Předchozí (848)  Strana:849  Další (850) |
|
|||
849
|
|||
|
|||
Šavličkář, e, m., der Spiegelfechter. Šm.
Šavličkářství, n., die Spiegelfechterei. Šm.
Šavlisko, a, n., schlechter Säbel. Bern.
Šavlitý, säbelartig. Dch.
Šavlovati, šavlí sekati, säbeln, nieder-
metzeln. Kom. Šavlovitý, säbelförmig. Š. list trojbočný
ku konci se sužující ku př. š. kosmatec. Rst. 500., Nz. Šavlový, Säbel-. Š. hlaveň (die Klinge),
D., řemen. Bern. Šavrda, y, f., Schawrda, mlýn u Cechtic.
PL. Šavrovati, ausdehnen. — co: plátno.
Plk. Šč přešlo v 15. století v šť; v Dcerce
Husově: vyčuščuje. Šb. Dle Gb. Hl. 104 : Když ze dvou skupených sykavek druhá je sykavka smíšená zubná (c = tš) měnivá se ve svou měkkou zubnici na př. šč = štš mění se v šť. Ježto ve měkké skupenině štš i ť měkké jest, může se proměna šč v šť také odsutím druhého š vyložiti. Vz tam více. Prk. v Arch. í. sl. Phil. II. 705. vy- kládá štěstí, ščestí aus sčestí: es wird aus sč = stš (sťš) ein štš (šíš) = šč und daraus endlich št (šť). So erkläre sich leicht štít u. ščít aus sku-tb>: sčit d. i. stšít, štšít = ščít, daraus štít. Vz tam. Z Gb. Hl. 104. ještě dodáváme: Ve starých památkách če- ských čte se větším dílem šč za novočeské spisovné šť: ješče, ščestie, lučišče m. ještě, štěstí, lučiště atd. Tak to jde až do 15. sto- letí ; ale již od 14. století také šť psáti se počíná; na sklonku 14. století a počátkem 15. století takořka stejně často se naskýtá jako šč, pak nabývá vrchu a od 16. stol. je pravidlem. Ale šč udrželo se na mnohých místech, na Mor. a na Slov. a v jihozáp. Čech. posud: ščípat, ohnišče, ješče, prostě- jovščí sósedi, dešč, došč, došť m. štípati, ohniště, ještě, prostějovští sousedé, déšť. Vz násl. Šb., Gb. Hl. 104. — Slova, která se písmeny šč — počínala, vz pod: št — ku př. ščastný — šťastný. Vz šť, Mkl. č-souhlásky v aL. (ku konci). Ščákati; ščáknouti, knul a kl, ut, utí =
cákati, spritzen. — koho čím: vodou. Mor. Sd. — kam. Sčákal na mne, když sme se koupali. Šd. — čím odkud. Ščákl z pu- ténky vápnem (= cákl). Mor. Sd. Ščáp, šťáp, a, m., na Mor. a na Slov. ==
šlahoun, prut, der Schössling. Plk. Ščascí = štěstí. Sš. P. 571. U uher. hranic,
Ščasný = šťastný, glücklich. Odpusť,
Bože, odpusť vinu, a dej nám ščasnú hodinu. Sš. P. 42. (Ve Slezku). Vz Šťastný Ščastí, n. = štěstí, das Glück. Čím do
většího š. nemúdry postupuje, tím víc sebe i též jiných bláznivě sužuje ; Mnoho přátel- stvo v š. ukazuje a keď prinde neščastí, přátelstvo zhadzuje atd. Slov. Tč. Vz Štěstí. Ščastlivosť, i, f., das Glück. Š. sa mění,
stálosti v něj (= v ní) není. Slov. Tč. Ščastlivý = šťastný, glücklich. Abys
v živobytí bol š., musíš na Boha pobožně |
vždy býť pamatlivý; Z konce š-vého visí
tvůj užitek; V neščastí budeš š., jestli budeš vždy cnostlivý. Slov. Tč. Dej jí navrácení š-vého domů a když přijde domů, sejdeme se spolu. Sš. P. 242. Ščasnosť, i, f. = štěstí, das Glück. Š.
jest chytrá k premenenú (k proměně). Slov. Tč. Ščastný = šťastný. Kat., Us. u Petrov.
Dal pán Bůh š-nu hodinu, panna syna po- rodila. Sš. P. 740. Ščáv, u, m., ščáb = šťovík, der Sauer-
ampfer, rumex acetosa. Mor. Je to kyselé jako š. Sd. Ščáva, y, f.= nadávka tomu, jenž zlobí,
na jiné se osupuje. Ty ščávo! Us. u Prostěj. Vch. Ty čavo! Mřk. — Š. = šťáva. Slov. Ščavík, u, m. = štovík, der Sauerampfer.
Slov. Hk. Vz Ščáv, Ščibr, Sčív. Ščebetiny, pl. f. = štětiny, setae, die
Borsten. MV. Pa. Ščebetnosť, i, f., die Geschwätzigkeit,
Plauderhaftigkeit. Ženy o všeličem rozprav- jajú ze svěj š-sti. Slov. Tč. Někdy malé děti od přirozenosti divnú múdrosť ukazujú ze své š-sti. Mor. Tč. Ščebl, na Mor. = šprysel, špryncle (u Ji-
čína.). Vz Rebřík. Ščebla, y, f. = střevle, der Bitterfisch.
U Místka. Šká. Ščebotání, n., das Schwatzen = štěbetání.
Hleď, bys neměl škody ze š. Mor. Tč. Ščebotati = štěbetati, schwätzen, plaudern.
— abs. Keď by ten bol nejmúdřejší, kdo ščeboce více, převyšily by múdrostú ludi laštovice. Slov Tč. Husy ščebotaly, voděnky hledaly; Lepší byla moja nebožčička, ščebo- tala jako vlaštovička; Vona děvečka jako růžička, vona ščeboce jako husička. Sš. P. 103., 238.. 764. (Tč.). — komu. Keď ti ščebotala jako laštovička. Sš. P. 203. — čím. Každá baba ščebotuje svým jazykom ráda, ukazuje, že je jistě bez rozumu baba. Slov. Tč. Ščebotný = štěbetný. Na Slov. a Mor.
Ščebrati, ščibrati = štěbrati. Mor.
Ščebulenka, y, f., die Plauderin. To jsú
š-ky! Sš. P. 550. Na Mor. a na Slov. Ščedie, u. — sčedie == děti. Výb. I. 116.,
Gl. 334. To bude jim i š. jejich neb posled- kóm jich. BO. Proto nám Bóh dopustil, aby jeho budúciemu š. dán byl příklad. BO. Vz Praščeď (II. 887 b.), Ščedo. Ščedně (scedne), parce, honeste, mode-
rate. V MV. nepravá glossa. Pa. Ščedo, a, n. = dítě, das Kind. Výb. I.
164. Ščedrosť, i, f., vz Štědrost'. Na Mor. a
Slov. Tč. Ščedrý, zastr. = štědrý. Kat., Dal. 142.
Us. na Mor. a Slov. Ščekání, n. = štěkání. Slov. Tč.
Ščekati = štěkati. Na Mor., Slov.
Ščemel, ščmel, a, m., atticus, Humbel.
Vz Čmel. MV. Pa. |
||
|
|||
Předchozí (848)  Strana:849  Další (850) |