823

švec. Šd. Boji se o své; Já ve svém (domě,
statku); Nemá na svém dosť, ukládá o cizí.
Uš. Kšá. Přestati na svém. Us. Ve svém
seděti. Br. Kdo rád bere, též rád dává, ale
ne ze svého. Mor. Té. Všecko chce míti
svůj čas. Chlap svého času hledá. Dal. 168.
A svého tu času ždáše. Dal. k. 98. 16. Chtěl
mstíti bratra svého smrti i svého bezpráví;
Chceš-li křivdy své náležitě pomstiti, mlč
a snášej. Anth. Jir. II. 222. Svou na vrchy
postaviti. Dl. Velcí páni svých křivd náhle
mstívají. V. Kdo chová svého, nebude žáden
cizího (statku atd.). Komu cizí žádno, toho
své mrzí. Smil. Medle hroz svého půl;
Kdo svého nehledí, ten nedlouho dědí; Kdo
rád ze svého udělí, toho pán Bůh nadělí;
Nestůj o cizí, nepřijdeš o své; U strýce nic,
málo u děda, kdo svého nic nemá, tomu
běda (Rým). Prov. Jg. — S. = náležející
k někomu, jsoucí s ním v nějakém svazku,
der Angehörige, der Seinige, der Meinige,
der Deinige, der Unsrige, der Eurige. Cf.
Našinec, Vašinec. Svůj k svému rád se
hrne. V., Č. Mezi své přišel a svoji ho ne-
přijali. Hus., Br., ZN. Mezi svými bydleti;
Po tom slově (.hesle) svoji se poznávají. V.
Každý ku svému chce. Sych. Svůj svému
nejhorší. Plk. Doba doby hledá; svoj svému
a psu kosť. Smil. Svoji se psi hryzte, cizí
nepřistupujte. Mus. Jsme svoji (dobří přátelé).
Kom. My jsme již svoji (manželé). Chtěl ji
míti za svou. Jg. Svoji ku svému. Rk. Sla-
víkovský pole malý, nebudeme, synečku,
svoji. Sš. P. 635. Kdyby byli svoji, na sosně
by jim rostly hrušky (dobře by se jim da-
řilo). U Jič. Ona a on měli býť svoji. Us.
Klš. Proti své krvi bojuje, kdo národ ne-
miluje. Kmp. Svůj najde svého. Kmp. Svůj
svého želí. Vz Přítel. Lb. Vz Láska. Svůj
svého vždy zastane ; Svůj svého nalezl (našel).
Č. — Svým býti = pánem, selbstständig sein.
Není jaksi svůj (o churavém). Mor. Šd. Dnes
byl ten člověk ne svůj (ne v dobré míře).
U Rychn. Msk. To je svůj člověk. Us. Šd.
Kdo ničeho nežádá a nikoho se nebojí, ten
jest svůj. Kmp. Země tato není sama svá,
ani tak svobodná, aby nemusila zření ku
pánu svému míti. Žer. III. 14. A lid ten
není svůj. Hdk. C. 16. Vz Nesvůj. Já nejsem
svůj. Nejste sami svoji. Br. Ne svoji, ale
boží jsme. Kom. — 2. Svémyslný, eigensin-
nig, der Sonderling. Kdo se s jinými ne-
srovnává, ale sám svůj jest. Br. Neníť to-
vařišný, jest jakýs sám svój. Št. 3. Sobec,
der Egoist. Kb. — 4. S. = zámožný, bohatý,
begütert, reich, vermögend. Což tomu je hej,
ten už je dávno svůj. U Náchoda. Hrš. —
S. klade se na Mor. na označenou počtu
přibližného. To može byť ze svých třicet
roků. Vz Nějaký. Brt. — S. Kozy pase
o své, ovce o své (zvlášť). Us. Brt.

Svujec, jce, m., osob. jm. Záp. města

Svula, y. f., anthias, ryba okounovitá.
Krok. I. d. 107.

Svůlka, y, f = svolení, die Einwiligung.
Cod. j. 8. 11. 2. 285.

Svundati, vz Sundati.

Svůra, vz Svor, Svora.

Svůrek, rku, m., vz Svor, Tkadlcovství.

Svůrka, y, f. = uško, obyč. z kůže, jež

cepovku s cepem spojuje. Vz Svor. Us. Hk.,
Sn. — S. = příční dřevo ve branách ku vlá-
čení. Vz Svor. Šm. — S. u tkadlec, der
Streichbaum. Šp.

Svůzně = svůdně. Nrd.

Svyčej, e, m., zastr. = zvyk, obyčej, die
Gewohnheit. V MV. nepravá glossa. Pa. —
Kat. 746., 1655., O 7 vstup. Št,

Svyčnosť, i, f. = svyčej. Bratrská s. Št.
Zastr.

Svyčný = zvyklý, gewohnt, zastr. Alx.

Svýhlavý, vz Svéhlavý.

Svyk, zastr., vz Zvyk.

Svykati = exerceri. — v čem. Sluha
tvój svykal u pravedlenstvích. Ž wit. 118.
23. — se. Když se dievky svykú. Dal. 18.
S., vz Zvykati.

Svývole, vz Svévole.

Svývolník a p., vz Svévolník.

Sybar-is, y n. idy, f., řeka v Lukanii;
2. mě. tamtéž. — Sybařan, a, m., pl. -né.
Sybarský n. sybaridský.

Sybarit, a, m. (vz Sybaris), z řec. = roz-
košník, člověk oddaný věcem smyslným, der
Sybarit. Rk.

Syblík, a, m, osob. jm.

Sýc, seje, e, sýček, sejček, čka, m. =
pták z pokolení sov. S. obecný, kulíšek, der
Kauz, strix passerina. Frč. 362., Kom. J. 149.
Sýčka má lid za zvěstovatele smrti. Hleď,
aby nikdo nezvěděl ani sýc ani sova. Č. M.
252. Trpí sýček na svůj jazýček. Č. M. 72. —
S., strix aluco, die Nacht-, Ohreule. — S.,
lanius excubitor, der Würger, Neuntödter.
Us. — S., noční krkavec, nycticorax, der
Nachtrabe. V., Ž. wit. 101. 7. — S., ceyx,
der Eisvogel. V. — S., ulula, pták dravý
sovitý. Krok. I. c. 122.

Sycení, n., die Sättigung. Pokrm na s.
svatých. Hus I. 330. (II. 251.).

Sycený; -en, a, o, gesättigt, Us. *

Sycín, a, m., Seitzin, ves u Mladé Bole-
slavi. PL.

Sýcov, a, m., Syc, e, m., Wartenberg,
ves ve Slez. Pal.

Syčadlo, a, n., der Springbrunnen. Slov.

Syčák, a, m. = vandrovník z řemesla,
tulák, der Herumstreicher, Vagabund. Us.
Ndk., Vrú.

Syčení, vz Syčeti. Das Zischen. — S.,
na Slov. = vření, das Brudeln; stříkání, das
Spritzen.

Syčeti, 3. pl. -čí, syč, -če (íc), el, ení;
syčívati, sykati, sykávati; syknouti, knul a
kl, utí, zischen. — abs. Had, V., blesk syčí.
Hlas. Ten sykal, když mu řezali divé maso
(hlasem syčícím bolesť jevil, vor Schmerz
zischen). Us. On syká (sáká), na Slov. —
močí, smrká. Plk. On celý rok syčí = rech-
tem chodí. Nvk. Cf. Syčák. — kde. Hrnec
na plotně syčí. Us. Dřevo syrové v ohni
syčí. Ros. Pára pod poklicí syčí. — proč:
bolestí sykati. — odkud: voda z roury
syčí (syčíc stříká). Us. — kam- A blesk
syká zlobně v zemské žleby. Sš. Snt. 61.

Syčivý, stridulus, zischend. Nz. lk.

Syčkem, syčky, adv. = zischend. Voda
s. teče (syčíc). Us.

Syčna, y, f., sykavka, ficedula, sibilatrix,
grüner Laubsänger. Pdy.