833

Szouti, szuji, ul, ut, utí; szouvati = obuv
svléci, den Schuh, Strumpf, Stiefel auszie-
hen. — co. Dětinské střevíce s. V. Szuje
člověk obuv svú, BO., škorně své. NB. Tč.
238, — co odkud: střevíce s noh. V., Br.
— co komu čím: boty rukama. — koho
z čeho: z bot.

Szříti, vz Sezříti.

Szutý = bosý, blossfüssig. V.

Szvoniti se k čemu: k šturmu, durchs
Läuten sich versammeln. Let. 50. Vz Se-
zváněti.

Sžádati = požádati, begehren. — co.
Sžádal jsem zdravie tvé. Ps. ms. — se
čeho = zatoužiti, sich zu sehnen anfangen.
Jeden se pitie v oné spále sžádav. Výb. I.
136. 1089. Sžádá se komu čeho. Zk., Šm.
Sžati = sežati. Hus III. 57., BO.

Sžatý; -at, a, o, abgemäht, abgeschnitten.

Jg.

Sžéci, vz Sežíci. Z. wit. 22., 73. 2., BO.

Sželeti, vz Zželeti.

Sženiti se, sich verheirathen. Děti se
sženi a o zboží se budú vaditi. GR.

Sžíhati = comburere. Ž. wit, 82. 15.

Sžímati, vz Seždímati.

Sžírati, vz Sežrati.

Sžíravina, y, f. = rozjcdlina, pliaga -
daena. Nz. lk.

Sžíravý, fressend, aufzehrend. Rk.

Sžírka, y, f. = sežrání, die Auffressung.
— S., Fresswerkzeug. Huba malá dírka,
ale veliká sžírka. Jg., C. M. 435.

Sžouti, sžuji, ul, ut, utí - seévýkati, zu-
sammenkauen. Slov. Jg.

Sžvýkati, vz Sežvýkati.

Š jest podnebná sykavka hustší (řidší š).
Dle toho, jaký je proud, za kterého se která
hláska článkuje, jest š hláska temná a její
střídnicí jest jasné ž. Vz Gb. Hl. 20. A po-
něvadž se š článkuje za proudu netržitého,
slove s hláskou trvací. Ib. 21. Vzhledem
ku měkkosti a vlivu měkčícímu jest š sou-
hláska měkká. Vz Souhláska. Ib. 22. Dle
složitosti jest š hláskou prostou či uesmí-
šenou. Ib. 99. Š nepoddává se žádným
proměnám; kde bylo ve staré češtině, tam
zůstává posud a kde jest š na konci něja-
kého ohýbaného kmene, tam zůstává bez
proměny v celém ohýbáni, ať která koli
přípona v jeho sousedství vstoupí. Ale na-
opak vidíme jiné souhlásky během času
aneb vlivem sousední slovotvorné aneb ohý-
bací přípony v š se měniti. V češtině vy-
vinulo se časem š ze starčes. ś. Tato totiž
staročeská souhláska ztratila se češtině nové
a na místo její nastoupila někdy souhláska
š (veš = omnis, strč. veš), častěji s (nositi
vedlé staročeské výslovnosti nositi), někdy
s i š (strč. muśím n muší vedlé novočes-
kého musím a dialektického muším). Vz
Sykavka, S. Ve tvarosloví pak povstává
š vlivem sousední jotované hlásky z ch:
duch, vok. duše, roucho lok. rouše, strach
inft. strašiti a z ś: nositi strč. vysl. nositi,
příčesti nošen. Vz Gb. Hl. 100. Na vzájem
se ž a š u výslovnosti jedno v druhé mění,
když následující jasná n. temná souhláska
toho vyžaduje: náš dům vyslov: náždům,
služka vyslov: sluška; jest to spodobování
nutné, jelikož heterogenní skupiny temných
a jasných souhlásek jako jsou šd a žd atd.
žádnému jazyku a mluvidlu vysloviti nelze.
Gb. v S. N — Š místo: 1. ž: chýše místo
chýže, vz Ž. Mk.; 2. š za ch, ve slově
hoch v obecné mluvě vých. Čech.: hošům,
hošů, s hošma, nešť m.: hochům, hochů.

hochy, nechť, Sb., Kb., Jit; míšat, míša-
nina m.: míchati, míchanina, na mor. Zlín-
sku, Brt.; 3. místo s v obecné mluvě střed.
a vých. Cech.: muším, škořápka, šáhnouti,
Šb., šlupka, Jir. m.: musím, skořápka, sáh-
nouti, slupka, škulina, vlaštovka, smýkati,
Vz S; v obecné mluvě: noš, duš, haš m.:
nos, dus, has (dle Husa a v nářečí dou-
dlebském), šeno m. seno (u Opavy), náměstí
m. náměstí, Gb. Hl. 100.; Šimon, Voršula,
škvrna, škřehot, šťopka, abyšte (Br.) ze
Simon, Ursula, skvrna, skřehot, stopka,
abyste. Ib. 101.; 4. místo ř v již. Cechách:
pšíšera m. příšera, Kts.; naopak ořklivý m.:
ošklivý, na Mor. Mřk., Brjt.; 5. místo č ve
skupenině čt ve východ. Čech. a j.: stenář'
štiri, štvrtek, štverák, štvrť m. čtenář, čtyři:
čtvrť atd.; a opak: čpaček, čamrha místo,
špaček, šamrha, Jir., počta m. pošta, lepčí,
čpalek, čpuliť m. lepší, špalek, špuliti, Gb.
Hl. 102.; šmelák místo čmelák; ct. šmak
a čmak (= smok, zrnek), šišma a čičma,
šešule a čečule, šošovice a čočovice, Us.
na mor. Drahansku, Hý.; 6. místo c: svr-
ček, švŕcela. Na Moravě. Mřk., Brt. Sabala
a obyč. cabala. Hý. — Stýkají-li se dvě
š v jednom skupení bezprostředně,
jako jedno se vyslovují: vyšší — vyši.
Avšak při výslovnosti poněkud bedlivější
zdvojená sykavka i sluchem se znamená;
jsou totiž sykavky hlásky trvací a zdvojené
maji delší znění než jednoduché: kompar.
tišší a 3. os. tiší. Gb. Hl. 102. Jindy zase
mění se šs v ss a s a naproti tomu sš v šš
a š, se v šč: češský — český, vlašský —
vlaský, snazší spodobeno v snasší — snašší,
scestí — ščestí (štěstí). Ve vlašský a češský
mohlo se také š odsouti. Gb. Hl. 103. Vz
Šč, Mkl. L. 292. — Dialekticky mění se šč
v chč: ščestí — chčestí (štěstí). V Domažl.
Ib. — Když ze dvou skupených sykavok