810

gonum convolvulus. - S. bodlavý, smilax

sarsaparilla, die Stechwinde. — S. břečtan.

Jád. — Jg.

Svlakovati = svlakem spojovati, mit
Leisten verbinden. Ros., Jg.

Svlakovka, y, f., druh pily, die Grad-
säge. S. dvoustěnná, posuvná. Skv., Hk.

Svlakovní, Riedel-. S. pilka. Us.

Svlakovník, u, m., der Geradhobel. Šp.,
Hk. S. posuvný (s předkrojidlem), se sta-
vítkem (mit einer Wand). Skv.

Svlastniti, il, ěn, ění, zueignen. Rk.

Svlažení, n., die Anfeuchtung, Bewässe-
rung, Benetzung. S. jazyka. Hus II. 248.
Daj s. utrobám. .Rkk. Sekáčům ku s. hrdla
něco poslati. Us. Sd.

Svlažený, angefeuchtet, benetzt, bewäs-
sert. — čím. Vyprahlý jazyk vodou s-ný.

Svlažiti, il, en, ení; svlažovati = navla-
žiti, vlhkým učiniti, politi, befeuchten, ein-,
besprengen, benetzen, bewässern. Jg. — co.
Řeka svlažuje krajinu. Us. Přieval svlažuje
zemi. V., BO. Ať omočí konec prsta svého
u vodu a svlaží jazyk mój. Hus II. 246. —
si co na kom: žáhu (pomstiti se). Us.
co čím: luka vodou, jazyk vodou s. —
co kde: desku ve vodě, v nádobě. Us.

Svlažitý, mokrý, nass, feucht. Lex. vet.

Svlažovací, Bewässerungs-. Šm.

Svlažování, vz Svlažení.

Svléci, svleku, svlec, -ka (ouc), kl, čen,
ení; svléknouti, svlíknouti, ul, ut, utí; svlá-
četi, čejí, čej, el, en, ení; svlékati, svlíkati,
svlékávati, svlíkávati. V obec. mluvě v se
vypouští: slečen, slíknu, slíkati atd. S. =
dohromady svléci, zusammenschleppen; dolů
vléci, s těla sníti, herabschleppen-, ziehen,
ausziehen, ablegen, Abbalgen, abhäuten, be-
rauben, entkleiden. Jg. — co, koho. Ten
pes všecko svleče (snese). S. šat, oblek,
Us., oděv, V., dítě, Ros., lidi (loupiti). V.
Jej samého svlékl (oloupil). Půh. II. 82.
Slíkej Josifku košilku, budeme stlát po-
stýlku. Sš. P. 739. Oběšené svláčel. NB. Té.
234. S. starého člověka (staré obyčeje hřie-
chov). Hus II. 131. Družina svlékla žirafy
lépe: odřela, z kůže svlékla. Km. Přišel
kněze svlékat (pozdě do kostela). Us. —
co, koho, se s čeho: šaty se sebe s. V.
To řekl sv. Ondřej, svlekl rúcho s sebe.
Pass. 24. (Hý.). Chválím pak, že, ačkoli cizí
obyčeje račte sobě oblibovati, domácích však
že neráčíte s sebe do konce s-četi. Žer. 319
S-li jsú s něho nevinnosť. Hus II. 336. Jako
by mně na pravej rucě s pista s-kl sě zlatý
prstének. Rkk. 58. — co, koho, se z čeho.
S. z roucha, z kůže, D., ze vší ozdoby a
okrasy, V., z královské velebnosti, Jel., se
ze šatů s. Had se z kůže svléká. Bl. Rád
by mne z kabátu (z kůže) svlekl (= tvrdý
člověk). Č. Rád by každého svlík´ ne z ka-
bátu, ale z košile. Us. Dch. Dal by se
z kůže s. (o dobráku). Us. Kšá. Had s-ká
se ze staré kůže. Bl. Gr. 308. Lidi z lidské
povahy svlékajíce. Sš. L. 117. Svlekla sem
se ze sukně mé t. ostala sem sě světských
žádostí. Hus III. 63., 60. — co komu:
kabát. Us. koho, se jak: do naha, V.,
do kůže. Us. — čím: rukama. Us. Pomlu-
vami ho z jeho poctivosti svláčel. Br. Pří-

tomností tvojí peklo hrůzu svou by z sebe
svleklo. Sš. Bs. 11. — kdy. Cos mi dal,
vem si zase, dám se svléct v každém čase.
Sš. P. 69. — kde. Křesťan má v chrámě
s-kati světská myšlení. Sš. Sk. 84. — jak
dlouho. Do sv. Ducha nesvlíkej kožucha.
Er. P. 72. — se. Had, rak se svléká (häutet
sich). D. Svlecte se. V., Br. Ovoce se již
svléká (tratí květ a dostává ovoce, schuhet
sich aus). D.

Svlečení, svláčení, svlékání, svlíkání, die
Aus-, Entkleidung, Abhäutung, Abbalgung,
die Mause; das Zusammenschleppen.

Svlečený; -čen, a, o, zusammengeschleppt;
ausgezogen, ent-, ausgekleidet, abgehäutet,
abgebalgt; abgesagt, abgelegt. S. hadí kůže,
stud. V. S. = nahý, nackt. V. Vz Svléci.

Svlek, u, svleček, čku, m., pl. sviečky =
svlečené šaty, abgelegte Kleider. O Tomáši,
jen s. a krov tvé duše chová tento rov. Sš.
Sm. bs. 72. — S. = hadí svlečená kůže, der
Schlangenbalg. D.

Svlékač, svlíkač, e, m., der Auszieher,
Entkleider, Häutler.

Svlékání, n., das Ausziehen. Mně se zdá,
že přijdeme až ku s. (kněze = pozdě). Us.
Msk. Vz Svlečení.

Svlékárna, y, f. - svlečebna. Šm.

Svlíkač, vz Svlékač.

Svlíkati, vz Svléci.

Svoba, y, f.. Feronia, bohyně svobody. D.
V MV. nepravá glossa. Pa.

Svoboda, svobůdka, y, f., v obecné
mluvě místy: sloboda. S., t. j. svobo-da,
libertas, prus. subs, selbst; novoslov. slo-
boda m. svoboda. Mkl. aL. 70. Auf dem
Thema sva beruht svobъ, prus. subs in svo-
boda. Mkl. L. 18. (Hý.). S. = neodvislosť,
volnosť, stav ten, když kdo svým pánem jest,
die Freiheit, Unabhängigkeit, Ungebunden-
heit. S. v nejširším smyslu = volnost' v roz-
hodování o jednání svém bez všelikého
působení cizího vlivu na nás. Ve smyslu
nižším s. = sproštěnosť jakéhokoli obme-
zení. Ve smyslu politickém jest s. — právo,
kteréž svrchovaná moc ve státě přiznala
obyvatelům všem anebo některým a v jehož
volném užívání je zachovati se zaručila a
povinna jest. Vz S. N. Na s-u nechati, pu-
stiti. V. Vězně na s-du dáti, v s-du koho
uvésti. Sych. Na s-du přijíti. Kram. S-dy
dosíci, s-u obdržeti. D. Vysloužilí (vojáci)
s-y docházejí. Kom. S. osoby. S-da pěkná
věc, není na ni v světě klec. Č. Trestati,
vyšetřovati někoho při svobodě (bez vazby);
trestati koho na s-ě (vězením). J. tr. Svo-
boda v soudě vz Tov. 117. Lepšie padnúť
v mužnom boji jako hynúť bez slobody.
Ht. Sl. ml. 173. Hrozí mu věčnou s-dou (že
ho vyžene). Shakesp. S-bodu něčeho míti;
Tov. Aniž na tom záleží, že statky mívají
pod biskupy, nebo tudy neztrácejí své svo-
bodv. Žer. 343. Pusť pérečko po tej vodě,
půjde-li ti po svobodě; bude-li ti k vrchu
plyvať, budeš v našem domku bývať; Vrať
se šohaj, vrať od vody, vrať mně klíče od
slobody, od slobody od panenskej, od vů-
ličky materinskej; Chleba sa vypožčjá, chle-
bíček sa vrátí, a mojej slobody žáden ne-
navrátí; Když rybu vyloví, ráda by do