Předchozí (819)  Strana:820  Další (821) |
|
|||
820
|
|||
|
|||
nářadní, movité věci, das Hausgeräthe, die
Einrichtung, Fahrnisse, Effekten, Möbeln, Mobilien. Jg. Svrchky měj za věci movité a rozuměj jimi vše, co v domu n. ve dvoře rukou a prací lidskou jest připraveno a ze dna a gruntu bez zkázy stavení sňato býti může. Rb. S., nábytek (fundus instructus, die Fahrnisse, das Hausgeräthe). Vš. Sek, překlad lat. supellectile. Gl. 333. Svrchky = všecko, což jest v domě, ve dvoře nebo na poli s příčinu ruky a práce lidské připra- veno, kromě dna a gruntóv, jako obilé, seno, šaty, pivo, vino, nádoby, lože, dřievie sekané a krátce, což móž se dna n. gruntu bez zkázy stavenie sňato býti. A proto svrchek slove, že na dně jest a svrchu. Vš. 312. A dotčené s-ky a nábytky v kolleji zastižené. Skl. II. 171. O všecky svrchky, které pod šos a právo městské příslušejí. Václ. V. Právo k svrchkům míti. Tov. 78. S-ky n. nábytky. Zř. F. I. Poznamenavše s-ky po nebožtíkovi postoupili jich paní. Břez. 186. O s-cích, nábytcích, klenotích. Har. II. 128. Jacížby dobytkové a svrškové ve dvoře zastání byli, to mají v sumě slušné páni úředníci šacovati. 1604. Tč. Veliký sklad zboží a svršků dražších. Skl. 299. Dům nepojímá s sebou s-kův. Er. Zámek se všemi s-y sepsati má. V. Žena odbyta může býti s-y. Brik. Prodati statek i se svrchky. Us. Komory s-ky naplněné. Kom. — J. tr. Vz Nábytek, Rb. 273. Svrchkový = svrchní, Ober-. S. čelisti.
Ras. Svrchku = svrchu, oben. Troj.
Svrchlenec, nce, m., hrad ve Slezsku.
Pal. D. V. 1. 319. 1. Svrchně = povrchně. Kážíce svrchně
o křestu pod tím svobodně v hříších živi byli. Cr. 2. Svrchně, ě, f. = svrchnice, das Ober-
bett, Us. Svrchní, komp. svrchnější (a zastaralé
svršší) = hořejší, der Obere, Ober-. S. oděv, peřina, pokoj, V., kůra, kabát (svrchník), šat, kořen, D., košile, kámen (žernov, běhoun). Us. Za s. železo držel. V. S. stavba, deska, die Oberplatte, useň, Dch., nápis, plocha, Nz., silurský útvar, devon, flec uhelná, permský útvar, dogger, malm, lias. Krč. 422., 482., 483., 553., 586., 669., 675., 679., 701. Zastavil s-ho otce statek; Vzal polo- vici s-ních (= movitých) věcí. NB. Tč. 134., 166. S. komorník, zboží, nadbyt. Půh. II, 92., 625. S. pop, starosta, ZN. rybník. BO. S. čeleď (v hora., na dni pracující), voda (na svrch kola padající, vz Mlýn). Vys. — S. = na výsosti jsoucí, svrchovaný, nejvyšší, d,er obere, hohe, höchste. S. bože! St. skl. Úřad toho, kdož právo vyříká, nejsvršší. Pr. hor. S. právo mi dal. Puh. II. 525., 578. Tajnice božie jsú věčné blahoslavenstvie a radosť s-ho královstvie, do kteréhož nyní choť vedena jest skrze vieru a naději. Hus III. 11. Učiněn jest (Kristus) s. lékař náš. GR. — S. = povrchní, zevnitřní, äusaerlich. S. strana, Har., krása těla. Jg. Svrchnice, e, f. = svrchní věc, svrchní
strana n. část, der Obertheil. A vstoupiv (Kristus) na s-ci nebes. Stav. manž. S-ci si |
opásati. Sš. J. 303. Plesal jest jako obr
k běžení cestú; od svrchu nebe východ jeho a vrácenie jeho až do s-ce jeho. Hus III. 28. — S. = svrchní peřina, duchna, das Ober-, Deckbett. Kdo se dle s-ce nekrčívá, častěji obnažené nohy mívá. Vz Šetrnost Lb. — S. = potnice, párna, kde se lidé potí, das Schwitz-, Schweiss-, Dampfbad. V. Poty ve s-cích se vyluzují. Kom. J. 579. — S. = vrchnice, die Oberin. Jg. Svrchník, a, m. == nejvyšší, der Obere,
Oberste. — S. = svršek v kartách, Ober- mann, V., v šachách, der Obermann. D. — S., u, m. = svrchní šat, svrchní kabát, der Uiberzieher, Ober-, Winterroek. Us. — S., skrojek chleba. U Vsetína. Vck. Svrchnosť, i, f. — svrchek, výsosť, der
Obertheil, der oberste Theil. Ž. wit. Svrcholec, lce, m., vrchní čásť máselnice.
Us. Vz Svrcholek. Svrcholek, lku, m. = pokryvka na tlouk
máselnice. S. jsa provrtán na hrázku tlu- kovou se navléká; slove též korbelíček. Vz Svrcholec. Svrchomluva, y, f., modus anagogicus,
zastr. Aqu. Svrchovaně = na nejvýš, höchst. V.
Toho si s. zasloužil. Br. Síly své s. napíti; Učinil to způsobem s. drzým, v zájmu s. vlastním. Us. Dch. Véc s. umělecká. Tyr- šová. Bóh s. má býti milován; Bóh s. jest otec náš; Proto máme Boha s. milovati, s. ctíti; s. úfati; Bóh jest s. milosrdný; Kdež člověk budeš, dobře s pánem s-ně dobrým budeš; S. moudrý; S. se kochá mezi kuory panenskými. Hus I. 63., 315., 316., 317., 319., II. 214., III. 34. (Tč.). Svrchování, n. = dokonalosť, die Voll-
endung. Dosti jest k spasení, ač není dosti k svrchování. Št. Svrchovanost, i, f. = dokonalosť, nej-
vyšší výsosť, die höchste Beschaffenheit, Hoheit. Boží s. (velebnosť), D.; s-nosť moci královské. Mus. Vz Právo. Svrchovaný; svrchován, a, o == svrchní,
nejvýš dokonalý, nejvyšší, der höchste, voll- endetste. S. potřeba, die äusserste Noth. Ler. Mní, by to, což najviece miluje, bylo s-né dobré; Bóh jest s. dobré. Hus I. 66., 12., 274., 248., 369., 291. (Tč.). S. pýcha v zatracenie jest najvětšie muka; S. zlosť, pokoj, odplátce, pán a rádce, manželstvie mezi Bohem a sborem všech svatých. Hus I. 296., II. 11., 56., III. 162., 192., 202. (Tč.) S. moc. krása, dobré. V., dobrota, Us., Bůh, Rad. zv.; kněz a biskup s., bezbožnosť, moudrosť, čas, Us., Dch., panovník, Rk., zásada, oberster Grundsatz, Nz., pravda. Hus II. 34. S-ný muž (dokonalý). BO. — v čem: ve všem s. ZN. Svrchovatel, e, m., vz Superlativ.
Svrchovati = na vrch přivésti, zdoko-
naliti, vyplniti, dokonati, vollenden, voll- kommen machen. Jg. — co. Výb. I. 791. Ps. ms., Rk. — co kde. Múdrosť, ktožť jí darován bude, svrchujeť v něm všecko dobré. Št. N. 256. — se. Ješto s' svirchoval. Ž. wtt. 10. 4. Tehdy svrchovachu sě pak nebesa i země. BO. |
||
|
|||
Předchozí (819)  Strana:820  Další (821) |