832

Systematický = soustavný, systematisch.

Systematičnost, i, f., die Systemmässig-
keit. Kos. Ol. I. 297.

Systemisovaný, systemisirt. S. místo
(řádné), plat (řádný plat služebný), úřad,
les (spořádaný) J. tr.

Systemisovati, spořádati, systeraisiren,
ordnen, ku př. les.

Systole, y, f., z řec, zkrácení přirozeně
dlouhé slabiky (correptio), Silbenverkürzung.
Rk — S. = stažení-se srdce. S. N.

Systolický, stazný, systolisch. Nz. lk.

Syť, i, ť. V.: do syti. Bž. 226.

Sytě, gesättigt. S. zelený, žlutý (o bar-
vách tmavých). Rst. 560.

Sytěti, ěl, ění — sytým býti, satt sein.

Sytín, a, m., Sittin, ves u Vys. Mýta, PL.

Sytitel, e, m der Sättiger. Kom.

Sytitelnosť, i, f., die Ersättlichkeit.

Sytitelný - mohoucí sycen býti, ersättlich.

Sytiti, il, cen, cení; sytívati, sättigen. —
abs. Jídla z mouky sytí. D. — koho, co
čím: vodu solí hořkou s. Pr. Chym. S. duše
slovem božím, lačné chlebem. Sítí se vodou
sytí. Č. S. někoho pokrmy, Chč. 299., chle-
bem. Hus I. 299.

Sytivrat, a, m., bůh pohanských Slovanů.
V MV. nepravá glossa. Pa.

Sytivý, sättigend. Šm.

Sytky — sypký, schütter. Us. u Benátek.

1. Sytno — s dostatek, hinlänglich. Aj,
řeko, jak ses rozvodnilá, když do tebe s.
pršelo? Sš. P. 203. — S., něm. Sittna, ves
u Stříbra.

2. Sytno, a, n. - peklo, die Hölle. Bdl.
Jdi do pekla sytna. Slov. Dbš. 44. Otvírá
se černé s. Pokorný.

Sytnosť, i, f., nasytnost, die Fähigkeit
gesättigt zu werden, Sättigungskapacität.
Nz. — S., sytivá moc, sättigende Kraft. S.
chlebů a ryb. Sš. Mt. 209. (Hý.). - S. =
sytost. D.

Sytný = sytelný. — S., vz Sytý.

Sytosť, i, ť. = nasycenost, die Sättigung,
Sättigkeit, Sattheit. Do s-i (do syta) se na-
jísti, napiti, napsati. V. Chleba do s-i míti.
Vrat. S. ošklivení přináší. Kom. S. hojného
veselí. Kram. S. v kráse. Troj. Ze s-sti buj-
nosť pochodí. Smil v. 707. Skúposť nedá
nic skupému užívať k sytosti; Nemóže býť
vládná chlipnosť, kde není sytosti; Hojnosť
je matka chlípnosti, sytosť ukrutnosti. Slov.
Té. Sytosť jest milá, ale činí ve zdraví všem
závadu; Mnohých hlad usmrtil, ale více sy-
tosť; Ve světě je zlosti do s-sti; Kdo v mar-
nosti s. hledá, velice se mýlí. Mor. Tě. Ať
objímám do s-sti andělského panáčka. Sš.
P. 74. Jedli sú do s-sti. BO. Tato byla jest
zlosť Sodomy, sestry tvé: pýcha, s. chleba
a hojnosť vína a prázdnost' (Ezech. 16.);
Abychom tak dosáhli blahoslavenstvie t. j.
sytosti v radosti věčné bez nedostatka. Hus
I. 279., I. 331. (Té.).

Sytová, é, f. S. dolní a horní, Unter-,
Ober-Sittov, vsi u Semil a u Jilemnice. PL.

Sytožlutý, hochgelb? Kvéty s. Rostl.

Sytý; syt, a o, satt. Sytu býti. V. Psi
obžerní nevědí, kdy jsou syti. Br. Mám
toho do syta. Dch. Do syta jsem se tomu
nadíval. Us. Dch. Napláču se do sytného

syta, übersatt. Slez. Šd. Najedl se do syta.
Us. Najedl se do sytého syta. Mor. Než se
chleba dokopali, do syta se naplakali. Sš.
P. 38. Jiný hladem mře a ty dieš, že břicho
jeho syto jest; Když jest člověk syt a tepl,
již by měl na tom dosti mieti. Hus II. 222..
349. Aby pátú čiesť užitku po ta sytá
(= úrodná) léta shromáždil v stodoly. BO.
S. pára (gesättigt). Sp. Vědomé jest, že tělo
vypasené, syté a plné hotové jest k smilství.
Hus I. 278. Sytého častuje. Vz Zbytečný.
Lb. Sytý vody doteče. Vz Bohactvi. Lb.
Syt chleba neodhoď a tepl jsa roucha (ne-
odhoď). Již jsem syt; do syta se najísti,
napiti, nasmáti. D. Rády by oči jedly, ale
ústa nemohou (o sytých). Š.a Ž. Více bit
nežli syt (vz Škola, Kára, Žák); S. hlado-
vému nerozumí (nevěří); S. rozpráví o postě
(Ros.); Sytá svině s věchtem hrá (o těch,
kteří štěstím bujněji. Smil.); Kdo syt, ten
táhne; Nesytý nepotáhne (kůň i. e. nikdo
darmo nepracuje); Kaž se lačnému postiti
a sytému sedláku mlátiti; Ač žebrák (chodec)
syt, ale mošna nic (není, nesyta); Dobře
bývá, když jsou vlci syti a kozy celé. Prov.
Jg. Strany přísloví vz ještě: Chléb, Sedlák.

— čeho. S. chleba. Št., BO. Syt býti drob-
tóv. ZN. Sám nejsa nikdy syt chleba. Zk.
114. Dyť ty budeš muža syta, budeš třikrát
za den bita. Sš. P. 706. Květy barev syté.
Dch. S. lahodných věcí. Chč. 446. S. krve
mučenníkóv. Kat. 3169. Syt Havel mouky,
nechce otrubů. Mus. Syt jest rozkoši. Št. Vz
ještě strany přísloví: Dotéci. — Přenes, čeho.
Jsem toho syt (omrzelo mne to). D. - s čím.
Sytu býti s učením (lépe: čeho). Ros. Ten
je boháč spravedlivý, kdo je s málem sytý.
Na Slov. Tč. — S. = plný, voll. V kyprých
peřinách a sytých poduškách Bech. — čím.
Hněvy nejsouc dobře syti. Žk. 136. Uzřel
stoly přikryté jedením a pitím syté. St. skl.
V. 41. (Mojžieše) jest Bóh krmil 40 dní na
hoře slovy svými, jimiž byl jest sytějí, než
by byl sě tělestně krmil. Hus II. 91. — S.
— sytící, sättigend. Sytá ta krmě, tudíž se
přejí (lání a domlouvání). Mus.

Syvek, vka, m., osob. jm.

Sýž (zastr.) — týž. D.

Szátkovati, zusammenpropfen. — co :
láhve. Us. Šm.

Szlobiti, malignare. — na koho. Na lud
tvój s-ly. Ž. wit. 82. 4. marg.

Szobati, szobám a szobi; szobnouti, bl,
ut, utí; szobávati, mit dem Schnabel auf-
lesen, aufpicken, aufhacken. — co. Ptáci
zrna szobali. Us. A ptáci nebeští szobali
je. (Luk. 8.). Hus II. 70., ZN. Červ zvrtal
skořepinu, cep vyrazil zrno a čert szcbal
hrachové zrno. Hus I. 207. Vz Sezobati,

Szořiti, il, en, ení = osvítiti, erleuchten.

— co. St. skl. II. 79. — S. = ku zralosti
přivésti, zur Reife bringen, reif machen.
Lepší chuti ovoce, když horko slunečné je
szoří. Št. Vz Zořiti. — S. = uchystati, při-
praviti, bereiten. Tobě ždúce jsú při mně
bydla szořena. Kat. 3416. — S. = stvářiti,
udobiti, zformovati, formen. Aby (dietě)
v dobrotě szořené vznikl v člověka slič-
ného. Kat. 3377. Vz více v Listech filolog.
1874. 56.-61. (Jedlička).