814

Svobodověrkyně, ě, f., die Freidenkerin.
Bern.

Svobodo věrnosť, i, f. = svobodověrectví.

Svobodověrný, freidenkend, freigeiste-
risch.

Svobodovník, lépe: svobodník (dobro-
volník). Jg.

Svobodovrah, a, m., der Freiheitsmörder.
Šm.

Svobodství, í, -stvo, a, n. = stav svo-
body, svoboda, die Freiheit. Št., Šf., D. Židé
s. potratili. Pláč. Nejste schopni úplného
s-ství. Světz. 1880. Kdyžby s. před nimi do-
kázal a žádné vrchnosti poddaností zavázán
nebyl. 1612. Nách. 142. Cf Svobodenství. —
S, = nadání, privilej, Freiheit. Br. S-ím obda-
řený. Aqu. Dali jsme jemu k té rychtě půl-
druhého lánu k s. beze všech poplatků. 1456.
Nách. 331. — S. = svobodný statek, das
Freigut. Ros. — S. = útočiště, die Frei-
stätte, das Asyl. V.

Svobození, n., die Befreiung. Hus I. 344.

Svobůdka, vz Svoboda.

Svobůdkář, e, m., der Freithümler. Šm.

Svod, u, m. = svedení dolů, die Herab-,
Abführung. — S. = svedení od pravdy, ná-
boženství atd., též stav svedeného, die Füh-
rung in Irrthum, Verführung, Täuschung,
der Betrug, Irrthum. Jg. Proti svodům faleš-
ných učitelů výstrahu dávaje praví. Kom.
Blud a s. Br. Lživým s-em přátely rozky-
selil. Sych. Lstný s. Dch. — S., zvl. svá-
dění k smilstvu, die Verführung. Pr. mest. —
S. = půvab, der Reiz. Slavík budí družku
písně s-dem. Koll. Věčné lásky s-dy. Hdk.
— S. = svedení viny n. žaloby na někoho,
die Darthuung der Unschuld durch Erweis
des wirklichen Thäters. S. = postup onen,
kdež držitel věci, kterou jiný za svůj ma-
jetek má a proto držitele jejího žaluje, staví
toho, od koho jí má, ten to svádí zase na
jiného a tak pořád, až se přijde na toho,
kdo neumí pověděti, od koho a kterak jí
nabyl a tudíž za zloděje n. nepoctivého ná-
lezce se pokládá. Vz S. N., Gl. 332. S. krá-
deže jest ukázání soukupa (toho, od něhož
věc koupena). Ms. pr. kut.. Boč., Mus. —
S., pokuta za krádež, das Bussgeld für den
Diebstahl. Gl. 333., Pal. I. 2. 278., 286. —
S. = svedení v hromadu, sbírka, die Ver-
einigung, Sammlung. S. reje. Vz KP. I. 440.
Svod zákonů. Sš. Snt. 22., Pal. — S. =
smlouva, der Vergleich. Plk.

Svódce = svůdce.

Svodčí, ího, m., Verführer, m. Rk.

Svodčivý, verführerisch, zastr. Aqu.

Svodič, e, m. = kdo svodí, zavádí, der
Zusammen-, Verführer. Boč. — S., der Kon-
duktor. KP. II. 196. Vz Elektrika.

Svodička, svoditelka,y, svoditelkyně,
ě, f., die Herab-, Zusammen-, Verführerin.

Svodidlo, a, n., der Leiter, die Ableit-
stange. S. hromosvodu. Vz KP. II. 210., 211.

Svodiště, ě, n., der Ort des Zusammen-
leitens. Šm.

Svoditi, vz Svésti. — S. = dováděti. Us.
Kšá. Vz Svodivý.

Svodiný. Na to jest nedbal i musil sem
toho rozbroje na s-tém mostu brániti. NB.
Tč. 19.

Svodivý = dovádivý, poněkud rozpustilý.
Na Krkonš. Kb. — S., verführerisch. S. roz-
mluva. Sš. L. 206,

Svodlán, a, m. = rozpusta (o dětech).
Us. u Poličky. Kšá.

Svodlivosť, i, f., das Verführungstalent,
Šm. Je to s. jejich (bludařů). Sš. I. 147.

Svodlivý == svodný, verführerisch. Vz
Svodivý. Hanka,

Svodně, verführerisch. Lom., Odp. Br.

Svodnice, e, f., svodnička, y, f. = svo-
dička v blud n. hřích, zvláště která svodí
milovníky, die Verführerin, Kupplerin. V.,
Kom. A byly také velké s. měšték mladých.
Let. 316. Svódnice baby jsú ďáblovy lžíce,
jimiž jiné jie a potom i baby snie. Hus I. 382.
— S. u rybníka, stav, splav, die Schleusse.
D., Boč. — S. = strouha k odvádění vody
s pole, odhon, kluz atd., der Abzugsgraben.
Msk., Čsk., Šd. — S., samota v Třeboňsku.
PL.

Svodnický, kupplerisch. S. přemlouvání.
S. kurva. Svěd. 1569.

Svodnictví, n. == svozování k smilství,
die Kupplerei. V. S. provozovati. Kom.

Svodničiti, il, ení = svodníkem n. svod-
nicí býti, kuppeln. Jg.

Svodník, a, m. = kurví hospodář, der
Hurenwirth, Verführer, Kuppler. V. S-ci a
svodnice jiné naprzňují. Kom. — S., u, m.,
der Kämpferhobel. Skv.

Svodnosť, i, f., verführerisches Wesen.
Šm,

Svodný = svodící, verführerisch. J. tr.
S. zástup. Hus II. 83. S. učení, V., spis,
Štelc, příklad. Sych , rada. Rad. zv. Vz
Svůdný.

Svodotok, u, m., die Ableitung des Was-
sers von den Feldern und Wiesen. U Chrud.

Svoj, e, m. - svitek, ovitek, kniha, vo-
lumen. Sš. Ž. 92. (Hý.). — S. = svůj, zastr.

Svojanov, a, m., Fürstenberg, městys
v Policku; S. starý, ves tamtéž. Vz S. N.

Svojanovský, osob. jm. Žer. Záp. I. 62.

Svojata, y, m., osob. jm. Pal., Mus.

Svojboh, a, m., osob. jm. Pal.

Svojcitný, lyrisch. Dch.

1. Svoje, vz Svůj.

2. Svoje, ete, svojátko, a, n., svojeť,
i, svojina, y, f. = svoji, přátelé, die Ange-
hörigen. Vz Svojina, Nepřivojný. Ros., D.

Svojec, jce, m., der Suist, Egoist. Dch.
Vz Svojek.

Svoječnice, vz Snuřín.

Svojek, jka, svojík, a, m. = sobík, der
Egoist. Č. — S., ves u Nové Paky.

Svojení, n., die Zueignung. Jg.

Svojenosť, i, f. = svojení. Slov. Bern.

Svojený; -en, a, o, angemasst, geeignet,
zugeeignet. Jg.

Svojeť, i, f., die Angehörigen. Slov. Vz
Svoje, 2., Svojina.

Svoj etice, Swojetitz, ves u Černého Ko-
stelce. PL.

Svojetín, a, m., ves v Rakovnicku. Vz
S. N.

Svojina, y, f. = svojeť, souhrn všech členů
jedné rodiny, die Angehörigen, Anverwand-
ten, die Familie. Mor. a Slez. Šd,. Klš. Kristus
ve s-nách žije. Sš. II. 204. Vz Svoje, 2.