Předchozí (844)  Strana:845  Další (846) |
|
|||
845
|
|||
|
|||
sausen, reissen, zerfleischen. — co: tělo,
něčí slávu, Bern., šaty. Tč. — se s kým (rváti se). — se nač: napadnouti, heítig zürnen, mit Worten anfallen. Mor. a ve Slez. Tč., Klš., Tč. Šarpie, e, f., z fr. charpie = cupanina,
cupovanina, plátno na nitky jemně rozvle- čené, jakož se zvl. potřebuje na rány, die Charpie. Rk. Šarský. Š. hory, přes Dunaj a Sávu. Pal.
Šarš, e, m., der Scharlach. Má nohu čer-
venou jako š. (zapálenou). Us. u Poličan. — Š., vz Šarže. Šaršoun, šaršún, u, m., zastr. = dlouhý
meč, das Schlachtschwert, vom franz. charger, angreifen. Gl. 334., Kom. Orb. p. O původu vz Mz. 319. — V. — Š. = dělo. Ros. Snad z fr. charge de canon. Vz Švihovka. Das Stück, die Kanone. Ze š-nů šaršují. Ros. — Š. = ohnivá železná koule, die Bombe. Ne- přítel hází š-y do města. Ros. Šaršovati, zastr., házeti, stříleti, feuern.
— čím kam. Nepřítel š-je ohněm k městu, do města. Ros. — proti komu. Ros. Šart, u, m., zastr.; o původu vz Mz. 319.
Dle Gl. 334. z něm. Scherf. Vz Kačenka. S-ty = plechy měděné, die Schärten. V. — Š. = malý peníz, šarapatka, babka, halíř, der Scherf, das Scherflein, Ort. Maje počet vydati z největšího i z nejmenšího až do posledního šartu. V. Dala dva š-ty měděná; Vdova chudičká obětujíc dva š-y viece než všichni jiní pustila jest v pomoc chrámu; By všecken svět měl a jednoho šarta neměl, i toho by žádal. Hus I. 419., 290., III. 186. (Tč.)., ZN. Nevyjdeš, doniž nenavrátíš po- sledního šartu. ZN. — Š. = bylina na žluto barvící, srpek, barvířské koření, serratula tinctoria, die Scharte, Reš.; žlutinka, reseda luteola, der Wau. D., Slb. 414. —- Š., ferule, ferula communis, das Gartenkraut. Ros. Šarta, y, f. = měděný plech, die Schärte.
Slov. Bern. Sarty, pl. V. Šartiš, e, m. Poněvadž tobě dlužen byl,
čemus jemu š. (Schertisch) vydal ? NB. Tč. 220. Šartový, od šartu, Wau-. Š. květ. Jg.
Šarvák, u, m., z něm. Scharwerk, robota
(zastar.). — Š. = hřmot, křik, lermo, der
Lärm; sváda, der Zank. Bern. Šarvakovati = strouhu cíditi, den Graben
reinigen; hlasně křičeti, schreien. U Místka. Šarvanec, nce, m., na Slov. = člověk
mnohé služby konající, Schanvenzel; mladý služný chlapec, Plk., Hdk. C, vůbec mladý chlapec. Némc. Synek české matky š. to ladný. Hdk. C. 132. Mladé š-ce zaveze otec do některého města, aby se učlověčili. Němc. Mladí š-ci. Nitra VI. 138. v Šarvát, u, m. = hluk, das Geräusch. Mor. Šd. Nadělá š-tu po celé dědině. Šd. Šarvátiti, il, cení = tropiti, křičeti, hu-
bovati, řáditi, lärmen, zanken. Ros. Mor. Šd., Bkř. Ten tam škaredě š-til. Šd. Šarvátiti se = potýkati, bíti, práti se,
sich schlagen. Ros. |
Šarvátka, y, f., o původu vz Mz. 320.
Š. = rvačka, pranice, váda. Das Schlagen. Handgemenge, Gefecht, Scharmützel, der Streit. Š. = nepatrné, nahodilé setkání-se menších oddílů a čet bez velikého významu. Vz Boj (v dodatcích). Čsk. Do š-tky se dáti. Š-u ztropiti; Žižka tuto první š-ku na kon- šely učinil. V. Z toho š. se strhla. Sych. Šarvátku začíti. Lom. Š-ku s někým míti. Kram. Šarvátník, a, m. = lehký oděnec, der
Leichtbewaffnete. Sš. Sk. 262. (Hý.). Šáry = holenky. Slov.
Šaryš, e, m., mě. v Uhřích, Scharosch. — Saryšan, a, m. — Šaryský. Š. stolice. Vz S. N. Šaryvary, vz Šaravara,
Šaržant, a, m., der Sergeant, Feldwebel.
Rohn. Šarže, e, f., z í'r. charge. důstojenství,
hodnosť, die Charge. Rk. Š-že ve vojsku: polní maršálek, polní zbrojmistr n. general jízdy, podmaršálek, generalmajor, plukovník, podplukovník, major (praporník), setník (rit- mistr), nadporučík, poručík, kadet, šikovatel (strážmistr), ohněstrojič (Feuerwerker), účetní šikovatel, četař (Zugführer), desátník (pod- myslivec), svobodník závodčí (Patroullführer), předstřelec (Vormeister), pěšák (myslivec, husar, dragon, hulán, dělostrelec), bubeník, trubač, důstojnický sluha. Čsk. Můj bratr přišel včera se šarží domů (opilý). U Sku- hrova. Dhn. Šaska, y, f., die Spassmacherei. Dch. —
Š., y, m., osob. jm. Pal. Šasnouti, snul a sl, ut, utí = udeřiti,
schlagen. U Opavy. — koho čím. Us. Klš. Šasnutý; -ut, a,o = udeřený, geschlagen,
betroffen. Dělá, jak by byl měchem š-nutý (pytlem udeřený, na hlavu padlý). U Opavy. Klš. Šastati, herumschlagen, -werfen. —- Čím
oč. Sasce bičím o zem. Na Ostrav. Tč. Šástati, šástnouti, na Sloven. = šustěti,
rauschen. — kde. Na vodách vlny šástaly. Holý. Šástnouti = časnouti. Mor. a ve Slez.
Skd., Šd. Šaš, e, šašinka, y, f., druh trávy. Slov.
Hdk. 0. — Šaš = rákos, das Schilfrohr. U Opav. Klš. — Š., roští. Slov. Šáše, e, f. = šatlava, der Kerker. Strčiti
koho do š. Us. Šašecí, ího, m., osob. jm. Mor. Šd.
Šašek, ška, m. = směšný člověk, kudrlin-
kář, blázen, tatrman, čtverák, fraškář, taškář, harlekin, der Spassmacher, Possenreisser, -treiber, Harlekin. Nz., Dch., V. Míti koho za šaška dělati si z někoho šaška (blázna). Us. Sd. S. u dvora (dvorský blázen). I). Š. med líže a voštiny mu v hrdle váznou (příjemná věc šaškovati, ale nevýnosná). Č. Vz Tk. III. 70., S. N. — Š., osob. jm. Vz S. N. Šašeň, šně, m. Š. lodní, teredo navalis,
měkkýš. Vz Frč. 224., 225., Schd. II. 538. |
||
|
|||
Předchozí (844)  Strana:845  Další (846) |