824

Sydon, a, m., osob. jm. Sd.

Syen-e, y, f. = mě. v Aegyptě. — Syeňan,
a, m. — Syenský.

Syenec, nce, m., vz Syenit.

Syenit, u, m. = hornina složená z ortho-
klasu, amfibolu, oligoklasu, křemene a slídy,
syenec, der Syenit. Vz Krč. 80., 237., 238.,
272., 338., 711., S. N., Schd. II. 70., 139.,
Bř. 243., 255., KP. III. 15., 42.

Syenitový. S. žula. Vz Bř. 243., Krč. 711.

Syfilis, příjicc, nakažlivá choroba. Vz
Syphilis ve S. N.

Syfilitický, syphilitisch. Nz. lk.

Syíilom, u, tn, = nádor přijičný, das Sy-
philoma. Nz. lk.

Sygambri-a, e, f. — Sygambrijský.

Sygambrové, v Germanii.

Syha, y, f. = sáha, sáh, die Klafter. Slov.
-- S., y, m., osob. jm.

Sýhnouti = dosáhnouti. Sš. P. 436.

Sycha, y, m., čes. jm. Vz 8. N.

Sychra, y, m., čes. jm. Vz S. N.

Sychrač, e, m. = sychravec.

Sychrati, sychrávati = zimou se třásti,
vor Kälte zittern. Ros.

Sychravá, y, m., osob. jm.

Sychravě = zimavě, kalt, eiskalt. Ros.

Sychravec, vce, m. — sychrač, der vor
Kälte Zitternde. Bern.

Sychravice, e, f. = metelice, déšť se sně-
hem, schauriges Wetter, Schlackwetter. Ros.
— S. = sychravo, studeno, zima, die Kälte,
Eiskälte. V. S. ho popadla. Sych.

Sychravo = sychravé povětří, studeno a
vlhko, Kälte, f. V. Dnes je tam s. Us. —
S. — syčhravosť.

Sychravosť, i, f. = sychravo, studenosť,
die Nasskälte. Ros. — S. = neduh, zima
v údech bez křečí, das Frieren. Jg.

Sychravý = chladný, zimavý, studený,
kalt, eis-, nasskalt, frostig. S. noc, povětří,
D., zima. Dch. U Olom. říkají: surový.

Sychrodechý, nasskalt hauchend. Dch.

Sychroměr, u, m., psychrometr, der
Psychro-, Thermohygrometer. S. = nástroj
ku měření vlhkosti ve vzduchu. Vz KP.
II. 343.

Sychrov, a, m., něm. Sichrowa, ves u Ho-
stouně; něm. Sichrow, hájovna u Loučína.
PL.

Sychrovský, ého, m., osob. jm.

Syk, u, m. = syčení, das Zischen, Ge-
zische. Ráj.

Syka, y, f., osob. jm. Sd.

Sykač, e, m. = sykající, der Zischer.
Ráj. — S. = stříkač, der Spritzer. Slov.
Bern.

Sykačka, y, f. = která syká, die Zische-
rin. — S., na Slov. = stříkačka, die Spritze.
Sykačkami na dřevo hořící stříkati. Koll.

Sykati, vz Syčeti.

Sykavec, vce, m., quinella, ryba, zastr.
Rozk.

Sykavice, e, sykavička, y, f., na Slov. =
malá ryba, sekavec, sekavice, plíž, slíž, die
Steingrundel. — S., physalus, druh velryby.
Krok. I. b. 84.

Sykavka, y, f. = ryba, vz Sykavice. —
S. — druh hadův, die Spitzschlange. D. —
S. = druh velryb, der Spritzwall. — S., vz

Syčna. — S. = písmeno, jehož zvuk jest sy-
kavý: c, č, s, š, z, ž (der Zischlaut). Sykavky
všecky mimo s jsou v jazyku slovanském
jakož vůbec ve všech jazycích indoeurop-
ských již poddružené tvary a samé přetvory
souřadných hrdelnic. Vz jednotlivé hrdelnice
a Mus. 1847. I. 37.—71. Šf. a S. S-ky c, z, s
neměkčí se v češtině na prvním stupni v:
é, ž, š, nýbrž teprve na druhém stupni v: č,
ž, š: otъcь — otec — otčina, voziti — vožen,
nositi — nošen, noc — noční. Gb. Vz S. N.
VIII. 654. Rozdíl mezi řidšími (é, é, é) a hust-
šími (č, ž, š) sykavkami (schlichter und ge-
quetschter Zischlaut) v češtině velmi časně
počal zanikati. Již hlaholské zlomky pražské
obsahují několikrát š m. ś u zájmena veś
(vъši m. vsi čili vši). Latinkou psané pa-
mátky naše o ten a jiné podobné rozdíly
příliš málo dbají. Pročež o obměkčování
sykavek ve staré češtině poněkud jen toto
lze říci: 1. s a z změnily se v ś a ź vůbec
tam, kde d a t v ď a ť (vz Obměkčování
souhlásek); v š a ž na opak tam, kde d a
t v z a c se změnila; b) š m. š častěji se
v ní objevilo a více rozmohlo, nežli i m. i,
čehož makavým důkazem jest posud ta okol-
nosť, že ch i tam rozlišujeme v š, kde h v z
k v c; 3. sykavka c ani ve staré češtině ne-
byla obměkčována dle obdoby dvou přede-
šlých, přecházejíc v c i tam, kde s a z tvr-
dými zůstávaly aneb v ś a ź se měnily,
ku př. otče, ujče. Kt.

Sykavý = kdo sykává, zischend. — S.
hlásky, die Zischlaute. Vz Sykavka.
Syket, zastr., vz Sykot.
Syklena, y, f., na Slov. — scačka, die
Brunzerin. Plk.

Sykločistec, stce, m., nějaká bylina. Ms.
Sykofant, a, m., z řec. 6vxoq>ávr-T}g = kdo
udával vyvážení fíků z Attiky, co bylo za-
pověděno; vůbec udavač. Vz S. N., Sš. L. 53.
Sykomor, u, m., smokvoň aegyptská,
ficus sykomorus, der Maulbeerfeigenbaum,
die Sykomore. Kk. 143., Rstp. 1368.

Sýkor, a, m. = sýkora samec, die Meise
(Männchen), na Slov.

Sýkora, sýkora, sýkorka, sýkorečka,
sýkorenka, y, f., od syk (sykati), vz -ora.
Koř. sik, lett. sīkt, sibilare. Mkl. aL. 128.
V Opav. śikora; proto myslí Pk., abychom
psali sikora. Parus, die Meise. S. koňadra
n. veliká, p. major, Kohl-, uhelníček, p. ater,
modřinka, p. caeruleus, parukářka, p. cri-
status, mlynářík, p. caudatus, s. lužní, p.
palustris, Sumpf-, modřinka sibiřská, p. cy-
anus. Frč. 354., Sch. II. 444. S. moudívlá-
ček, s. vousatá, s. obecná, babka. Vz S. N.
S. černá (černohlavá, uhelníček), Schwarz-,
modrá (modravka, modřinka, s. prostřední),
Blau-, ocasatá (mlynáříček), Schwanz-, cho-
cholatá (parukářka), Hauben-, šedivá (popel-
níček), fuscus, Grau-; nejmenší (babka), p.
biarmiscus, die Bartmeise. Jg. čihadlo, bouda,
poklop, poklopec, padák, sklon, truhlička,
skřínka, tlučka, sklopec, skřipec, rozskřipec,
píšťala na sýkory. Šp. S. chytati, lapati, stří-
leti. Šp. S. vrže. Šml. S. křičí: V řiti tŕn,
v řiti trn, pinčrr! Nebo: Cici pán, cici pán,
břink, břink! Na mor. Zlíusku. Tamtéž znají
4 druhy sýkor: konorzu, babušku, koníčka,



	824

	Sydon, a, m., osob. jm. Sd. Syen-e, y, f. = mě. v Aegyptě. — Syeňan, a, m. — Syenský. Syenec, nce, m., vz Syenit. Syenit, u, m. = hornina složená z ortho- klasu, amfibolu, oligoklasu, křemene a slídy, syenec, der Syenit. Vz Krč. 80., 237., 238., 272., 338., 711., S. N., Schd. II. 70., 139., Bř. 243., 255., KP. III. 15., 42. Syenitový. S. žula. Vz Bř. 243., Krč. 711. Syfilis, příjicc, nakažlivá choroba. Vz Syphilis ve S. N. Syfilitický, syphilitisch. Nz. lk. Syíilom, u, tn, = nádor přijičný, das Sy- philoma. Nz. lk. Sygambri-a, e, f. — Sygambrijský. Sygambrové, v Germanii. Syha, y, f. = sáha, sáh, die Klafter. Slov. -- S., y, m., osob. jm. Sýhnouti = dosáhnouti. Sš. P. 436. Sycha, y, m., čes. jm. Vz 8. N. Sychra, y, m., čes. jm. Vz S. N. Sychrač, e, m. = sychravec. Sychrati, sychrávati = zimou se třásti, vor Kälte zittern. Ros. Sychravá, y, m., osob. jm. Sychravě = zimavě, kalt, eiskalt. Ros. Sychravec, vce, m. — sychrač, der vor Kälte Zitternde. Bern. Sychravice, e, f. = metelice, déšť se sně- hem, schauriges Wetter, Schlackwetter. Ros. — S. = sychravo, studeno, zima, die Kälte, Eiskälte. V. S. ho popadla. Sych. Sychravo = sychravé povětří, studeno a vlhko, Kälte, f. V. Dnes je tam s. Us. — S. — syčhravosť. Sychravosť, i, f. = sychravo, studenosť, die Nasskälte. Ros. — S. = neduh, zima v údech bez křečí, das Frieren. Jg. Sychravý = chladný, zimavý, studený, kalt, eis-, nasskalt, frostig. S. noc, povětří, D., zima. Dch. U Olom. říkají: surový. Sychrodechý, nasskalt hauchend. Dch. Sychroměr, u, m., psychrometr, der Psychro-, Thermohygrometer. S. = nástroj ku měření vlhkosti ve vzduchu. Vz KP. II. 343. Sychrov, a, m., něm. Sichrowa, ves u Ho- stouně; něm. Sichrow, hájovna u Loučína. PL. Sychrovský, ého, m., osob. jm. Syk, u, m. = syčení, das Zischen, Ge- zische. Ráj. Syka, y, f., osob. jm. Sd. Sykač, e, m. = sykající, der Zischer. Ráj. — S. = stříkač, der Spritzer. Slov. Bern. Sykačka, y, f. = která syká, die Zische- rin. — S., na Slov. = stříkačka, die Spritze. Sykačkami na dřevo hořící stříkati. Koll. Sykati, vz Syčeti. Sykavec, vce, m., quinella, ryba, zastr. Rozk. Sykavice, e, sykavička, y, f., na Slov. = malá ryba, sekavec, sekavice, plíž, slíž, die Steingrundel. — S., physalus, druh velryby. Krok. I. b. 84. Sykavka, y, f. = ryba, vz Sykavice. — S. — druh hadův, die Spitzschlange. D. — S. = druh velryb, der Spritzwall. — S., vz	Syčna. — S. = písmeno, jehož zvuk jest sy- kavý: c, č, s, š, z, ž (der Zischlaut). Sykavky všecky mimo s jsou v jazyku slovanském jakož vůbec ve všech jazycích indoeurop- ských již poddružené tvary a samé přetvory souřadných hrdelnic. Vz jednotlivé hrdelnice a Mus. 1847. I. 37.—71. Šf. a S. S-ky c, z, s neměkčí se v češtině na prvním stupni v: é, ž, š, nýbrž teprve na druhém stupni v: č, ž, š: otъcь — otec — otčina, voziti — vožen, nositi — nošen, noc — noční. Gb. Vz S. N. VIII. 654. Rozdíl mezi řidšími (é, é, é) a hust- šími (č, ž, š) sykavkami (schlichter und ge- quetschter Zischlaut) v češtině velmi časně počal zanikati. Již hlaholské zlomky pražské obsahují několikrát š m. ś u zájmena veś (vъši m. vsi čili vši). Latinkou psané pa- mátky naše o ten a jiné podobné rozdíly příliš málo dbají. Pročež o obměkčování sykavek ve staré češtině poněkud jen toto lze říci: 1. s a z změnily se v ś a ź vůbec tam, kde d a t v ď a ť (vz Obměkčování souhlásek); v š a ž na opak tam, kde d a t v z a c se změnila; b) š m. š častěji se v ní objevilo a více rozmohlo, nežli i m. i, čehož makavým důkazem jest posud ta okol- nosť, že ch i tam rozlišujeme v š, kde h v z k v c; 3. sykavka c ani ve staré češtině ne- byla obměkčována dle obdoby dvou přede- šlých, přecházejíc v c i tam, kde s a z tvr- dými zůstávaly aneb v ś a ź se měnily, ku př. otče, ujče. Kt. Sykavý = kdo sykává, zischend. — S. hlásky, die Zischlaute. Vz Sykavka. Syket, zastr., vz Sykot. Syklena, y, f., na Slov. — scačka, die Brunzerin. Plk. Sykločistec, stce, m., nějaká bylina. Ms. Sykofant, a, m., z řec. 6vxoq>ávr-T}g = kdo udával vyvážení fíků z Attiky, co bylo za- pověděno; vůbec udavač. Vz S. N., Sš. L. 53. Sykomor, u, m., smokvoň aegyptská, ficus sykomorus, der Maulbeerfeigenbaum, die Sykomore. Kk. 143., Rstp. 1368. Sýkor, a, m. = sýkora samec, die Meise (Männchen), na Slov. Sýkora, sýkora, sýkorka, sýkorečka, sýkorenka, y, f., od syk (sykati), vz -ora. Koř. sik, lett. sīkt, sibilare. Mkl. aL. 128. V Opav. śikora; proto myslí Pk., abychom psali sikora. Parus, die Meise. S. koňadra n. veliká, p. major, Kohl-, uhelníček, p. ater, modřinka, p. caeruleus, parukářka, p. cri- status, mlynářík, p. caudatus, s. lužní, p. palustris, Sumpf-, modřinka sibiřská, p. cy- anus. Frč. 354., Sch. II. 444. S. moudívlá- ček, s. vousatá, s. obecná, babka. Vz S. N. S. černá (černohlavá, uhelníček), Schwarz-, modrá (modravka, modřinka, s. prostřední), Blau-, ocasatá (mlynáříček), Schwanz-, cho- cholatá (parukářka), Hauben-, šedivá (popel- níček), fuscus, Grau-; nejmenší (babka), p. biarmiscus, die Bartmeise. Jg. čihadlo, bouda, poklop, poklopec, padák, sklon, truhlička, skřínka, tlučka, sklopec, skřipec, rozskřipec, píšťala na sýkory. Šp. S. chytati, lapati, stří- leti. Šp. S. vrže. Šml. S. křičí: V řiti tŕn, v řiti trn, pinčrr! Nebo: Cici pán, cici pán, břink, břink! Na mor. Zlíusku. Tamtéž znají 4 druhy sýkor: konorzu, babušku, koníčka,