Předchozí (809)  Strana:810  Další (811) |
|
|||
810
|
|||
|
|||
gonum convolvulus. - S. bodlavý, smilax
sarsaparilla, die Stechwinde. — S. břečtan.
Jád. — Jg.
Svlakovati = svlakem spojovati, mit
Leisten verbinden. Ros., Jg. Svlakovka, y, f., druh pily, die Grad-
säge. S. dvoustěnná, posuvná. Skv., Hk. Svlakovní, Riedel-. S. pilka. Us.
Svlakovník, u, m., der Geradhobel. Šp.,
Hk. S. posuvný (s předkrojidlem), se sta- vítkem (mit einer Wand). Skv. Svlastniti, il, ěn, ění, zueignen. Rk.
Svlažení, n., die Anfeuchtung, Bewässe-
rung, Benetzung. S. jazyka. Hus II. 248. Daj s. utrobám. .Rkk. Sekáčům ku s. hrdla něco poslati. Us. Sd. Svlažený, angefeuchtet, benetzt, bewäs-
sert. — čím. Vyprahlý jazyk vodou s-ný. Svlažiti, il, en, ení; svlažovati = navla-
žiti, vlhkým učiniti, politi, befeuchten, ein-, besprengen, benetzen, bewässern. Jg. — co. Řeka svlažuje krajinu. Us. Přieval svlažuje zemi. V., BO. Ať omočí konec prsta svého u vodu a svlaží jazyk mój. Hus II. 246. — si co na kom: žáhu (pomstiti se). Us. co čím: luka vodou, jazyk vodou s. — co kde: desku ve vodě, v nádobě. Us. Svlažitý, mokrý, nass, feucht. Lex. vet.
Svlažovací, Bewässerungs-. Šm.
Svlažování, vz Svlažení.
Svléci, svleku, svlec, -ka (ouc), kl, čen,
ení; svléknouti, svlíknouti, ul, ut, utí; svlá- četi, čejí, čej, el, en, ení; svlékati, svlíkati, svlékávati, svlíkávati. V obec. mluvě v se vypouští: slečen, slíknu, slíkati atd. S. = dohromady svléci, zusammenschleppen; dolů vléci, s těla sníti, herabschleppen-, ziehen, ausziehen, ablegen, Abbalgen, abhäuten, be- rauben, entkleiden. Jg. — co, koho. Ten pes všecko svleče (snese). S. šat, oblek, Us., oděv, V., dítě, Ros., lidi (loupiti). V. Jej samého svlékl (oloupil). Půh. II. 82. Slíkej Josifku košilku, budeme stlát po- stýlku. Sš. P. 739. Oběšené svláčel. NB. Té. 234. S. starého člověka (staré obyčeje hřie- chov). Hus II. 131. Družina svlékla žirafy lépe: odřela, z kůže svlékla. Km. Přišel kněze svlékat (pozdě do kostela). Us. — co, koho, se s čeho: šaty se sebe s. V. To řekl sv. Ondřej, svlekl rúcho s sebe. Pass. 24. (Hý.). Chválím pak, že, ačkoli cizí obyčeje račte sobě oblibovati, domácích však že neráčíte s sebe do konce s-četi. Žer. 319 S-li jsú s něho nevinnosť. Hus II. 336. Jako by mně na pravej rucě s pista s-kl sě zlatý prstének. Rkk. 58. — co, koho, se z čeho. S. z roucha, z kůže, D., ze vší ozdoby a okrasy, V., z královské velebnosti, Jel., se ze šatů s. Had se z kůže svléká. Bl. Rád by mne z kabátu (z kůže) svlekl (= tvrdý člověk). Č. Rád by každého svlík´ ne z ka- bátu, ale z košile. Us. Dch. Dal by se z kůže s. (o dobráku). Us. Kšá. Had s-ká se ze staré kůže. Bl. Gr. 308. Lidi z lidské povahy svlékajíce. Sš. L. 117. Svlekla sem se ze sukně mé t. ostala sem sě světských žádostí. Hus III. 63., 60. — co komu: kabát. Us. koho, se jak: do naha, V., do kůže. Us. — čím: rukama. Us. Pomlu- vami ho z jeho poctivosti svláčel. Br. Pří- |
tomností tvojí peklo hrůzu svou by z sebe
svleklo. Sš. Bs. 11. — kdy. Cos mi dal, vem si zase, dám se svléct v každém čase. Sš. P. 69. — kde. Křesťan má v chrámě s-kati světská myšlení. Sš. Sk. 84. — jak dlouho. Do sv. Ducha nesvlíkej kožucha. Er. P. 72. — se. Had, rak se svléká (häutet sich). D. Svlecte se. V., Br. Ovoce se již svléká (tratí květ a dostává ovoce, schuhet sich aus). D. Svlečení, svláčení, svlékání, svlíkání, die
Aus-, Entkleidung, Abhäutung, Abbalgung, die Mause; das Zusammenschleppen. Svlečený; -čen, a, o, zusammengeschleppt;
ausgezogen, ent-, ausgekleidet, abgehäutet, abgebalgt; abgesagt, abgelegt. S. hadí kůže, stud. V. S. = nahý, nackt. V. Vz Svléci. Svlek, u, svleček, čku, m., pl. sviečky =
svlečené šaty, abgelegte Kleider. O Tomáši, jen s. a krov tvé duše chová tento rov. Sš. Sm. bs. 72. — S. = hadí svlečená kůže, der Schlangenbalg. D. Svlékač, svlíkač, e, m., der Auszieher,
Entkleider, Häutler. Svlékání, n., das Ausziehen. Mně se zdá,
že přijdeme až ku s. (kněze = pozdě). Us. Msk. Vz Svlečení. Svlékárna, y, f. - svlečebna. Šm.
Svlíkač, vz Svlékač.
Svlíkati, vz Svléci.
Svoba, y, f.. Feronia, bohyně svobody. D.
V MV. nepravá glossa. Pa. Svoboda, svobůdka, y, f., v obecné
mluvě místy: sloboda. S., t. j. svobo-da, libertas, prus. subs, selbst; novoslov. slo- boda m. svoboda. Mkl. aL. 70. Auf dem Thema sva beruht svobъ, prus. subs in svo- boda. Mkl. L. 18. (Hý.). S. = neodvislosť, volnosť, stav ten, když kdo svým pánem jest, die Freiheit, Unabhängigkeit, Ungebunden- heit. S. v nejširším smyslu = volnost' v roz- hodování o jednání svém bez všelikého působení cizího vlivu na nás. Ve smyslu nižším s. = sproštěnosť jakéhokoli obme- zení. Ve smyslu politickém jest s. — právo, kteréž svrchovaná moc ve státě přiznala obyvatelům všem anebo některým a v jehož volném užívání je zachovati se zaručila a povinna jest. Vz S. N. Na s-u nechati, pu- stiti. V. Vězně na s-du dáti, v s-du koho uvésti. Sych. Na s-du přijíti. Kram. S-dy dosíci, s-u obdržeti. D. Vysloužilí (vojáci) s-y docházejí. Kom. S. osoby. S-da pěkná věc, není na ni v světě klec. Č. Trestati, vyšetřovati někoho při svobodě (bez vazby); trestati koho na s-ě (vězením). J. tr. Svo- boda v soudě vz Tov. 117. Lepšie padnúť v mužnom boji jako hynúť bez slobody. Ht. Sl. ml. 173. Hrozí mu věčnou s-dou (že ho vyžene). Shakesp. S-bodu něčeho míti; Tov. Aniž na tom záleží, že statky mívají pod biskupy, nebo tudy neztrácejí své svo- bodv. Žer. 343. Pusť pérečko po tej vodě, půjde-li ti po svobodě; bude-li ti k vrchu plyvať, budeš v našem domku bývať; Vrať se šohaj, vrať od vody, vrať mně klíče od slobody, od slobody od panenskej, od vů- ličky materinskej; Chleba sa vypožčjá, chle- bíček sa vrátí, a mojej slobody žáden ne- navrátí; Když rybu vyloví, ráda by do |
||
|
|||
Předchozí (809)  Strana:810  Další (811) |