820

nářadní, movité věci, das Hausgeräthe, die
Einrichtung, Fahrnisse, Effekten, Möbeln,
Mobilien. Jg. Svrchky měj za věci movité
a rozuměj jimi vše, co v domu n. ve dvoře
rukou a prací lidskou jest připraveno a ze
dna a gruntu bez zkázy stavení sňato býti
může. Rb. S., nábytek (fundus instructus,
die Fahrnisse, das Hausgeräthe). Vš. Sek,
překlad lat. supellectile. Gl. 333. Svrchky =
všecko, což jest v domě, ve dvoře nebo na
poli s příčinu ruky a práce lidské připra-
veno, kromě dna a gruntóv, jako obilé,
seno, šaty, pivo, vino, nádoby, lože, dřievie
sekané a krátce, což móž se dna n. gruntu
bez zkázy stavenie sňato býti. A proto
svrchek slove, že na dně jest a svrchu. Vš.
312. A dotčené s-ky a nábytky v kolleji
zastižené. Skl. II. 171. O všecky svrchky,
které pod šos a právo městské příslušejí.
Václ. V. Právo k svrchkům míti. Tov. 78.
S-ky n. nábytky. Zř. F. I. Poznamenavše
s-ky po nebožtíkovi postoupili jich paní.
Břez. 186. O s-cích, nábytcích, klenotích.
Har. II. 128. Jacížby dobytkové a svrškové
ve dvoře zastání byli, to mají v sumě slušné
páni úředníci šacovati. 1604. Tč. Veliký
sklad zboží a svršků dražších. Skl. 299.
Dům nepojímá s sebou s-kův. Er. Zámek se
všemi s-y sepsati má. V. Žena odbyta může
býti s-y. Brik. Prodati statek i se svrchky.
Us. Komory s-ky naplněné. Kom. — J. tr.
Vz Nábytek, Rb. 273.

Svrchkový = svrchní, Ober-. S. čelisti.
Ras.

Svrchku = svrchu, oben. Troj.

Svrchlenec, nce, m., hrad ve Slezsku.
Pal. D. V. 1. 319.

1. Svrchně = povrchně. Kážíce svrchně
o křestu pod tím svobodně v hříších živi
byli. Cr.

2. Svrchně, ě, f. = svrchnice, das Ober-
bett, Us.

Svrchní, komp. svrchnější (a zastaralé
svršší) = hořejší, der Obere, Ober-. S. oděv,
peřina, pokoj, V., kůra, kabát (svrchník),
šat, kořen, D., košile, kámen (žernov, běhoun).
Us. Za s. železo držel. V. S. stavba, deska,
die Oberplatte, useň, Dch., nápis, plocha,
Nz., silurský útvar, devon, flec uhelná,
permský útvar, dogger, malm, lias. Krč.
422., 482., 483., 553., 586., 669., 675., 679.,
701. Zastavil s-ho otce statek; Vzal polo-
vici s-ních (= movitých) věcí. NB. Tč. 134.,
166. S. komorník, zboží, nadbyt. Půh. II,
92., 625. S. pop, starosta, ZN. rybník. BO.
S. čeleď (v hora., na dni pracující), voda
(na svrch kola padající, vz Mlýn). Vys. —
S. = na výsosti jsoucí, svrchovaný, nejvyšší,
d,er obere, hohe, höchste. S. bože! St. skl.
Úřad toho, kdož právo vyříká, nejsvršší.
Pr. hor. S. právo mi dal. Puh. II. 525., 578.
Tajnice božie jsú věčné blahoslavenstvie a
radosť s-ho královstvie, do kteréhož nyní
choť vedena jest skrze vieru a naději. Hus
III. 11. Učiněn jest (Kristus) s. lékař náš.
GR. — S. = povrchní, zevnitřní, äusaerlich.
S. strana, Har., krása těla. Jg.

Svrchnice, e, f. = svrchní věc, svrchní
strana n. část, der Obertheil. A vstoupiv
(Kristus) na s-ci nebes. Stav. manž. S-ci si

opásati. Sš. J. 303. Plesal jest jako obr
k běžení cestú; od svrchu nebe východ
jeho a vrácenie jeho až do s-ce jeho. Hus
III. 28. — S. = svrchní peřina, duchna, das
Ober-, Deckbett. Kdo se dle s-ce nekrčívá,
častěji obnažené nohy mívá. Vz Šetrnost
Lb. — S. = potnice, párna, kde se lidé
potí, das Schwitz-, Schweiss-, Dampfbad. V.
Poty ve s-cích se vyluzují. Kom. J. 579. —
S. = vrchnice, die Oberin. Jg.

Svrchník, a, m. == nejvyšší, der Obere,
Oberste. — S. = svršek v kartách, Ober-
mann, V., v šachách, der Obermann. D. —
S., u, m. = svrchní šat, svrchní kabát, der
Uiberzieher, Ober-, Winterroek. Us. — S.,
skrojek chleba. U Vsetína. Vck.

Svrchnosť, i, f. — svrchek, výsosť, der
Obertheil, der oberste Theil. Ž. wit.

Svrcholec, lce, m., vrchní čásť máselnice.
Us. Vz Svrcholek.

Svrcholek, lku, m. = pokryvka na tlouk
máselnice. S. jsa provrtán na hrázku tlu-
kovou se navléká; slove též korbelíček. Vz
Svrcholec.

Svrchomluva, y, f., modus anagogicus,
zastr. Aqu.

Svrchovaně = na nejvýš, höchst. V.
Toho si s. zasloužil. Br. Síly své s. napíti;
Učinil to způsobem s. drzým, v zájmu s.
vlastním. Us. Dch. Véc s. umělecká. Tyr-
šová. Bóh s. má býti milován; Bóh s. jest
otec náš; Proto máme Boha s. milovati, s.
ctíti; s. úfati; Bóh jest s. milosrdný; Kdež
člověk budeš, dobře s pánem s-ně dobrým
budeš; S. moudrý; S. se kochá mezi kuory
panenskými. Hus I. 63., 315., 316., 317.,
319., II. 214., III. 34. (Tč.).

Svrchování, n. = dokonalosť, die Voll-
endung. Dosti jest k spasení, ač není dosti
k svrchování. Št.

Svrchovanost, i, f. = dokonalosť, nej-
vyšší výsosť, die höchste Beschaffenheit,
Hoheit. Boží s. (velebnosť), D.; s-nosť moci
královské. Mus. Vz Právo.

Svrchovaný; svrchován, a, o == svrchní,
nejvýš dokonalý, nejvyšší, der höchste, voll-
endetste. S. potřeba, die äusserste Noth.
Ler. Mní, by to, což najviece miluje, bylo
s-né dobré; Bóh jest s. dobré. Hus I. 66.,
12., 274., 248., 369., 291. (Tč.). S. pýcha
v zatracenie jest najvětšie muka; S. zlosť,
pokoj, odplátce, pán a rádce, manželstvie
mezi Bohem a sborem všech svatých. Hus
I. 296., II. 11., 56., III. 162., 192., 202. (Tč.)
S. moc. krása, dobré. V., dobrota, Us., Bůh,
Rad. zv.; kněz a biskup s., bezbožnosť,
moudrosť, čas, Us., Dch., panovník, Rk.,
zásada, oberster Grundsatz, Nz., pravda.
Hus II. 34. S-ný muž (dokonalý). BO. —
v čem: ve všem s. ZN.

Svrchovatel, e, m., vz Superlativ.

Svrchovati = na vrch přivésti, zdoko-
naliti, vyplniti, dokonati, vollenden, voll-
kommen machen. Jg. — co. Výb. I. 791.
Ps. ms., Rk. — co kde. Múdrosť, ktožť
jí darován bude, svrchujeť v něm všecko
dobré. Št. N. 256. — se. Ješto s' svirchoval.
Ž. wtt. 10. 4. Tehdy svrchovachu sě pak
nebesa i země. BO.