. Z nich svitá (blýská se, jsou zname- nití). Lom. Z toho chlapce svítá (jest zlo- třilý). Us. Dvé ti jisker svitne z oči. Hdk. Pravé světlo jenom jest, jenž nám s nebe svítá; A to světlo s nebe ve tmách jemu svítá. Sš. Bs. 15., 74. — komu na čem. Co mu na tom svítá, když dělá lidi nešťast- nými (= co z toho má) ? Us. u Přer. Kd. — čím. Svítá jen zuby (= je těžce nemocen). Mor. Bkř. Svorností kdybyste svitli. Hdk. C. 35. — nač. Keď počalo na deň svitať. Sl. ps. 87. Holubička lítá, povídá, že svítá, svítá svítaničko na moje srdíčko. Sš. P. 293. — se. Tam, kde se nesvítá (v řiti; eufem.). Us. Šd., Bdl. Svitava, y, f., mě. na Mor., Zwittau. Vz
S. N., Tk. IV. 149. — S., řeka tamtéž. Vz S. N. — Svitavan, a, m. — Svitavský. Svitavice, e, f., továrna u Lazinova na
Mor. Tč. Svítavka, y, f., něm. Zwitawka, městys
u Boskovic. PL. Svitavosť, i, f., das Dämmerlicht (als
Eigenschaft). Šm. Svitavy, mě. na Mor. -= Zwittau. Žer.
Záp. I. 223. Svitečka, y, f., billardiera, die Billardiere,
rostl. Rstp. 116. Svítek, tku, svíteček, čku, m. = jídlo
z vajec smažené. S. z vajec. D. Lépe: slitek, der Pfanzel, Eierkuchen. Šm V již. Čech. mazanec. Kts. S. jako brousek (nepodařený). Us. Dch. S. na mor. Zlínsku = jídlo z kru- pice, vajec, žemličky, slaniny, uzeného masa a klobás v troubě pečené. Brt. S. do po- lívky, do mléka, trhaný (der Schmorren); s. na kostky krájeti. Us. Dch. S. z černého bezu (z bezinek). U Jižné. Vrů. Svitek, tku, m., die Rolle. S., starslov.
sъ-vitъkь, tomus, ze sъ -|- vit -|- ъkъ,. Mkl. B. 256. (Hý.). S. cupaniny, Charpiewicke. Nz. lk., Dch., Sš. Srn. bs. 30. — S. = pá- semko vlasů, žíhon. Na východ. Mor. Svitel, e, m., Koelreutera, die Koelreu-
tere, rostl. Rstp. 230. Svítelna, y, svítelnice, svítednice, e,
f. = lucerna, die Laterne. Hus. Vyjíti maje světla bez lucerny (svítelny) nenos. — S. = lampa, die Lampe. Sych. — Jg. Vz Svítilna. Svítelný = ku svícení způsobilý, Leucht-,
Licht-. S. okno. Ms. Svítězení, n., der Sieg. Slavné s. Pass.
16. — Jel. |
Svítězilý — kdo svítězil, der Sieger. Duše
s. Kom. S. církev (sbor svatých s Kristem S v nebesích), die triumphirende Kirche. Br., Sš. Ž. 120., Hus III. 256. Svítězitel, e, m., der Sieger. Jel.
Svítězitelný = vítězský. S. král. Bianc.
— Jel., Aqu. Svítěziti, il, en, ení; svítěsovati, svítězí-
vati, obsiegen, den Sieg erlangen. Jg., V. — abs. Neplesej, až svítězíš. Prov. Oděnie, ktož kolivěk má duchovnie, svítězí. Hus I. 375. — proti komu. Žalm. — nad kým: nad nepřátely. Ros., Dal. k. 8. (Svatí) s-li nad tělem, nad světem a nud ďáblem; Nade všemi hriechy s-la; Nad pravdú s. Hus II. 177., III. 87., 277. — čemu: světu. Ms. Mus. III. b. 42. - s koho. Hnala kachnu domů a nemohla s ni s. Us. Jg. Svítěznosť, i, f., die Sieghaftigkeit. Boč.
exc. 1565. Svítězný = vítězný, siegend. Troj., Martim.
Svítězský = vítězi příslušný, Sieger-.
Leg. 1. Sviti, sváti, svěji. Vz Sváti.
2. Sviti, sviji, svil, it, ití; svíjeti, její, jej,
jeje (íc), el, en, ení = stočiti, zusammen-, herab-, abwinden. Jg. — co: přízi, niti, klubko. Us. — se proč: bolestí. Sd., D., Er. — se Had se svíjí. Ros. Červ šlapaný se svíjí. Č. M. 182. — se od čeho. Svíja sa od bolesti ako had. Mt. S. — se kde. Svíjel se jako rak ve vařící vodě. U Žamb. Dbv. — se jak: v chundel se s. Sych. S. se do klubka. Šp. Vz Svíjati sa. Svíticí, leuchtend, Leucht-. S. olej. Dch.
Svítič, e, m., der Leuchter. Jg.
Svítička, y, f., die Leuchterin. Jg.
Svítičný = ku svícení sloužící, Leucht-.
S. věž, der Leuchtthurm. Zlob. Svítidlo, a, n. = čím se svítí, zvl. louč,
dračka, die Leuchte, der Span. Ros. U nás svítíme svítidly a svíčkami. Us. na Mor. Svítí mu devča dvěma s-dlama. Sš. P. 403. Svítil, a, m., osob. jm. Šd.
Svítilka, y, f. Svítilky, fulgorina, hmyz
polokřídlý. S surinamská, fulgora laternaria, čínská, f., candelaria, europská, pseudophana europaea. Frč. 137., Schd. II. 522. Svítilna, y, svítilnice, e, f., die Laterne,
Lampe. S. plynová, ruční, noční, do stáje, u vozu, na hrob, Dch., lihová, Ck., čety, Zugs-, Čsk., bezpečná, stájová, přízední, Wand-, u ukazovače vodního, Wasserstand- zeiger-. S-nu rozsvítiti, zhasiti, pověsiti atd. Šp. Hořák ve s-ně. Dch. S. clonící, Us., kou- zelná. Nz. Vz KP. II. 152. — S., vz Světlík. Svítina, y, f. Jíti o svatbě na s-nu =
na čuměnou. U Jižné. Vru. Svítiplyn, u, m. = plyn svíticí, das
Leuchtgas. Šp. Otrávení s-nem. Nz. lk. Vz KP. I. 217. Svítiti, svěť (ne: sviť), svitě (íc), il, cen'
cení (na Slov. -těn, tění); svítívati. Kořen svit. Schl. — S. = světlem koho provázeti, leuchten, vorleuchten; světlo ze sebe vydá- vati, leuchten, scheinen; se — blyštěti se, blitzen, glänzen, funkeln, leuchten; ukazovati se, leuchten, glänzen. Jg. — abs. Slunce, měsíc, hvězdy svití (světlo ze sebe vydá- vají). V. Měsíc svítí jako rybí oko. D. Ten |
||
|
|||
Předchozí (806)  Strana:807  Další (808) |