Předchozí (854)  Strana:855  Další (856) |
|
|||
855
|
|||
|
|||
obyč. Bdl., Jir. Na Mor. Š těla i duse. Jel.
Pakli by hlad vznikl v zemi a šelma neb rez neb kobylky neb chrústi. BO. — Jd., Jád., Leg. Š. a hlad. ZN. Poslal šelmu na Izraele. BO. Šelměti, ěl, Jíní — šelmou se stávati,
Schelm werden. Sni. Šelmilosť, i, f., die Schelmerei, Bestialität.
Vz Zšelmilosť. Ler. Šelmilý = zšelmilý, schelmisch, schur-
kisch, bestialisch. Kram. exe. Šelmina, y, f. Na tév šelmininč stolici.
17. stol. M. J. z Pr. Vz Šelmový. Selmiti, il, en, ení, zu Schelmen machen;
se, ein Schelm werden. Jg., Zlob. Šelmováček, čka, ra., der Schelm. Šelmovati = šelem nadávati, Schelm
schelten. Ros. Šelmovina, y,f., die Schelmerei. Hledí
mu š. z očí. Vz Šelmovstvi. Us. Sd., Sd. Šelmovitý = k šelmě podobný, raubthier-
artig. Res. Šelmovský, schelmisch, schurkisch, spitz-
bübisch. Má š-ské oči. Mor. Šd. S. kus (šel- movstvi). D. Šelmovstvi, n. = šelmovský kousek, ein
Schelm-, Bubenstreich, Büberei. Š. si hle- děti. Sycl). Š. tropiti. vNa š. pomýšleti. Š. někomu nastrojiti. Vz Selmovina. Šelmový = šelmě náležitý, Bestien-._ Aqu.
-- Š. lítý, wild, grausam. Aqu. — Š., na Mor. — morový, JPest-. S-vý čas, vítr. Vz Šelma. BO. — Š. stolice (s níž Jeroným odvolání učinil). M. J. z Pr. 14. Šelmský — šelmovský. D. exc.
Šelmy. S. hora. Schellenberg.
Šelotlivý -- šedivý, grau. Š-vá jablka.
U Rohoznic. Šélový. S. zelen. Scheele's Grün; š. ky-
selina, die Scheelsäure. Nz. Šeludovka, y. f.. protomyces, die Räude.
Rstp. 1997. Šelunk, u, m., vz Paták.
Šelvij e, e, ť. = šalvěje. Aqu. Šenia = schéma, das Schema. Sp. Šemanovice, Šemauěvice, Šímanice,
dle Budějovice, ves u Mělníka. Vz S. N.
Šematism-us, u, m. Vz Schematismus.
Šembera, y, m., osob. jm. Alois Vojt. Š.,
proí. ve Vídni, čes. spisovatel, nav. 21/3, 1807. Vz S. N., Tf. H. 1. 203. Š. Frant. Ib. 163. Šemberk, a, m., zbořený hrad u Č. Ko-
stelce, Vz S. N. Šemela, y, m., osob. j m. Mor. Sd.
Šemelka, y, m , osob. jm. Žer. Záp. í. 71.
Šemendije, pi., í., druh hrušek. Na mor.
Zlínsku. Brt. Šemerová, é, ť., osob. jm. S. Antonie,
básnířka čes., f 1856. Vz S. N. Šemetiti, il, ěn, ění, irre reden. Lesk.
Šemetnice, e, f., die Betrügerin. Jg. Šemetnický, Betrüger-. Jg. |
Šemetnictví, n., die Betrügerei. Jg.
Šemetník, a, m., der Betrüger. Jg. Šemetnosť, i, f., die Verstellung, der
Trug. Vz Ošemetnost'. Jg. Šemetný = falešný, betrügerisch, falsch.
Vz Ošemetný. Krok. Šemík, a, m., Horymirův kůň. Háj r. 847.
Šemlice, e, f. = dřevo ležící na rame- nech a na;, nápravě. U Nové vsi u Krumlova. Biu;. — S., zastr., z něm. Schemmel = sto- líce, stolička, podnožka. Šemlíř, e, m., osob. jm. Mor. Sd. Šemnice, e, f., Schömitz, ves u Bochova.
PL. — Š., Sehemnitz, mě. v Sasku. Tf. 106. i Vz S. N. Šemný — ošemetný, falešný, falsch, hinter-
listig, betrügerisch. O původu vz Mz 321. Š. svět, Zlob., Bzd., záhubce. Sš. Bs. 205. Šenior, u, m., das Gemurmel. Nyní repot
a š. jejich zmohl se. Ale mezi lidem š-ry vznikly. Sš. J. 113., 123. Šeniora, y, ni., osob. jm. Mor. Sd.
Šemořiti se. Semořilo sa — bylo trochu
světlo. Na mor. Zlínsku. Brt. Šemotati — balamutiti. Nesemoci! Slov.
Dbš 69. Šemráuí, n., crepitus. Us. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. Semrati, šemrám a šemru; šemrávati =
mundati, murren; šeptati, lispeln. Jg.. Bzd. — co komu. Zlob. — na koho. Jim na své pány šemrou. Ve Slezsku. — nač. Kdo na karbaní nešemre, prospívá v múdrosti. Slov. Tč. — proti čemu. Oni proti časům šemřú. U Strání na Mor. Tč. Reptali a š-li proti slovům Páně. Sš. J. 113. Šemrha, y, f. = šamrha, zastr.
-šen, a, o, prípona příčestí perft. pass.:
nošen. Vz -se». Šen, a, ni., osob. jm. Zer. Záp. II. 190.
Šenava, y, f., Schönau, ves v Krumlov-
sku. PL. Šenek, nka, m., osob. jm.
Šenilka, y, f., Chenille, f. Sp.
Šenk, šeňk, u, šeneček, čku, m., z něm.
der Schenk - točení vína n-piva za peníze. Pivo na šenk bráti. Zlob. S-kem se živiti. Us. Šenk vinný. Břez. 170. Výsada, právo k šenku. — Š. = česnictví (úřad), das Mund- schenkamt. V. — Š. = hospoda, šenkovna, die Schenke. Har. Pójdem ze šenku do šenku. SI. ps. II. 5. 351. Iné panny v š-ku skáču a já smutná doma plaču; Ty piješ v palérně, ona pije v šenku; Když nerad pracujú, edém (jen) najrači po šenkách fech- tuju.'Sš. P. 440., 533., 654. (Tč.). -Š., a, m. — šenkýř, der Schenkwirth. V., Brikc. — Š. — češník, der Mundschenk. Br. S. naj- vyšší král. českého. Vz Vš. 570. Petra Ko- zlovce markrabina šenka. Půh. I. 131. Šeňk, u, m., z němec. Geschenk -— dar.
Prof. Šenkéř, šenkýř, e, na Slov. šenlcar, a,
m. — krčmář, hospodský, der Schenkwirth, |
||
|
|||
Předchozí (854)  Strana:855  Další (856) |