849

Šavličkář, e, m., der Spiegelfechter. Šm.

Šavličkářství, n., die Spiegelfechterei. Šm.

Šavlisko, a, n., schlechter Säbel. Bern.

Šavlitý, säbelartig. Dch.

Šavlovati, šavlí sekati, säbeln, nieder-
metzeln. Kom.

Šavlovitý, säbelförmig. Š. list trojbočný
ku konci se sužující ku př. š. kosmatec. Rst.
500., Nz.

Šavlový, Säbel-. Š. hlaveň (die Klinge),
D., řemen. Bern.

Šavrda, y, f., Schawrda, mlýn u Cechtic.
PL.

Šavrovati, ausdehnen. — co: plátno.
Plk.

Šč přešlo v 15. století v šť; v Dcerce
Husově: vyčuščuje. Šb. Dle Gb. Hl. 104 :
Když ze dvou skupených sykavek druhá
je sykavka smíšená zubná (c = tš) měnivá
se ve svou měkkou zubnici na př. šč = štš
mění se v šť. Ježto ve měkké skupenině
štš i ť měkké jest, může se proměna šč v šť
také odsutím druhého š vyložiti. Vz tam
více. Prk. v Arch. í. sl. Phil. II. 705. vy-
kládá štěstí, ščestí aus sčestí: es wird aus
sč = stš (sťš) ein štš (šíš) = šč und daraus
endlich št (šť). So erkläre sich leicht štít
u. ščít aus sku-tb>: sčit d. i. stšít, štšít =
ščít, daraus štít. Vz tam. Z Gb. Hl. 104.
ještě dodáváme: Ve starých památkách če-
ských čte se větším dílem šč za novočeské
spisovné šť: ješče, ščestie, lučišče m. ještě,
štěstí, lučiště atd. Tak to jde až do 15. sto-
letí ; ale již od 14. století také šť psáti se
počíná; na sklonku 14. století a počátkem
15. století takořka stejně často se naskýtá
jako šč, pak nabývá vrchu a od 16. stol.
je pravidlem. Ale šč udrželo se na mnohých
místech, na Mor. a na Slov. a v jihozáp.
Čech. posud: ščípat, ohnišče, ješče, prostě-
jovščí sósedi, dešč, došč, došť m. štípati,
ohniště, ještě, prostějovští sousedé, déšť. Vz
násl. Šb., Gb. Hl. 104. — Slova, která se
písmeny šč — počínala, vz pod: št — ku př.
ščastný — šťastný. Vz šť, Mkl. č-souhlásky
v aL. (ku konci).

Ščákati; ščáknouti, knul a kl, ut, utí =
cákati, spritzen. — koho čím: vodou. Mor.
Sd. — kam. Sčákal na mne, když sme se
koupali. Šd. — čím odkud. Ščákl z pu-
ténky vápnem (= cákl). Mor. Sd.

Ščáp, šťáp, a, m., na Mor. a na Slov. ==
šlahoun, prut, der Schössling. Plk.

Ščascí = štěstí. Sš. P. 571. U uher. hranic,

Ščasný = šťastný, glücklich. Odpusť,
Bože, odpusť vinu, a dej nám ščasnú hodinu.
Sš. P. 42. (Ve Slezku). Vz Šťastný

Ščastí, n. = štěstí, das Glück. Čím do
většího š. nemúdry postupuje, tím víc sebe
i též jiných bláznivě sužuje ; Mnoho přátel-
stvo v š. ukazuje a keď prinde neščastí,
přátelstvo zhadzuje atd. Slov. Tč. Vz Štěstí.

Ščastlivosť, i, f., das Glück. Š. sa mění,
stálosti v něj (= v ní) není. Slov. Tč.

Ščastlivý = šťastný, glücklich. Abys
v živobytí bol š., musíš na Boha pobožně

vždy býť pamatlivý; Z konce š-vého visí
tvůj užitek; V neščastí budeš š., jestli budeš
vždy cnostlivý. Slov. Tč. Dej jí navrácení
š-vého domů a když přijde domů, sejdeme
se spolu. Sš. P. 242.

Ščasnosť, i, f. = štěstí, das Glück. Š.
jest chytrá k premenenú (k proměně). Slov.
Tč.

Ščastný = šťastný. Kat., Us. u Petrov.
Dal pán Bůh š-nu hodinu, panna syna po-
rodila. Sš. P. 740.

Ščáv, u, m., ščáb = šťovík, der Sauer-
ampfer, rumex acetosa. Mor. Je to kyselé
jako š. Sd.

Ščáva, y, f.= nadávka tomu, jenž zlobí,
na jiné se osupuje. Ty ščávo! Us. u Prostěj.
Vch. Ty čavo! Mřk. — Š. = šťáva. Slov.

Ščavík, u, m. = štovík, der Sauerampfer.
Slov. Hk. Vz Ščáv, Ščibr, Sčív.

Ščebetiny, pl. f. = štětiny, setae, die
Borsten. MV. Pa.

Ščebetnosť, i, f., die Geschwätzigkeit,
Plauderhaftigkeit. Ženy o všeličem rozprav-
jajú ze svěj š-sti. Slov. Tč. Někdy malé
děti od přirozenosti divnú múdrosť ukazujú
ze své š-sti. Mor. Tč.

Ščebl, na Mor. = šprysel, špryncle (u Ji-
čína.). Vz Rebřík.

Ščebla, y, f. = střevle, der Bitterfisch.
U Místka. Šká.

Ščebotání, n., das Schwatzen = štěbetání.
Hleď, bys neměl škody ze š. Mor. Tč.

Ščebotati = štěbetati, schwätzen, plaudern.
— abs. Keď by ten bol nejmúdřejší, kdo
ščeboce více, převyšily by múdrostú ludi
laštovice. Slov Tč. Husy ščebotaly, voděnky
hledaly; Lepší byla moja nebožčička, ščebo-
tala jako vlaštovička; Vona děvečka jako
růžička, vona ščeboce jako husička. Sš. P.
103., 238.. 764. (Tč.). — komu. Keď ti
ščebotala jako laštovička. Sš. P. 203. —
čím. Každá baba ščebotuje svým jazykom
ráda, ukazuje, že je jistě bez rozumu baba.
Slov. Tč.

Ščebotný = štěbetný. Na Slov. a Mor.

Ščebrati, ščibrati = štěbrati. Mor.

Ščebulenka, y, f., die Plauderin. To jsú
š-ky! Sš. P. 550. Na Mor. a na Slov.

Ščedie, u. — sčedie == děti. Výb. I. 116.,
Gl. 334. To bude jim i š. jejich neb posled-
kóm jich. BO. Proto nám Bóh dopustil, aby
jeho budúciemu š. dán byl příklad. BO. Vz
Praščeď (II. 887 b.), Ščedo.

Ščedně (scedne), parce, honeste, mode-
rate. V MV. nepravá glossa. Pa.

Ščedo, a, n. = dítě, das Kind. Výb. I.
164.

Ščedrosť, i, f., vz Štědrost'. Na Mor. a
Slov. Tč.

Ščedrý, zastr. = štědrý. Kat., Dal. 142.
Us. na Mor. a Slov.

Ščekání, n. = štěkání. Slov. Tč.

Ščekati = štěkati. Na Mor., Slov.

Ščemel, ščmel, a, m., atticus, Humbel.
Vz Čmel. MV. Pa.