828

Kristus nám s. smrtí svou zasloužil; O je-
diném duchovním s. slova ta vykládali. Sš.
I. 87., II. 45., L. 181. (Hý.). Mé s. s tebú
přijali. Hus III. 25. (I. 317.).

Synsko, a, n., nemotorný, veliký syn. Er.
Sl. čít. 51.

Synský, Sohn-. Us. u Poličky. Zkr.

Syntax, e, f., z řec. tfiWtf«?, vazba.,
skladba, slovosklad, die Syntax. Nz.

Syntheta, y. f., z řec. óvvd-eôiq, soubor,
shrňování něčeho Rozmanitého v jednotu,
die Begriffsverbindung, Synthese. Vz S. N.

Synthetický, skladný, souborný, synthe-
tisch. Rk.

Syntonin, a, m. = rostpustná vlákenina
vyskytující se ve svalech. Vz S. N.

Synutec, tce, m., místní jm. v Čech. Pal.
Dj. IV. 2. 396.

Synův, -nova, -o, Sohns-. S-o dítě (vnuk),
dcera (vnučka), Us., odpor. NB. Tč. 243.

Synůvče, ete, n. — bratrův n. sestřin
vnuk. D.

Syp, u, m. — sypek peřiny. Mor. a slez.
Mtl.. Klš. — S. = sypáni, die Schüttung. Zlob.

Sypací, Sch‼tt-. S. hodiny, die SanduhR.

Sypáček, čku, m., das Streugeräth. S.
na cukr. Dch.

Sypadlo, a, n. - sypátko. Ros.

Sypanec, nce, m. — drobné kamení, rol-
liges Gestein. Šp.

Sypání, n., die Schüttung, das Schütten.
Šp. — S. = co se sype, ku př. drůbeři. Na
várku se béře s. (ne: násyp). — S. = sýpka,
der Schüttboden. U Opav. Klš.

Sypanice, e, f. = osutiny, osypka, die
Masern. Ja. — S. = ovčí neštovice, na Mor.
osypky, die Schafpöcken. Ja.

Sypaničný, Masern-. S. vyraženími (sy-
panice), Masern. Ja.

Sypanka, y, f., etwas zum Streuen z. B.
Zucker.

Sypaný; -án, a, o, geschüttet, gestreut.
S. cesta = silnice. Mor. Mtl., Bkl.

Sypárna, y, sypáreň, rně, sypárnice,
e, sypárenka = sýpka. Slov. Bern., Kd.
Také ve Slez Šd.

Sypárník, a, m. = správce sypárny, der
Schüttbodenhüter. Slov. Bern.

1. Sypati, sypám a sypu, syp a sypej
(zastr. spi), al, án, ání; sypávati, streuen,
schütten. Vz Mazati. — abs. Ten sype (= po-
spíchá, utíká). Us. Brt., Mtl., Kčr. Obilí
dobře sype (mnojio zrní dává). D. Jak sype
rež, žito? Mor. Šd. Málo sypú ječmeny, mu-
síme byť bez ženy. Málo sypú zemňáky,
musíme na Hanáky (musíme jísti moučná
jídla). Sš. P. 679. Musel sypati = platiti.
Vz Posypek. — co kam komu (nač, do
čeho, za co, k čemu, v co, před co,
mezi co). Popel, prach na hlavu, Ben.,
Br., BO., kvítí na cestu; na něco cukr s.
D. Obilí na mlýn s. Vys. Jest platno, co by
na stěnu hrách sypal. Prov. Kdo tu buři
na ume, hlinu na mne sype? V; Nosila bych
vodu až dolu ku mlýnu, tam bych ju s-la
na ty mlýnské kola. Sš. P. 159., 491. S-al
se na kutě (— šel na lůžko). Us. Dch. Jaké
na mlýn sypeš, také se mele. Prov. Sype
sůl do kávy a cukr do chleba (hloupě si
počíná). Šd. Sypají se mu i slzy darmo do

klína (nedá se ani pláčem obměkčiti). Hš.
Sypal mu jablka do pytle, do čepice atd.
Us. Kdyby se měl druh do druha hned
sypať (hned mu láti, naň se obořiti)! Us.
Vk. S. někomu písek v nos. Dh. Neroďte
i perel sypati před svině (Mat.). Hus I. 301.
Penězi sypal mezi lidi. Let. 408. S. žito
do pytlů. D. Stařeny do mne co sršně se
sypaly. Sych. Někomu jed do jídla s. Kom.
Raky někomu za ňadra sypati (dávati mu,
hojná dobrodiní prokázati). Rvač., Č. Popel
k nebi s. D. Rád o něm slyší, co by sůl
v oči sypal. — (kde) čím. Okolo krále
groši míšenskými sypali. V. Penězi dostě
hustě sypali. Háj. Sypal jměním, až dosypal
se toho, co chodí s mošnou. T. S. vdolky
perníkem (skořicí a cukrem). Er. P. 429. —
kde co. U Jana fojta múku sypali, ale
neviem, které řeči byly. NB. Tč 289. —
(se) jak. Jiskry sypaly se krupobitím. Brt.
Instr. 15. Žito sype na měřici. Us. Msk. —
komu. Kdož ti pelynek sype, syp jemu
zase hořec. Ctib. S-ti pastýři (na zrně mu
platiti). Us. — komu odkud. Ze svého
pastýři dobytka s. D. Z úst se mu jed, ako
z peci plameň sypal. Mt. S. Jako bys sypal
na plachtu hrach z vreca prázného, tak vy-
hádzá múdrosť řeči z jazyka prostého. Slov.
Tč. Zralé zrní samo se z klasu sype. Č. —
se, dicht fallen, geschüttet werden, rollen.
Sypou se kroupy. Sype se sníh. Obilí se
již sype (metá se, sprosst). Na Mor. a Slov.
Brt. Brada se mu sype (vousy mu počínají
růsti). V., D. Ram se sypeš (pospícháš)? Us.
Dch., Vrů. Syp se, mache, dass du fort-
kommst. Us. Dch. Hory sě bořie a dolóv
sě spú. BO. — se odkud: země s vrchu
se sype. Us. — se za kým = stádně za
ním jíti, nachströmen. Včely se za ním
sypou. Br. Čím více se člověk včel choulí,
tím více se za ním sypou. Prov. Vz Chou-
liti. Jg., Č. — se odkud kam. Bohactví
sype se od jednoho ke druhému. Jel. —
komu čeho: koni obroku. Vz Kůň.

2. Sýpati, lépe než: sipati = uspávati,
einschläfern. Jg. Z koř. sъp (strsl, sъpati),
jako lípati z koř. lьp (lpěti). Cf. Proč zasy-
puješ Hospodine (quare obdormis, domine)?
Ž. wit. 43. 23. Proč zasypuješ? Ž. Pod. ib.
— koho v co. Mořena jej (Vlaslava) sý-
páše v noc črnu. Rkk. 23. (Mořena smysli
těžce raněného zatemní a pomalu ho v černou
smrti noc uspává. Kořínek. Bdl. v Gl. 158.
čte: šipáše od šipěti, mit Pfeilen schiessen).

Sypátko, a, n., der Streuer, die Streu-
büchse. S. na cukr. Dch.

Sypavý = ku sypání, Streu-. S. prášek,
Streupulver, n.

Sypce, schütter. Sypce co naházeti. Vz
Sypko.

Sypčina, y, f. = sypký písek, der Trieb-
sand, Flugsand. Šp.

Sýpečka, vz Sýpka.

Sypek, pku, m. = spodní cejcha na peří,
sovka, die Ziche. Us.

Sypeň, pně, m. = škopek, nádoba, do níz
se něco sype, ku př. ryby, das Schaff. V.

Sypěna, y, m., osob. jm. Šd.

Sypění, n., das Gezische. S. stádné, si-
bilus gregum. BO. Vz Sípěti.