851

Ščubřík, u, ni., santořinka. saturajka,
čabr, čubr, čibr, satureja, das Pfefferkraut.
Slb. 348., Dbš. 67., Nz. lk.

Ščučno = teskno, na vých. Mor.

Ščudlečisko, a, n.. jeteliště, das Klee-
feld. U Opav. Klš.

Ščudlek, a, m. =jetel, der Klee. U Opav.
Klš. Š. zaječí, der Sauerklee. Ib. Klš.

Ščudlina, y, f. = ščudlek. Slez. Šd.

Ščudlov, a, m., osada u Rožnova na Mor.
Tč.

Ščugélka, y, f. = rána do nosu n. na
čelo prostředním prstem silně vzpruženým
o palec, frčka. štilec, der Nasenstüber. Na
Moravě. Brt., Šd.

Ščuka, y, f. = štika, der Hecht. Na Ostrav.
Tč., Dřk.

Ščukati = škytati. — se komu. Pořád
se mi něco ščuká. Vz Skytati se. Mor. Šd.-
se komu po čem (= chce se mu ceho t. j.
dobrého, ku př. masa, jídla, hostiny). Us.
na Mor. Hý.

Ščukavka, y, f. = šťukavka, škytavka,
die Schluchze. Mor. Šd., Ktz. Dostal š-ku.
Us. Šd.

Ščuklík, a, m. = kdo škytá, má škytavku.
Mor. Šd.

Ščuplý, ščóplý, ščouplý = štíhlý. Na inor.
Zlínsku. Brt.

Ščur, ščúr, a, m. = štír, der Skorpion.
Na Mor. a Slov. Sd., Brt. Vz Mtc. 1878. 3.
Je to kyselé jako š. Mor. Sd. Slepý ä., když
sa prechodí, déšť oznamuje. Slov. Tč. —
Š. = německá myš, die Ratte. U Místka.
Škd. — Š. Kaj (= kam) ho (majíček) po-
něsamy? na ščur, na ščur, na karase. Sš.
P. 773. U Sklenova.

Ščurati — pukati, škeřiti se, sich öffnen,
klaffen. — abs. Ten chlebíček ščurá (v suchu
puká). Mor. Hý.

Ščuriak, a, m., ščiriak, štiriak, der Herma-
phrodit. Slov. Dbš. 42.

Ščuřík, a, m. = kdo se ščuří = vysmívá,
der Spötter. Mor. Šd. — Š. = kdo se rád
směje, smíšek, der Lachhans. Hý.

Ščúřiti sa = potměšile se smáti, höhnisch
lachen. Vz Ščířiti se. Na Mor. Šd., Brt,

Ščúti, ščuji, ščul, utí = štváti, hetzen. —
koho na koho: psa na kočku. Na Ostrav.
Tč.

Ščutroba, y, f. Přišel na š-bu = časně
z rána. U Uher. Hradiště. Wb.

Ščútrovo. Mtc. 1878. 3.

-še, přípona substantiv, skrýše, skrýš,
D., Libuše, Jir., panoše. Mkl. B. 341. — -še,
přípona přechodníku minulého času: ved-še.
Vz, Přechodník.

Seba, y, m., osob. jm.

Šebák, a, m., osob. jm. Mor. Sd.

Šebánek, nka, m., osob. jm. Mor. Šd.

Šebanovice, dle Budějovice, Schebano-
witz, ves u Neveklova. PL.

Šebek, bka, m., ze Sebastian. — S., Sehe-
bek, mlýn u Neveklova. PL. — Š, osob.

jm. Š. Frant., stavitel, f 6/3 1862. Š. Frant.,
prof. a spisovatel čes., naroz. 1831., f. Vz
S. N., Tf. H. 1. 144.

Šebela, y, m., osob. jm. Mor. Šd.
Šebelík, a, m., osob. jm. Šd.
Šebelka, y, m., osob. jm. Mor. Šd.
Sebelovský mlýn u Strakonic.
Sebera, y, m., ze Sebastian.

Seberov, a, m., Scheberow, ves u Hosti-
vař. PL.

Šebesta, y, m., ze Sebastian. Břez. 244. —-
Š., y, f., osob. jin. Š. Jos., prof. v Praze. —
Š., der Schwätzer. Na Ostrav. Tč.

Šebestenice. dle Budějovice, Schebeste-
nitz, ves u Čáslavi. PL.

Šebestian, a, m., Sebastian.

Šehestík, a. m.. osob. jm. Mor. Šd.

Šebestov, a, m., Schebestau, několik domku
u Kašperských Hor.

Šebestů jednota, samota u Nepomuk. PL.

Šebetati — šepotati, schwätzen, plaudern,
flüstern. Na Ostrav. Tě.

Šebetka, y, m., osob. jm. Šd.

Šebetov, a, m., Schebetau, ves u Bosko-
vic. Tč. Dala sobě v Š-vě pančušky štri-
kovat. Nár. pís.

Šebíu, a, m., hrad na Mor. Pal. II. 1. 255. —
S., a, m., dříve tvrz v Litoměř. Vz S. N.

Šebinka, y, f. = celý oblouk při trakaři
(snad místo šibinka, jako šebenice za šibe-
nice). U Olom. Kd.

Šebíř, e, ni., ze Severus. Vz Gb. Hl. 103.
Šebíře, samota u Vlašimi. PL.
Šebířov, a, m., Schebirow, ves u Mladé
i Vožice. _vVz S. N. Š. horní a dolní, Ober-,
J Unter-, Scbiře, vsi u Verneřic. PL.
Šebka y, m., osob. jm. Vz S. N.

Šebor, a, m., Schebor, mlýn a myslivna
u Borotína. — Š., osob. jm. Š. Karel, hudební
sklad., nar. ^l8/₇ 1843. Vz S. N., Tf. H. 1. 195.
Šebora, y, m., osob. jm. Šd.
Šebořice, dle Budějovice, Schebořitz, ves
u Královic. PL.
Šebrechýn, a, m., osob. jin. Mor. Šd.
Šebřinek, vz Šibřinek.
Šebrov, a, ni., ves v Blansku na Mor.
Tč.

Šed, vz Jiti.

Šeď, i, f., das Grau. S. kovová,.ocelová,
stříbrná, zinková. Kh.,KP. IV. 117. S. iodoyá,
das Jodgrau, popelavá, das Aschgrau. Šp.
A když navrátil se v noční šedi přines'
různou věc a hrstku mědi. Hdk. Osv. 1880.

Šeda, y, m. — šedivec, der Graukopf. Kdo
choree z nich a šedá. Hdk. C. 360. — Š.,
osob. jm. Šd.

Šedá, é, f. Ta šedá (— kořalka). Mor.
Šd.

Šedati se — šedioěti. U Břeclavy. Tč. -
abs. Les, pole se šedá. Us. Hý. — kde.
Na horách, na dolách, co sa tam šedá? Sš.
P. 122.