Předchozí (820)  Strana:821  Další (822) |
|
|||
821
|
|||
|
|||
Svrchovatý, überaus gross, voll.
Svrchovočec, svrchuočee, čce, m.,
granus, mořská ryba. Aqu. Svrchu, adv. = s hory, na vrchu, po
vrchu, na hoře, oben, obenher. V. S. splý- vati (po vrchu plovati). D. Ne což je na zemi, ale což je svrchu; Ješto je v nebi svrchu a ješto je na zemi dole. Št. N. 256., 293. Záda s. mají lopatky, pak ledví, potom zadek. Kom. Š. jmenovaný, řečený, ozná- mený, míněný, dotčený, psaný, nadepsaný. Us., D., Knst., Byl., Záv., Výb. II. 383., Tov. 96., Zř. F. I. Vz Doma. S. dotčená pře; Jakož se s. píše; To všecko s. psáno stojí; Což jest kúpil před dobrými lidmi s. jmenovanými. NB. Tö. 6., 29., 200., 258. Nadbyt, ješto v tom dvoru byl s. i zespod; Ženu s. jmenovaného Ondřeje; Jakož se s. jmenuje; Pro nezaplacení s. psaných 600 kop gr. pokládám škod 500 kop gr. Půh. II. 92., 117., 242., 577. (Tč.). I budeš vždy s. ale ne vezpod; Ktož budeš čísti toto s. psané ukazadlo; V kterýžto den nad námi s. bude súdcě, vezpod peklo; Palma z duolu jest ostrá, ale s. krásná, listím a ovocem ozdo- bená. Hus I. 55., 478., II. 13., III. 88. (Tč.). — S. = povrchně, oberflächlich. Počítal jsem to jen s. V Kunv. Msk. Svrchulka, y, f. = sníh svrchu zmrzlý,
oben gefrorener Schnee. Vz Obláčka. Us. Šp. Svrchupis, u, m. = název, titul, der Titel.
Lex. vet. Svrchupsaný; -án, a, o, oben geschrieben.
Pč. 27. Též s. kovář to vyznal. NB. Tč. 4., 12., 61., 160., 196., 217., 272., 288. O ty pe- níze přišel, jako svrchu psáno. Půh. I. 131., 204. Jakož svrchu psáno stoji. Půh. I. 312. Z těch svrchupsaných 26 kop gr. 1b. II. 116., 310., 627., 628. Vz Svrchu. Svrchupsáti, oben schreiben. Rady od
něho žádala, jako se svrchupíše. NB. Tč. 274. Vz Svrchu. Svříti, vz Sevříti.
Svrkati, vz Svrčeti.
Svrkovec, vce, m., epitragus, hmyz. Krok.
II. 225. Svrkyně, ě, f., Zwrkin, ves u Středokluk.
PL., Tk. III. 83. Svroubiti, il, en, ení = dohromady vrou-
biti co: věže. Pam. kut.; co navroubeno, sřezati. Ros. — co čím: nožem. Svrstvení, n., die Schichtung. S. hornin.
Vz Schd. II. 78. Svrstviti, il, en, ení, schichten. — co
kde: kamení na ulici atd. Svrš, i, f., der Stab eines Truppenkörpers,
nové slovo, neujalo se. Bur. Svršec, šce, m. = fernen prostranky přes
hřbet koňský spojující; protiva: podpinka (pod břichem). Mor. Mřk., Jsk. Svršek, ška, m. = svrchek, svrchník, sho-
rek, chlapec, filek, der Obermann im Karten- spiel. D. — S-šek, šku, m., vz Svrchek. — S. — skrojek chleba. Vz Skrojek. U Klobouk. Bka. — S. = ztuhlý povrch tekutiny. Vz Škraloup. S. na mléce, na polívce. U„s. — S., závěrka, die Teichkappe, -krone. Šp. Svršenstvo, a, n. = svrchovanost Jg.
Svršiti, il, en, ení, beenden. — co. Rk.
|
Svrškoví, n. Ler.
Svrškovice, e, f. = nártovice, das Ober-
leder. Sp. Svrškový = ku svršku se táhnoucí. Vz
Svršek. S. (nártové) zboží, Oberlederartikel. Šp. Svršky, vz Svrchek.
Svrtati = dohromady vrtati, zusammen-
bohren. Reš. Svrtina, y, f. = něco svrceného, etwas
Gekrümmtes. Reš. Svrtiti, il, cen, ení; svrtěti, ěl, ěn, ění;
svrcovati, svrtívati = do hromady vrtiti, zusammenwinden, -krümmen. — co. Slon svrcuje troubu svou. Ráj. S. smetanu, máslo, Butter schlagen. Us. Dch. — Č. — se jak. Had se svrtil do kola. Plk. Svrub, u, m., vz Srub. — S. u studny =
roubení, der Brunnenkasten. — S. = sta- vění dřevěné, hölzernes Haus. Pam. kut. — S. = stavení k obraně zdělané, das Boll- werk. Troj. — S. = záseka, der Verhau. Zlob. Svrubovati, vz Svroubiti.
Svrznouti, znul a zl, ut, utí. — co. Ten
si už svou jitrnici svrz (= snědl, slupl). Us. u Kunv. Msk. Svržek, žku, m., etwas Herabgeworfeues,
der Abwurf. Jg. Svržení, n., die Herabwerfung, der Sturz.
S. tyranna, s úřadu. Jel. — S. = dávení, das Erbrechen. Krab. Svržený; svržen, a, o, herabgestürzt. S.
král, úředník, Us., réva (odřezaná). V. Svržnice, Zwiernitz, hrad v Bavořích.
Šb. Ltr. I. 45. Svržno, a, n., Zwirschen, ves v Hostoun-
sku. Vz S. N. Svržný, umwerfbar. Us. Dch.
Svůb, svobu, m. = špatné třaskavé po-
větří v dolech, das Sumpfgas, der feurige Schwaden, schlagendes Wetter. Am. Svučice, Svujčice, Součice, dle Budějo-
vice, ves u Brežnice. S. N. Svůda, y, f., die Verführung. Šm.
Svůdce, svoditel, e, m. = svodník, der
Verleiter, Verführer. V. S. od víry, sektář, der Sektirer, V., s. ženy. Us. Mistrem mne a učitelem nazýváte, ale v srdci za svódcie pokládáte; Mnozí přišli svuodcové na svět. Hus II. 399., III. 303. Svůdnice, svůdník, vz Svodnice, Svodník.
Svůdný, lépe: svodný, vz -ný. Vzali mu
klok a kord ne cestě svuodné. Pč. 49. S-mu lákadlu modlářské bohocty neodolali; S-ná byla nauka jeho. Sš. Sk. 85., 97. Dráždí mé s-né tělo, jako když páv oháňku svou v pěkné kolo před samicí rozprostírá (když si hoch děvče nadhání). Dvrs. Vz Svodný. Svůj (zastr. svoj), svá (svoje), své (svoje),
skloňuje se podlé Můj, vz Můj. O sklonbě na mor. Zlínsku vz Mtc. 1878. 18. V již. Čech. svuj. Strč. svoj, svoja, svoje ze svo a zájmena: j, ja, je. Vz Kt. 3. vydání 51. Jinak vykládá věc (z dativu svi). Prk. ve Zprávě vídeň. akdm. 1876. S. jest zájmeno přisvojovací a zároveň zvratné ve všech osobách a řídí se tedy týmiž pravidly (zá- jmen zvratných. Cf. Zájmena přisvojovací). Vz Se. Vztahuje-li se tedy přisvojovací zá- |
||
|
|||
Předchozí (820)  Strana:821  Další (822) |