845

sausen, reissen, zerfleischen. — co: tělo,
něčí slávu, Bern., šaty. Tč. — se s kým
(rváti se). — se nač: napadnouti, heítig
zürnen, mit Worten anfallen. Mor. a ve Slez.
Tč., Klš., Tč.

Šarpie, e, f., z fr. charpie = cupanina,
cupovanina, plátno na nitky jemně rozvle-
čené, jakož se zvl. potřebuje na rány, die
Charpie. Rk.

Šarský. Š. hory, přes Dunaj a Sávu. Pal.

Šarš, e, m., der Scharlach. Má nohu čer-
venou jako š. (zapálenou). Us. u Poličan. —
Š., vz Šarže.

Šaršoun, šaršún, u, m., zastr. = dlouhý
meč, das Schlachtschwert, vom franz. charger,
angreifen. Gl. 334., Kom. Orb. p. O původu
vz Mz. 319. — V. — Š. = dělo. Ros. Snad
z fr. charge de canon. Vz Švihovka. Das
Stück, die Kanone. Ze š-nů šaršují. Ros. —
Š. = ohnivá železná koule, die Bombe. Ne-
přítel hází š-y do města. Ros.

Šaršovati, zastr., házeti, stříleti, feuern.
— čím kam. Nepřítel š-je ohněm k městu,
do města. Ros. — proti komu. Ros.

Šart, u, m., zastr.; o původu vz Mz. 319.
Dle Gl. 334. z něm. Scherf. Vz Kačenka.
S-ty = plechy měděné, die Schärten. V. —
Š. = malý peníz, šarapatka, babka, halíř,
der Scherf, das Scherflein, Ort. Maje počet
vydati z největšího i z nejmenšího až do
posledního šartu. V. Dala dva š-ty měděná;
Vdova chudičká obětujíc dva š-y viece než
všichni jiní pustila jest v pomoc chrámu;
By všecken svět měl a jednoho šarta neměl,
i toho by žádal. Hus I. 419., 290., III. 186.
(Tč.)., ZN. Nevyjdeš, doniž nenavrátíš po-
sledního šartu. ZN. — Š. = bylina na žluto
barvící, srpek, barvířské koření, serratula
tinctoria, die Scharte, Reš.; žlutinka, reseda
luteola, der Wau. D., Slb. 414. —- Š., ferule,
ferula communis, das Gartenkraut. Ros.

Šarta, y, f. = měděný plech, die Schärte.
Slov. Bern. Sarty, pl. V.

Šartiš, e, m. Poněvadž tobě dlužen byl,
čemus jemu š. (Schertisch) vydal ? NB. Tč.
220.

Šartový, od šartu, Wau-. Š. květ. Jg.

Šarvák, u, m., z něm. Scharwerk, robota

(zastar.). — Š. = hřmot, křik, lermo, der
Lärm; sváda, der Zank. Bern.

Šarvakovati = strouhu cíditi, den Graben
reinigen; hlasně křičeti, schreien. U Místka.

Šarvanec, nce, m., na Slov. = člověk
mnohé služby konající, Schanvenzel; mladý
služný chlapec, Plk., Hdk. C, vůbec mladý
chlapec. Némc. Synek české matky š. to
ladný. Hdk. C. 132. Mladé š-ce zaveze otec
do některého města, aby se učlověčili. Němc.
Mladí š-ci. Nitra VI. 138.
_v Šarvát, u, m. = hluk, das Geräusch. Mor.
Šd. Nadělá š-tu po celé dědině. Šd.

Šarvátiti, il, cení = tropiti, křičeti, hu-
bovati, řáditi, lärmen, zanken. Ros. Mor.
Šd., Bkř. Ten tam škaredě š-til. Šd.

Šarvátiti se = potýkati, bíti, práti se,
sich schlagen. Ros.

Šarvátka, y, f., o původu vz Mz. 320.
Š. = rvačka, pranice, váda. Das Schlagen.
Handgemenge, Gefecht, Scharmützel, der
Streit. Š. = nepatrné, nahodilé setkání-se
menších oddílů a čet bez velikého významu.
Vz Boj (v dodatcích). Čsk. Do š-tky se dáti.
Š-u ztropiti; Žižka tuto první š-ku na kon-
šely učinil. V. Z toho š. se strhla. Sych.
Šarvátku začíti. Lom. Š-ku s někým míti.
Kram.

Šarvátník, a, m. = lehký oděnec, der
Leichtbewaffnete. Sš. Sk. 262. (Hý.).

Šáry = holenky. Slov.
Šaryš, e, m., mě. v Uhřích, Scharosch. —
Saryšan, a, m. — Šaryský. Š. stolice. Vz
S. N.

Šaryvary, vz Šaravara,

Šaržant, a, m., der Sergeant, Feldwebel.
Rohn.

Šarže, e, f., z í'r. charge. důstojenství,
hodnosť, die Charge. Rk. Š-že ve vojsku:
polní maršálek, polní zbrojmistr n. general
jízdy, podmaršálek, generalmajor, plukovník,
podplukovník, major (praporník), setník (rit-
mistr), nadporučík, poručík, kadet, šikovatel
(strážmistr), ohněstrojič (Feuerwerker), účetní
šikovatel, četař (Zugführer), desátník (pod-
myslivec), svobodník závodčí (Patroullführer),
předstřelec (Vormeister), pěšák (myslivec,
husar, dragon, hulán, dělostrelec), bubeník,
trubač, důstojnický sluha. Čsk. Můj bratr
přišel včera se šarží domů (opilý). U Sku-
hrova. Dhn.

Šaska, y, f., die Spassmacherei. Dch. —
Š., y, m., osob. jm. Pal.

Šasnouti, snul a sl, ut, utí = udeřiti,
schlagen. U Opavy. — koho čím. Us. Klš.

Šasnutý; -ut, a,o = udeřený, geschlagen,
betroffen. Dělá, jak by byl měchem š-nutý
(pytlem udeřený, na hlavu padlý). U Opavy.
Klš.

Šastati, herumschlagen, -werfen. —- Čím
oč. Sasce bičím o zem. Na Ostrav. Tč.

Šástati, šástnouti, na Sloven. = šustěti,
rauschen. — kde. Na vodách vlny šástaly.
Holý.

Šástnouti = časnouti. Mor. a ve Slez.
Skd., Šd.

Šaš, e, šašinka, y, f., druh trávy. Slov.
Hdk. 0. — Šaš = rákos, das Schilfrohr.
U Opav. Klš. — Š., roští. Slov.

Šáše, e, f. = šatlava, der Kerker. Strčiti
koho do š. Us.

Šašecí, ího, m., osob. jm. Mor. Šd.

Šašek, ška, m. = směšný člověk, kudrlin-
kář, blázen, tatrman, čtverák, fraškář, taškář,
harlekin, der Spassmacher, Possenreisser,
-treiber, Harlekin. Nz., Dch., V. Míti koho
za šaška dělati si z někoho šaška (blázna).
Us. Sd. S. u dvora (dvorský blázen). I).
Š. med líže a voštiny mu v hrdle váznou
(příjemná věc šaškovati, ale nevýnosná). Č.
Vz Tk. III. 70., S. N. — Š., osob. jm. Vz
S. N.

Šašeň, šně, m. Š. lodní, teredo navalis,
měkkýš. Vz Frč. 224., 225., Schd. II. 538.