855

obyč. Bdl., Jir. Na Mor. Š těla i duse. Jel.
Pakli by hlad vznikl v zemi a šelma neb
rez neb kobylky neb chrústi. BO. — Jd.,
Jád., Leg. Š. a hlad. ZN. Poslal šelmu na
Izraele. BO.

Šelměti, ěl, Jíní — šelmou se stávati,
Schelm werden. Sni.

Šelmilosť, i, f., die Schelmerei, Bestialität.
Vz Zšelmilosť. Ler.

Šelmilý = zšelmilý, schelmisch, schur-
kisch, bestialisch. Kram. exe.

Šelmina, y, f. Na té_v šelmininč stolici.
17. stol. M. J. z Pr. Vz Šelmový.

Selmiti, il, en, ení, zu Schelmen machen;
se, ein Schelm werden. Jg., Zlob.
Šelmováček, čka, ra., der Schelm.

Šelmovati = šelem nadávati, Schelm
schelten. Ros.

Šelmovina, y,f., die Schelmerei. Hledí
mu š. z očí. Vz Šelmovstvi. Us. Sd., Sd.

Šelmovitý = k šelmě podobný, raubthier-
artig. Res.

Šelmovský, schelmisch, schurkisch, spitz-
bübisch. Má š-ské oči. Mor. Šd. S. kus (šel-
movstvi). D.

Šelmovstvi, n. = šelmovský kousek, ein
Schelm-, Bubenstreich, Büberei. Š. si hle-
děti. Sycl). Š. tropiti. _vNa š. pomýšleti. Š.
někomu nastrojiti. Vz Selmovina.

Šelmový = šelmě náležitý, Bestien-._ Aqu.
-- Š. lítý, wild, grausam. Aqu. — Š., na
Mor. — morový, JPest-. S-vý čas, vítr. Vz
Šelma. BO. — Š. stolice (s níž Jeroným
odvolání učinil). M. J. z Pr. 14.

Šelmský — šelmovský. D. exc.

Šelmy. S. hora. Schellenberg.

Šelotlivý -- šedivý, grau. Š-vá jablka.
U Rohoznic.

Šélový. S. zelen. Scheele's Grün; š. ky-
selina, die Scheelsäure. Nz.

Šeludovka, y. f.. protomyces, die Räude.
Rstp. 1997.

Šelunk, u, m., vz Paták.
Šelvij e, e, ť. = šalvěje. Aqu.
Šenia = schéma, das Schema. Sp.

Šemanovice, Šemauěvice, Šímanice,

dle Budějovice, ves u Mělníka. Vz S. N.

Šematism-us, u, m. Vz Schematismus.

Šembera, y, m., osob. jm. Alois Vojt. Š.,
proí. ve Vídni, čes. spisovatel, nav. 21/3, 1807.
Vz S. N., Tf. H. 1. 203. Š. Frant. Ib. 163.

Šemberk, a, m., zbořený hrad u Č. Ko-
stelce, Vz S. N.

Šemela, y, m., osob. j m. Mor. Sd.

Šemelka, y, m , osob. jm. Žer. Záp. í. 71.

Šemendije, pi., í., druh hrušek. Na mor.
Zlínsku. Brt.

Šemerová, é, ť., osob. jm. S. Antonie,
básnířka čes., f 1856. Vz S. N.

Šemetiti, il, ěn, ění, irre reden. Lesk.
Šemetnice, e, f., die Betrügerin. Jg.
Šemetnický, Betrüger-. Jg.

Šemetnictví, n., die Betrügerei. Jg.
Šemetník, a, m., der Betrüger. Jg.

Šemetnosť, i, f., die Verstellung, der
Trug. Vz Ošemetnost'. Jg.

Šemetný = falešný, betrügerisch, falsch.
Vz Ošemetný. Krok.

Šemík, a, m., Horymirův kůň. Háj r. 847.
Šemlice, e, f. = dřevo ležící na rame-
nech a na;, nápravě. U Nové vsi u Krumlova.
Biu;. — S., zastr., z něm. Schemmel = sto-
líce, stolička, podnožka.
Šemlíř, e, m., osob. jm. Mor. Sd.

Šemnice, e, f., Schömitz, ves u Bochova.
PL. — Š., Sehemnitz, mě. v Sasku. Tf. 106.
i Vz S. N.

Šemný — ošemetný, falešný, falsch, hinter-
listig, betrügerisch. O původu vz Mz 321.
Š. svět, Zlob., Bzd., záhubce. Sš. Bs. 205.

Šenior, u, m., das Gemurmel. Nyní repot
a š. jejich zmohl se. Ale mezi lidem š-ry
vznikly. Sš. J. 113., 123.

Šeniora, y, ni., osob. jm. Mor. Sd.

Šemořiti se. Semořilo sa — bylo trochu
světlo. Na mor. Zlínsku. Brt.

Šemotati — balamutiti. Nesemoci! Slov.
Dbš 69.

Šemráuí, n., crepitus. Us. V MV. ne-
pravá glossa. Pa.

Semrati, šemrám a šemru; šemrávati =
mundati, murren; šeptati, lispeln. Jg.. Bzd. —
co komu. Zlob. — na koho. Jim na své
pány šemrou. Ve Slezsku. — nač. Kdo na
karbaní nešemre, prospívá v múdrosti. Slov.
Tč. — proti čemu. Oni proti časům šemřú.
U Strání na Mor. Tč. Reptali a š-li proti
slovům Páně. Sš. J. 113.

Šemrha, y, f. = šamrha, zastr.

-šen, a, o, prípona příčestí perft. pass.:
nošen. Vz -se».

Šen, a, ni., osob. jm. Zer. Záp. II. 190.

Šenava, y, f., Schönau, ves v Krumlov-
sku. PL.

Šenek, nka, m., osob. jm.

Šenilka, y, f., Chenille, f. Sp.

Šenk, šeňk, u, šeneček, čku, m., z něm.
der Schenk - točení vína n-piva za peníze.
Pivo na šenk bráti. Zlob. S-kem se živiti.
Us. Šenk vinný. Břez. 170. Výsada, právo
k šenku. — Š. = česnictví (úřad), das Mund-
schenkamt. V. — Š. = hospoda, šenkovna,
die Schenke. Har. Pójdem ze šenku do
šenku. SI. ps. II. 5. 351. Iné panny v š-ku
skáču a já smutná doma plaču; Ty piješ
v palérně, ona pije v šenku; Když nerad
pracujú, edém (jen) najrači po šenkách fech-
tuju.'Sš. P. 440., 533., 654. (Tč.). -Š., a,
m. — šenkýř, der Schenkwirth. V., Brikc. —
Š. — češník, der Mundschenk. Br. S. naj-
vyšší král. českého. Vz Vš. 570. Petra Ko-
zlovce markrabina šenka. Půh. I. 131.

Šeňk, u, m., z němec. Geschenk -— dar.
Prof.

Šenkéř, šenkýř, e, na Slov. šenlcar, a,
m. — krčmář, hospodský, der Schenkwirth,