827

jemu: Hezké senečko, nechoď na vojno. Sš.
P. 1., 79., 113., 187., 204., 209., 267., 307.,
337., 360., 384., 408., 573. (Tč.).

Synedri-um, a, n. = rada, z řec. ówédqiov.

Synek, nka, m., vz Syn. — S. = hoch,
chlapec, der Knabe, Bube, opak děvucha,
das Mädchen. Na Mor. a ve Slez. Pk., Šd.,
Klš., Škd., Tč. Ach synku, synečku, žal mne
zašel krutý. Hdk. C. 143. Hledí s-ka (oše-
třuje ho). Us. Šd. Něplakaj děvečko o synka
mrtvého; Daj mi, Bože, synka, co na cimbál
břinká, aby mně zabřinkal stoja u okýnka.
Sš. P. 80., 224. — S. = syneček. Dvanáct
krav podojím, se synkem postojím, tem vdov-
covým dětom nikda neuhovím ; Voda uplyně,
břehy podryje, tebe si, děvuško, s. nevezme;
Dybych byl sedláckým synkem, napájel bych
panny vínkem; Že je mně synek milejší než
jiných sto; Jsem já synek z Orešan, nemám
ženy len som sám. Sš. P. 197., 300., 389.,
562., 609. (Tč.). — S = cizí hoch, ein frem-
der Bursche, Knabe. Čí si synku? Us. Brt. —
S. == mladší tovaryš, der jüngere Geselle.
Šp. — S., der Lohnjunge. Šp. — S , osob.
jm.

Synekdoche, y, f., z řec. ôwe/.do-/ŕ_h die
Synechdoche = tropus, jímž zastupují se
pojmy dle vnitřní své příbuznosti na př.
když klademe jednotníka místo druhu a
naopak, určitý počet místo neurčitého, jed-
notné číslo m. množného, čásť za celek,
S. N. náznamek, přimínka. Sš. J. 275. Vz
KP. 232., Mus. 844. str. 432., Zk. Ml. II.
162.; Mk. Ml. 310.

Syngenit, u, m., nerost. Bř. 122.

Synchronism-us, u, m., řec. ovy/^o-
,._řó>o? = der S-mus, die Zusammenstellung
gleichzeitiger Begebenheiten in der Welt-
geschichte, současnost', sestavení rozličných
událostí v jedné době zběhlých. S. N.

Synchronistický = současný, současový,
synchronistisch. Rk. S. dějepisectví — takové,
jež současné událostí z rozličných zemí a
národů, pokud možná, vedlé sebe staví. Vz
S. N. Rk.

Synkopa, y, f., řec. ovy/.ontj = Synkope,
die Wortverkürzung durch Wegwerfung eines
Buchstabens o. einer Silbe, vysutí, výsuvka,
vysouvání; 2. rozpojené noty v hudbě; dle
Mlt. prodloužení tonu z lehké doby na těž-
kou.

Synkov, a, m., něm. Sinkow, ves u Ko-
stelce n. Orl. PL.

Synků mlýn u Žďáru. PL.

Synoda, y, f., z řec. óvvodog, die Zusam-
menkunft der Geistlichen in Kirchenangele-
genheiten ; kirchliche Regierungsbehörde, die
Synode, sbor, sjezd církevní. V z Tk. III. 224.,
IV. 742.

Syuodali-e, í, f., pl. = krátké široké ru-
kávy, jež nosí knězi, kteří mají právo za-
sedati na synodě. Barták.

Synodalní (synodální), k sjezdu církev-
nímu se vztahující, Synodal-. Rk.

Synodický, řec, synodisch. S. oběh. Nz.

Synohor, a, m., osob. jm. Pal.

Synoikeiosa, y, f., z řec. ř\ owomhImoi?,
die Mitzueignung, bes. als rhetorische Figur,
wenn ganz verschiedenartige Dinge durch
den Ausdruck verbunden oder einer Person

beigelegt werden. Pape. S., když se pod-
metu věci sobě odporné přisuzují. Lakomci
nedostává se i toho, což má i čehož nemá.
Vz Zk. Ml. II. 178.; Mk. Ml. 303.

Synojed, a, m., nepa, smyšlený had, který
prý své mladé jídá. Aqu.

Synonymický = souznačný, synonymisch,
sinnverwandt.

Synonymika, y, í. = nauka o slovích
souzna-čných; 2. sbírka slov souznačných.
Rk., Nz. Sammlung und Erklärung sinn-
verwandter Wörter. Synonymika jest posud
nejslabší stránka naší lexikografie; slovníky
naše i mluvnice příliš málo k ní přihlížejí
a v samostatném spracování neučiněno posud
ani skrovného počátku. Tím se stává, že
spisovný jazyk náš čím dále tím více chudne
a hubení, syntaktické vazby, jimiž jeden a
týž úkon ovšem s rozdíly patrnými se ozna-
čuje, secvrkují se v jednu a to za časté
chybnou, přesné vazby slovanské vytrácejí
se zůstavujíce místo všelikým barbarismům,
nebo pletou a matou se nerozumně. Slova
synonymná stávají se nám zbytečnými, kde-
koli Němec jich nemá a jedním slovem pro
kolik pojmů dle našeho názoru rozdílných vy-
stačuje, kdežto synonymů německých svými
nahrazovati neumíme. Synonymika však lidu
našeho jest posud velmi hojna i rozmanita
a zajímavo ve mnohých příčinách pozoro-
vati, jak bystře, jak neomylně lid u věci
té rozeznává i rozlišuje. Vz příklady v Km.
1878. 57. Brt.

Synonymní, synonymisch. Bž. 14.

Synonym-um, a, n., z řec. ôwóvv^oí:
S-ma čili souzvučná slova jmenují se taková,
která se skládají z nestejných hlásek, ale
významu jsou stejného aneb velmi podob-
ného ku př. strouha a potok, řeč a mluva,
sad a zahrada atd., sinnverwandte Wörter.
Gb. Vz S. N.

Synopsa, y, f., z řec. óvvoxpiq, přehled,
stručný obsah nějaké vědy; sestavení roz-
ličných spisů, jež o též věci jednají. Vz
S. Ň. Kurze Uibersicht, die Synoptik.

Synová, é, f. = synova choť, nevěsta, die
Schwiegertochter. Er. P. 474., Tč., Šd.

Svnovec, vce, m. = syn bratrův n. se-
střin, der Neffe. V., BO., Půb. II. 181., 133.
— S. = syn. V., Brikc. - S. = synův syn.
Šd.

Synovka, y, f. = synova dcera. Šd.

Synovk,ně, ě, f. = dcera bratrova n. se-
střina, Nichte, f. — S. = nevlastní dcera,
die Stieftochter. Us.

Synovrah, a, m., der Sohnesmörder. Šm.

Synovský, Sohn-, kindlich. S. láska, Aqu.,
povinnosť, Us., smysl, smýšlení; Aby nás
důvěrou a láskou s-skou naplnil. Sš. 1. 87.,
II. 45. S. příchylnost', Dch., poslušenství.
Žer. Aby ze s-ké přiezně po smrti nepo-
choval ho v Aegyptě; s. bázeň. Hus I. 110.,
356. Nenie dobré vzieti chléb s. (= synóm =
židóm) a vrci psóm (= pohanom). Mat. 15.,
Hus II 95.

Synovství, n., synovstvo, a, n., die
Sohnheit. K důvodu řádného s-a prospívá
vyznání rodičů. Ms. pr. kut. Z hříchu rodí
se s-i ďáblů. V. Synovství naše ovšem jest
přisvojené, ješto u Krista jest přirozené;