Předchozí (856)  Strana:857  Další (858) |
|
|||
857
|
|||
|
|||
Šeptáctví, n. = poštívání. Sš. Cf. II.
809. a. Šeptač, e, šepták, šeptoun, a, m., der
Lispler, Flüsterer. — Š. = poštěvač, nady- mač uší, der Ohrenbläser. Cf. Poštěvání. II. 809. a., Sš I. 30. Pochlebníci, šeptáci, dvornomluvní a němečtí šprechéři. Hus I. 87. -- Kom., St. skl. Šeptati, šeptám a šepci (vz Mazati); šept-
nouti, tnul a tl, ut, utí; šeptávati = uta- jeným hlasem mluviti, flüstern, lispeln, wis- peln, raunen, leise reden. — abs. Větřík šepce. Víd. list. — co. Cožť kdo šepcí, toť spolu mluvie kromě lidí. Št. N. 20. Rtové š-ci steré prosby. Hdk. L. k. 12. — komu. Včilé mi šeptáš, dež už mám paláš? mělas mně šeptat, dež sem byl u vás. Sš. P. 573. — co komu kam: do ucha, V., za ucho. St. skl. S. komu co v uši. Lom., Solf. Co ste v ucho šeptali na ložiech. kázáno bude na střechách. (Luk. 12. 3.). Hus II. 217. — ke komu. Služebníci jeho k sobě šepcí. Br. — Troj. — mezi kým. Pořád mezi sebou šep- tají. V. — o čem. Jg. Teprv se o tom š-ce (ještě není vůbec známo). Ros. Aby prstem na ně neukazovali šepcíc o nich. Št. N. 249., 111. — kde(s kým). V kostele š-cí. Hus I. 130. Vz S. kam. Nižádný konšel nemá s druhým v radě š. Brikc. Při stole jen š-li. Dch. — oč. O to tajně š-li. Dač. I. 54. Šeptavě mluviti, lispelnd. Br.
Šeptavosť, i, f., der Hang zum Flüstern.
Šeptavý, kdo šeptá, gern lispelnd. Reš. —
Š. = co se šeptá, was lispelnd geschieht. Š. mše, lépe: tichá, Jg., zpověď. Plk. Čo š-vo rozmlúvajú, nechcej sa pytať. Slov. Tč. Š. řeč. Mor. Tč. S-vý hlas, die Flüsterstimme. Nz. lk. Tého, kdo je ve zlém svědomí, raní š-vé mluvení. Mor. Tč. — Š. řetkev (vyšep- taná, kotlavá), hohl, schwammig. Us., Rk. Šeptmo, lispelnd, flüsternd. S. mluviti.
Us. Vrů. Šeptný, lispelnd, flüsternd. A s zlatými
dát se hvězdami do š-ného rozhovoru. Nrd. Šeptot, u, m. = šeptání, das Geflüster.
D., Č. Sladký š. Sš. Srn. bs. 122. — Š. = šeptáctví, poštívání. Aby snad svárů, žárli-- vostí, hněvů, různic, utrhání, šeptotu, na- dutosti, rozstrků nebylo mezi vámi. Sš. I. 397. (Hý.). Šeptoun, a, m., der Lispler, Rauner. Jg.
Cf. Šeptač.
Šer, u, m. = šero. Vrch. Smutný šer,
trauriges Grauen. Dch. Šeř, i, f. = něco šerého, das Grau; zvl.
tkanina šerá, hrubci, šerka, grobes, graues Tuch. Smrť rovně měří tak šarlatu jako šeři. St. skl. — Š. — víno zarudlé, také vinná réva rodohroznová. Slov. Měsíc svítí na rokytí i bohatou šeř. Hdk. C. 284. Šera, y, f., osob. jm. Pal. Rdh.
Šeracký, ého, m., osob. jm.
Šerad, šered, šerád, u, m. = nečistota,
šerednost, der Unrath, Unflath. Zacpati se mohou střeva ze šeradů zatvrdlých. Ms. bib. Š-dem se světa sejíti. Exc. Šeradové měšti |
tekou. Jg. Ať mok pláče z očí lije, všechen
šerad duše smyje. Sš. Hc. 165. (Hý.). Šeradnosť, vz Serednosf.
Šeradný, vz Šeredný.
Šeradovka, y. f., samota u Neveklova.
Šerajov, a, m., Šerachov, Schirgiswalde,
mě. v Budyšínsku. Vz S. N. Šerák, a, m., osob. jm. Mor. Šd.
Šeránek, nka, m., osob. jm. Mor. Šd.
Šerásek, ska, m., osob. jm. Mor. Sd.
Šerátek, tka, m., cicindela, moucha.
Šeřati se = šeřiti se. Už se šeřá, es
graut schon, der Tag bricht an. Na Mor.
Šd., Sš. P. 122. — se kde. Ja co sa to,
i co sa na těch horách šeřá ? Sš. P. 122.
Šeratice, dle Budějovice, místo na Mor.
Žer. Záp. I. 253., 265.
Šerátko, a, n. = večerní, noční motýl, no-
čátko, der Abend-, Nachtschmetterling. Am. Šeravý = šerý, grau, dämmernd. Již jest
šeravo (večer). Us. Dch. Šerbet, šerbot, u, m. = nápoj turecký
místo vína, Cherbet. Vrat., Kk. 247. O pů- vodu vz, Mz. 321. Šercl, a, m.. osob. jm. Š. Čeněk, slo-
vutný jazykozpytec a prof. v Charkově, Čech, nar. 28/9 1843. Vz S. N. Šercová, é, f., Scherzdorf, Haltinov, ves
u Spálova na Mor. PL. Šeře. grau. Us.
Šeřec, rce, m., osob. jm. Tk. III. 133.
Šeřec, e, Scheretz, Zertsch, ves u Ska-
lice. PL. Šered, vz Šerad. Šf.
Šereď, i, f. = šerednost. Šperk na svou
š. popíná. Sš. Bs. 187. Šereda, y, f. = něco šerého, tmavého, ne-
čistota, die Unfläthigkeit. Tk. III.94. Li- čidlem líčiti tvář š. jest. Kom. — Š. = věc šeredná, das Scheusal. D. Nebeř v ruce š-u, nezprzňuj pohledu. (Č. M. 295. — Š.= še- rednost, hnusnost, die Abscheulichkeit, Häss- lichkeit. Nz., Kom. — Š-da, y, m., člověk šeredný, ein hässlicher, scheusslicher, un- fläthiger Mensch. Ros. — Š., osob. jm. Šereděti, ěl, ění, hässlich, unfläthig wer-
den. Aqu. Šeredil, a, m., kdo šeredí, der Verwüster,
Pfuscher. Us. Dch. Šeredina, y, f. = ohava, ohyzda, das
Scheusal. D. Šerediti, il, ěn, ění; šeredívati = šeredné
dělati, ohyzditi, verhässlichen, verunstalten. Jg., V. — co, koho. To šeredí její obličej. D. Ona ty věci náramně š-dí (kazí, ničí). Us. u Dobrušky. Vk. - Koc, Boč. - co kde. Obraz boží na své duši š-dí. Volk. -- co čím: šediny své hříchy š. Žalansk. s kým = hřešiti, Bech., Č.; špatně naklá- dati, schlecht behandeln. Us. u Rychnova. Šeredně (zastr. šeradně) = mrzce, ošklivě, garstig, unfläthig, hässlich, abscheulich. Jg. Š. rozsekaný. Jel. Š. někoho zahubiti. Troj. Ten š. padl (nebezpečně). U Rychn. |
||
|
|||
Předchozí (856)  Strana:857  Další (858) |