Předchozí (826)  Strana:827  Další (828) |
|
|||
827
|
|||
|
|||
jemu: Hezké senečko, nechoď na vojno. Sš.
P. 1., 79., 113., 187., 204., 209., 267., 307., 337., 360., 384., 408., 573. (Tč.). Synedri-um, a, n. = rada, z řec. ówédqiov.
Synek, nka, m., vz Syn. — S. = hoch,
chlapec, der Knabe, Bube, opak děvucha, das Mädchen. Na Mor. a ve Slez. Pk., Šd., Klš., Škd., Tč. Ach synku, synečku, žal mne zašel krutý. Hdk. C. 143. Hledí s-ka (oše- třuje ho). Us. Šd. Něplakaj děvečko o synka mrtvého; Daj mi, Bože, synka, co na cimbál břinká, aby mně zabřinkal stoja u okýnka. Sš. P. 80., 224. — S. = syneček. Dvanáct krav podojím, se synkem postojím, tem vdov- covým dětom nikda neuhovím ; Voda uplyně, břehy podryje, tebe si, děvuško, s. nevezme; Dybych byl sedláckým synkem, napájel bych panny vínkem; Že je mně synek milejší než jiných sto; Jsem já synek z Orešan, nemám ženy len som sám. Sš. P. 197., 300., 389., 562., 609. (Tč.). — S = cizí hoch, ein frem- der Bursche, Knabe. Čí si synku? Us. Brt. — S. == mladší tovaryš, der jüngere Geselle. Šp. — S., der Lohnjunge. Šp. — S , osob. jm. Synekdoche, y, f., z řec. ôwe/.do-/ŕh die
Synechdoche = tropus, jímž zastupují se pojmy dle vnitřní své příbuznosti na př. když klademe jednotníka místo druhu a naopak, určitý počet místo neurčitého, jed- notné číslo m. množného, čásť za celek, S. N. náznamek, přimínka. Sš. J. 275. Vz KP. 232., Mus. 844. str. 432., Zk. Ml. II. 162.; Mk. Ml. 310. Syngenit, u, m., nerost. Bř. 122.
Synchronism-us, u, m., řec. ovy/^o-
,.řó>o? = der S-mus, die Zusammenstellung gleichzeitiger Begebenheiten in der Welt- geschichte, současnost', sestavení rozličných událostí v jedné době zběhlých. S. N. Synchronistický = současný, současový,
synchronistisch. Rk. S. dějepisectví — takové, jež současné událostí z rozličných zemí a národů, pokud možná, vedlé sebe staví. Vz S. N. Rk. Synkopa, y, f., řec. ovy/.ontj = Synkope,
die Wortverkürzung durch Wegwerfung eines Buchstabens o. einer Silbe, vysutí, výsuvka, vysouvání; 2. rozpojené noty v hudbě; dle Mlt. prodloužení tonu z lehké doby na těž- kou. Synkov, a, m., něm. Sinkow, ves u Ko-
stelce n. Orl. PL. Synků mlýn u Žďáru. PL.
Synoda, y, f., z řec. óvvodog, die Zusam-
menkunft der Geistlichen in Kirchenangele- genheiten ; kirchliche Regierungsbehörde, die Synode, sbor, sjezd církevní. V z Tk. III. 224., IV. 742. Syuodali-e, í, f., pl. = krátké široké ru-
kávy, jež nosí knězi, kteří mají právo za- sedati na synodě. Barták. Synodalní (synodální), k sjezdu církev-
nímu se vztahující, Synodal-. Rk. Synodický, řec, synodisch. S. oběh. Nz.
Synohor, a, m., osob. jm. Pal.
Synoikeiosa, y, f., z řec. ř\ owomhImoi?,
die Mitzueignung, bes. als rhetorische Figur, wenn ganz verschiedenartige Dinge durch den Ausdruck verbunden oder einer Person |
beigelegt werden. Pape. S., když se pod-
metu věci sobě odporné přisuzují. Lakomci nedostává se i toho, což má i čehož nemá. Vz Zk. Ml. II. 178.; Mk. Ml. 303. Synojed, a, m., nepa, smyšlený had, který
prý své mladé jídá. Aqu. Synonymický = souznačný, synonymisch,
sinnverwandt. Synonymika, y, í. = nauka o slovích
souzna-čných; 2. sbírka slov souznačných. Rk., Nz. Sammlung und Erklärung sinn- verwandter Wörter. Synonymika jest posud nejslabší stránka naší lexikografie; slovníky naše i mluvnice příliš málo k ní přihlížejí a v samostatném spracování neučiněno posud ani skrovného počátku. Tím se stává, že spisovný jazyk náš čím dále tím více chudne a hubení, syntaktické vazby, jimiž jeden a týž úkon ovšem s rozdíly patrnými se ozna- čuje, secvrkují se v jednu a to za časté chybnou, přesné vazby slovanské vytrácejí se zůstavujíce místo všelikým barbarismům, nebo pletou a matou se nerozumně. Slova synonymná stávají se nám zbytečnými, kde- koli Němec jich nemá a jedním slovem pro kolik pojmů dle našeho názoru rozdílných vy- stačuje, kdežto synonymů německých svými nahrazovati neumíme. Synonymika však lidu našeho jest posud velmi hojna i rozmanita a zajímavo ve mnohých příčinách pozoro- vati, jak bystře, jak neomylně lid u věci té rozeznává i rozlišuje. Vz příklady v Km. 1878. 57. Brt. Synonymní, synonymisch. Bž. 14.
Synonym-um, a, n., z řec. ôwóvv^oí:
S-ma čili souzvučná slova jmenují se taková, která se skládají z nestejných hlásek, ale významu jsou stejného aneb velmi podob- ného ku př. strouha a potok, řeč a mluva, sad a zahrada atd., sinnverwandte Wörter. Gb. Vz S. N. Synopsa, y, f., z řec. óvvoxpiq, přehled,
stručný obsah nějaké vědy; sestavení roz- ličných spisů, jež o též věci jednají. Vz S. Ň. Kurze Uibersicht, die Synoptik. Synová, é, f. = synova choť, nevěsta, die
Schwiegertochter. Er. P. 474., Tč., Šd. Svnovec, vce, m. = syn bratrův n. se-
střin, der Neffe. V., BO., Půb. II. 181., 133. — S. = syn. V., Brikc. - S. = synův syn. Šd. Synovka, y, f. = synova dcera. Šd.
Synovk,ně, ě, f. = dcera bratrova n. se-
střina, Nichte, f. — S. = nevlastní dcera, die Stieftochter. Us. Synovrah, a, m., der Sohnesmörder. Šm.
Synovský, Sohn-, kindlich. S. láska, Aqu.,
povinnosť, Us., smysl, smýšlení; Aby nás důvěrou a láskou s-skou naplnil. Sš. 1. 87., II. 45. S. příchylnost', Dch., poslušenství. Žer. Aby ze s-ké přiezně po smrti nepo- choval ho v Aegyptě; s. bázeň. Hus I. 110., 356. Nenie dobré vzieti chléb s. (= synóm = židóm) a vrci psóm (= pohanom). Mat. 15., Hus II 95. Synovství, n., synovstvo, a, n., die
Sohnheit. K důvodu řádného s-a prospívá vyznání rodičů. Ms. pr. kut. Z hříchu rodí se s-i ďáblů. V. Synovství naše ovšem jest přisvojené, ješto u Krista jest přirozené; |
||
|
|||
Předchozí (826)  Strana:827  Další (828) |