Předchozí (822)  Strana:823  Další (824) |
|
|||
823
|
|||
|
|||
švec. Šd. Boji se o své; Já ve svém (domě,
statku); Nemá na svém dosť, ukládá o cizí. Uš. Kšá. Přestati na svém. Us. Ve svém seděti. Br. Kdo rád bere, též rád dává, ale ne ze svého. Mor. Té. Všecko chce míti svůj čas. Chlap svého času hledá. Dal. 168. A svého tu času ždáše. Dal. k. 98. 16. Chtěl mstíti bratra svého smrti i svého bezpráví; Chceš-li křivdy své náležitě pomstiti, mlč a snášej. Anth. Jir. II. 222. Svou na vrchy postaviti. Dl. Velcí páni svých křivd náhle mstívají. V. Kdo chová svého, nebude žáden cizího (statku atd.). Komu cizí žádno, toho své mrzí. Smil. Medle hroz svého půl; Kdo svého nehledí, ten nedlouho dědí; Kdo rád ze svého udělí, toho pán Bůh nadělí; Nestůj o cizí, nepřijdeš o své; U strýce nic, málo u děda, kdo svého nic nemá, tomu běda (Rým). Prov. Jg. — S. = náležející k někomu, jsoucí s ním v nějakém svazku, der Angehörige, der Seinige, der Meinige, der Deinige, der Unsrige, der Eurige. Cf. Našinec, Vašinec. Svůj k svému rád se hrne. V., Č. Mezi své přišel a svoji ho ne- přijali. Hus., Br., ZN. Mezi svými bydleti; Po tom slově (.hesle) svoji se poznávají. V. Každý ku svému chce. Sych. Svůj svému nejhorší. Plk. Doba doby hledá; svoj svému a psu kosť. Smil. Svoji se psi hryzte, cizí nepřistupujte. Mus. Jsme svoji (dobří přátelé). Kom. My jsme již svoji (manželé). Chtěl ji míti za svou. Jg. Svoji ku svému. Rk. Sla- víkovský pole malý, nebudeme, synečku, svoji. Sš. P. 635. Kdyby byli svoji, na sosně by jim rostly hrušky (dobře by se jim da- řilo). U Jič. Ona a on měli býť svoji. Us. Klš. Proti své krvi bojuje, kdo národ ne- miluje. Kmp. Svůj najde svého. Kmp. Svůj svého želí. Vz Přítel. Lb. Vz Láska. Svůj svého vždy zastane ; Svůj svého nalezl (našel). Č. — Svým býti = pánem, selbstständig sein. Není jaksi svůj (o churavém). Mor. Šd. Dnes byl ten člověk ne svůj (ne v dobré míře). U Rychn. Msk. To je svůj člověk. Us. Šd. Kdo ničeho nežádá a nikoho se nebojí, ten jest svůj. Kmp. Země tato není sama svá, ani tak svobodná, aby nemusila zření ku pánu svému míti. Žer. III. 14. A lid ten není svůj. Hdk. C. 16. Vz Nesvůj. Já nejsem svůj. Nejste sami svoji. Br. Ne svoji, ale boží jsme. Kom. — 2. Svémyslný, eigensin- nig, der Sonderling. Kdo se s jinými ne- srovnává, ale sám svůj jest. Br. Neníť to- vařišný, jest jakýs sám svój. Št. 3. Sobec, der Egoist. Kb. — 4. S. = zámožný, bohatý, begütert, reich, vermögend. Což tomu je hej, ten už je dávno svůj. U Náchoda. Hrš. — S. klade se na Mor. na označenou počtu přibližného. To može byť ze svých třicet roků. Vz Nějaký. Brt. — S. Kozy pase o své, ovce o své (zvlášť). Us. Brt. Svujec, jce, m., osob. jm. Záp. města
Svula, y. f., anthias, ryba okounovitá.
Krok. I. d. 107. Svůlka, y, f = svolení, die Einwiligung.
Cod. j. 8. 11. 2. 285. Svundati, vz Sundati.
Svůra, vz Svor, Svora.
Svůrek, rku, m., vz Svor, Tkadlcovství.
Svůrka, y, f. = uško, obyč. z kůže, jež
|
cepovku s cepem spojuje. Vz Svor. Us. Hk.,
Sn. — S. = příční dřevo ve branách ku vlá- čení. Vz Svor. Šm. — S. u tkadlec, der Streichbaum. Šp. Svůzně = svůdně. Nrd.
Svyčej, e, m., zastr. = zvyk, obyčej, die
Gewohnheit. V MV. nepravá glossa. Pa. — Kat. 746., 1655., O 7 vstup. Št, Svyčnosť, i, f. = svyčej. Bratrská s. Št.
Zastr. Svyčný = zvyklý, gewohnt, zastr. Alx.
Svýhlavý, vz Svéhlavý.
Svyk, zastr., vz Zvyk.
Svykati = exerceri. — v čem. Sluha
tvój svykal u pravedlenstvích. Ž wit. 118. 23. — se. Když se dievky svykú. Dal. 18. S., vz Zvykati. Svývole, vz Svévole.
Svývolník a p., vz Svévolník.
Sybar-is, y n. idy, f., řeka v Lukanii;
2. mě. tamtéž. — Sybařan, a, m., pl. -né. Sybarský n. sybaridský. Sybarit, a, m. (vz Sybaris), z řec. = roz-
košník, člověk oddaný věcem smyslným, der Sybarit. Rk. Syblík, a, m, osob. jm.
Sýc, seje, e, sýček, sejček, čka, m. =
pták z pokolení sov. S. obecný, kulíšek, der Kauz, strix passerina. Frč. 362., Kom. J. 149. Sýčka má lid za zvěstovatele smrti. Hleď, aby nikdo nezvěděl ani sýc ani sova. Č. M. 252. Trpí sýček na svůj jazýček. Č. M. 72. — S., strix aluco, die Nacht-, Ohreule. — S., lanius excubitor, der Würger, Neuntödter. Us. — S., noční krkavec, nycticorax, der Nachtrabe. V., Ž. wit. 101. 7. — S., ceyx, der Eisvogel. V. — S., ulula, pták dravý sovitý. Krok. I. c. 122. Sycení, n., die Sättigung. Pokrm na s.
svatých. Hus I. 330. (II. 251.). Sycený; -en, a, o, gesättigt, Us. *
Sycín, a, m., Seitzin, ves u Mladé Bole-
slavi. PL. Sýcov, a, m., Syc, e, m., Wartenberg,
ves ve Slez. Pal. Syčadlo, a, n., der Springbrunnen. Slov.
Syčák, a, m. = vandrovník z řemesla,
tulák, der Herumstreicher, Vagabund. Us. Ndk., Vrú. Syčení, vz Syčeti. Das Zischen. — S.,
na Slov. = vření, das Brudeln; stříkání, das Spritzen. Syčeti, 3. pl. -čí, syč, -če (íc), el, ení;
syčívati, sykati, sykávati; syknouti, knul a kl, utí, zischen. — abs. Had, V., blesk syčí. Hlas. Ten sykal, když mu řezali divé maso (hlasem syčícím bolesť jevil, vor Schmerz zischen). Us. On syká (sáká), na Slov. — močí, smrká. Plk. On celý rok syčí = rech- tem chodí. Nvk. Cf. Syčák. — kde. Hrnec na plotně syčí. Us. Dřevo syrové v ohni syčí. Ros. Pára pod poklicí syčí. — proč: bolestí sykati. — odkud: voda z roury syčí (syčíc stříká). Us. — kam- A blesk syká zlobně v zemské žleby. Sš. Snt. 61. Syčivý, stridulus, zischend. Nz. lk.
Syčkem, syčky, adv. = zischend. Voda
s. teče (syčíc). Us. Syčna, y, f., sykavka, ficedula, sibilatrix,
grüner Laubsänger. Pdy. |
||
|
|||
Předchozí (822)  Strana:823  Další (824) |