Předchozí (820)  Strana:821  Další (822)
821
Svrchovatý, überaus gross, voll.
Svrchovočec, svrchuočee, čce, m.,
granus, mořská ryba. Aqu.
Svrchu, adv. = s hory, na vrchu, po
vrchu, na hoře,
oben, obenher. V. S. splý-
vati (po vrchu plovati). D. Ne což je na
zemi, ale což je svrchu; Ješto je v nebi
svrchu a ješto je na zemi dole. Št. N. 256.,
293. Záda s. mají lopatky, pak ledví, potom
zadek. Kom. Š. jmenovaný, řečený, ozná-
mený, míněný, dotčený, psaný, nadepsaný.
Us., D., Knst., Byl., Záv., Výb. II. 383.,
Tov. 96., Zř. F. I. Vz Doma. S. dotčená
pře; Jakož se s. píše; To všecko s. psáno
stojí; Což jest kúpil před dobrými lidmi s.
jmenovanými. NB. Tö. 6., 29., 200., 258.
Nadbyt, ješto v tom dvoru byl s. i zespod;
Ženu s. jmenovaného Ondřeje; Jakož se s.
jmenuje; Pro nezaplacení s. psaných 600 kop
gr. pokládám škod 500 kop gr. Půh. II. 92.,
117., 242., 577. (Tč.). I budeš vždy s. ale
ne vezpod; Ktož budeš čísti toto s. psané
ukazadlo; V kterýžto den nad námi s. bude
súdcě, vezpod peklo; Palma z duolu jest
ostrá, ale s. krásná, listím a ovocem ozdo-
bená. Hus I. 55., 478., II. 13., III. 88. (Tč.).
S. = povrchně, oberflächlich. Počítal jsem
to jen s. V Kunv. Msk.
Svrchulka, y, f. = sníh svrchu zmrzlý,
oben gefrorener Schnee. Vz Obláčka. Us.
Šp.
Svrchupis, u, m. = název, titul, der Titel.
Lex. vet.
Svrchupsaný; -án, a, o, oben geschrieben.
Pč. 27. Též s. kovář to vyznal. NB. Tč. 4.,
12., 61., 160., 196., 217., 272., 288. O ty pe-
níze přišel, jako svrchu psáno. Půh. I. 131.,
204. Jakož svrchu psáno stoji. Půh. I. 312.
Z těch svrchupsaných 26 kop gr. 1b. II.
116., 310., 627., 628. Vz Svrchu.
Svrchupsáti, oben schreiben. Rady od
něho žádala, jako se svrchupíše. NB. Tč.
274. Vz Svrchu.
Svříti, vz Sevříti.
Svrkati, vz Svrčeti.
Svrkovec, vce, m., epitragus, hmyz. Krok.
II. 225.
Svrkyně, ě, f., Zwrkin, ves u Středokluk.
PL., Tk. III. 83.
Svroubiti, il, en, ení = dohromady vrou-
biti co:
věže. Pam. kut.; co navroubeno,
sřezati. Ros. — co čím: nožem.
Svrstvení, n., die Schichtung. S. hornin.
Vz Schd. II. 78.
Svrstviti, il, en, ení, schichten. — co
kde:
kamení na ulici atd.
Svrš, i, f., der Stab eines Truppenkörpers,
nové slovo, neujalo se. Bur.
Svršec, šce, m. = fernen prostranky přes
hřbet koňský spojující;
protiva: podpinka
(pod břichem). Mor. Mřk., Jsk.
Svršek, ška, m. = svrchek, svrchník, sho-
rek, chlapec, filek,
der Obermann im Karten-
spiel. D. — S-šek, šku, m., vz Svrchek.
S. — skrojek chleba. Vz Skrojek. U Klobouk.
Bka. — S. = ztuhlý povrch tekutiny. Vz
Škraloup. S. na mléce, na polívce. U„s. —
S., závěrka, die Teichkappe, -krone. Šp.
Svršenstvo, a, n. = svrchovanost Jg.
Svršiti, il, en, ení, beenden. — co. Rk.
Svrškoví, n. Ler.
Svrškovice, e, f. = nártovice, das Ober-
leder. Sp.
Svrškový = ku svršku se táhnoucí. Vz
Svršek. S. (nártové) zboží, Oberlederartikel.
Šp.
Svršky, vz Svrchek.
Svrtati = dohromady vrtati, zusammen-
bohren. Reš.
Svrtina, y, f. = něco svrceného, etwas
Gekrümmtes. Reš.
Svrtiti, il, cen, ení; svrtěti, ěl, ěn, ění;
svrcovati, svrtívati = do hromady vrtiti,
zusammenwinden, -krümmen. co. Slon
svrcuje troubu svou. Ráj. S. smetanu, máslo,
Butter schlagen. Us. Dch. — Č. — se jak.
Had se svrtil do kola. Plk.
Svrub, u, m., vz Srub. — S. u studny =
roubení, der Brunnenkasten. — S. = sta-
vění dřevěné,
hölzernes Haus. Pam. kut. —
S. = stavení k obraně zdělané, das Boll-
werk. Troj. — S. = záseka, der Verhau.
Zlob.
Svrubovati, vz Svroubiti.
Svrznouti, znul a zl, ut, utí. co. Ten
si už svou jitrnici svrz (= snědl, slupl). Us.
u Kunv. Msk.
Svržek, žku, m., etwas Herabgeworfeues,
der Abwurf. Jg.
Svržení, n., die Herabwerfung, der Sturz.
S. tyranna, s úřadu. Jel. — S. = dáve,
das Erbrechen. Krab.
Svržený; svržen, a, o, herabgestürzt. S.
král, úředník, Us., réva (odřezaná). V.
Svržnice, Zwiernitz, hrad v Bavořích.
Šb. Ltr. I. 45.
Svržno, a, n., Zwirschen, ves v Hostoun-
sku. Vz S. N.
Svržný, umwerfbar. Us. Dch.
Svůb, svobu, m. = špatné třaskavé po-
větří v dolech,
das Sumpfgas, der feurige
Schwaden, schlagendes Wetter. Am.
Svučice, Svujčice, Součice, dle Budějo-
vice, ves u Brežnice. S. N.
Svůda, y, f., die Verführung. Šm.
Svůdce, svoditel, e, m. = svodník, der
Verleiter, Verführer. V. S. od víry, sektář,
der Sektirer, V., s. ženy. Us. Mistrem mne
a učitelem nazýváte, ale v srdci za svódcie
pokládáte; Mnozí přišli svuodcové na svět.
Hus II. 399., III. 303.
Svůdnice, svůdník, vz Svodnice, Svodník.
Svůdný, lépe: svodný, vz -. Vzali mu
klok a kord ne cestě svuodné. Pč. 49. S-mu
lákadlu modlářské bohocty neodolali; S-ná
byla nauka jeho. Sš. Sk. 85., 97. Dráždí
mé s-né tělo, jako když páv oháňku svou
v pěkné kolo před samicí rozprostírá (když
si hoch děvče nadhání). Dvrs. Vz Svodný.
Svůj (zastr. svoj), svá (svoje), své (svoje),
skloňuje se podlé Můj, vz Můj. O sklonbě
na mor. Zlínsku vz Mtc. 1878. 18. V již.
Čech. svuj. Strč. svoj, svoja, svoje ze svo
a zájmena: j, ja, je. Vz Kt. 3. vydání 51.
Jinak vykládá věc (z dativu svi). Prk. ve
Zprávě vídeň. akdm. 1876. S. jest zájmeno
přisvojovací a zároveň zvratné ve všech
osobách a řídí se tedy týmiž pravidly (zá-
jmen zvratných. Cf. Zájmena přisvojovací).
Vz Se. Vztahuje-li se tedy přisvojovací zá-
Předchozí (820)  Strana:821  Další (822)