834

prvá vznikla proměnou ze souhlásky jiné
nesykavé. tato často vrací se na místo sy-
kavky. Místo strč. mlazší je novč. mladší
a pod. slazší — sladší, chuzší — chudší.
Ib. — Dále se ze skupených dvou sykavek
mění prvá v j, obzvláště často v dialektech:
slajší, mlajší m.: sladší, mladší. Rejší m.
radši, ve vých. Čech., mlejší, rejši, krajší
m.: mladší, radši, kratší, na Mor.; terajší,
krajší. Slov. Ht. Sl. ml. 51. Vz Gb. Hl. 103.,
104. — Když ze dvou skupených sykavek
druhá je sykavka smíšená zubná, měnívá
se ve svou měkkou zubnici na př. šč = štš
mění se ve: šť. Vz Šč. — Hlásce š se řeč
novější zvl. obecná mluva ve flexi ráda vy-
hýbá, lok. duše — duchu, vz Hrdelnice. —
Š se přisouvá: špulec, štláp m.: pulec,
tlap (ve vých. Čech.). Jir. — Š přípona
(-sjъ) 1. jmen podstatných: slepýš, skrýš,
běloš, hnědoš, panoš, Bž. 234., hrdoš, stra-
koš, Mkl. B. 340., Č.; 2. v 2. os. sg. indk.
praes.; vz Přípona; 3. v kompart. v obec.
mluvě: hluboko — hloubš; obyč. se před
š vsouvá t a tš mění se v č: rád — ra-
ději — radtš — radě, mělko mělčeji —
měltš — mělč. Také jinde mísí se š s před-
cházející zubnou hláskou t a d v sykavku
zubnou č: tštice (místo těst-ice, tesk-nota)
-čtice i podešev — počev. Gb. Hl. 102. —
Cf. Ht. Zv. 107. — Jména mužská vlastní
v š ukončená podlé muž se sklánějí: Rubeš —
Rubše; jména žen. podlé daně: peleš, e,
ale myš a veš podlé kosť. — Po š nepiš
nikdy y, nýbrž vždy. i. — Místo š se psá-
valo: s, š, s, zz, f, i' í's, ff. Cf. Příspěvky
k historii českého pravopisu a výslovnosti
staročeské. Sestavil J. Gb. (Sborník vědecký
Musea čes. IV. spisu musejních č. 117.) str.
31., 70., 85., 93., 96., 177.,' 214., 256.,

Šabac, e, m. = mě. v Srbsku. Vz S. N.

Šahala, y, f. = věznice, das Gefänngiss.
Us. u Blanska. Ktz. Jinde (na Mor.) cabala.

Hý. .

1. Sabata, y, f., Schabata, samota u Po-
děbrad. PL.

2. Sabata, y, m., osob. jm. Mor. Šd.
Šabatka, y, f., Schabatka, samota u Zbra-
slavi. PL.

Šabelka, y, m., osob. jm. Mor. Sd.

Šabes, u, m., z hebr. šabbath, quievit,
odpočinul, sobota židovská, der Schabbes. S.
světiti. Jg. Vz Sobota (III. 512.).

Šábesák, u, m., ein Judenhut, der Schab-
besdeckel. Šm.
Šabesný. Schabbes-, Sabbath-. Bern.

Šabestůvka, y, ť., druh kořalky. Mor.
Škd.

Šabla, šablenka, šablička, y, f =
šavle, der Säbel. Na Moravě a ve Siezsku
a na Slov. Brt., Klš., Tč., Sd. Upadla mu
šablička to svej milej do bočka; Jedú páni,
jedú brněnskú silnicú, až sa jim šablenky
na boku libocú; Něstaraj se tatíčku, na-
hotuj mi šabličku; Podaj mně, má milá,
šablu zrcadelnú, nech sa já podívám, jak
mně líčka blednú; Sablu mu podala, honem
uskočila, na jeho srdečku zradu ucítila;
Z jednej strany leží z ocela š-ka, z druhej

strany sedí jeho frajerenka; Můj koníčku
hnědovraný, co si smutný neveselý? tlačí-li
ťa zbroja moja, lebo šabla ocelová?; Starší
sestra uslyšela, bratrovi koně sedlala, ta '
prostřední šablu dala, ta najmladší zapla-
kala; S-ka mu zvoní; A vytáhni z pošvy
šablu a zetni mi moju hlavu; Teče voda,
teče, nemože protékat, mosí ju šohajek ša-
blenkú prosekat; Šablička brúsená, to je
moja žena, ona mia vyseká, keď mně bude
třeba; Sablenkú hrká (drnká); Té šabličke
vojanské, každé se hí bojí, ani jeden šo-
hajek bez ní neobstojí; Šablička brúsená na
obě dvě strany, ona mia vyseká z Uher do
Moravy; Mám palášek, šablo, vysekám se
snadno, kamarádi zhotíkali, jož je všecko
darmo; Turek jede od Skalice, šabla se mu
blýská, utíkéme všeci bratři, ať nás nepo-
tříská. Sš. P. 85., 88., 107., 122., 173., 175.,
282., 532., 550., 566., 570., 575., 579., 638.,
685. (Té.). Vz Šavle.

Šahlt-nka, y, f. = šavle. Slov.

Šablisko, a, n., grober, grosser Säbel.
Na Ostrav. Tč.

Šablistý. S. nohy, säbelbeinig, krumm.
Na Ostrav. Tč.

Šablona, y, f., z fr. chablone (šablón),
vzor, vzorek, sajma. Rk., Nz., Ko3. Ol. I.
267. Die Schablone. Vz Sajma. Šablona =
vyřezávaný vzorec, dle něhož jiné věci se
zhotovují, ve stavitelství římsy a sloupy
dle šablon plechových n. dřevěných; malíři
pokojův a. p. mají š-ny z lepenky a z pa-
píru. — Š. přenes. — stálá ztrnulá forma,
podlé níž se všecko stejně dělá. Vz S. N.

ŠablonovitÝ, schablonartig. Š. nestvůra.
Kos. Ol. I. 261.

Šablonový, Schablone-. Š. poesie. Kos.
Ol. I. 305.

Šábor, u, m. = šůta, stará obliv, zvl.
střevíc. V Krkonš.

Šaborky, pl., f., druh švestek. U Vyškova.
Bkř.

Šabrak, u, m., šabraka, y, f., vz Ča-
braka.

Šabrej, e, m., cuminum, der Kreuzkümmel.
Rstp. 749.

Šabrejovitý. Š. rostliny, cumineae: šabrej.
Rstp. 749., 701.

Šabřina, y, f. — šabryna. Čl. Kv. 340.,
Slb. 586.

Šabryna, y, f., conioselinum. Š. tatarská
c. tataricum, rostl. FB. 92. Vz Čabřina.

Šacberk, a, m., vrch v Dolních Rakou-
sích blíže hranic moravských, na němž roste
známé víno šacberské. S. N. 11. 210.

Šaceně, gekleidet. Ros.

Šacení, n., das Kleiden, die Kleidung. Jg.

Šacenosť, i, f., das Gekleidetsein. Ros.

Šacený; -cen, a, o, gekleidet. Us.

Šaclíř, e, m., mě. v sev. vých. Čechách,
Schatzlar. — Šaclířský. Š. uhlí. Us.

Šacmistr, a, m., z něm., cenitel, odhad-
ník, der Abschätze, Kmp.; pokladník, der
Schatzmeister. Jg.