857

Šeptáctví, n. = poštívání. Sš. Cf. II.
809. a.

Šeptač, e, šepták, šeptoun, a, m., der
Lispler, Flüsterer. — Š. = poštěvač, nady-
mač uší, der Ohrenbläser. Cf. Poštěvání.
II. 809. a., Sš I. 30. Pochlebníci, šeptáci,
dvornomluvní a němečtí šprechéři. Hus I.
87. -- Kom., St. skl.

Šeptati, šeptám a šepci (vz Mazati); šept-
nouti, tnul a tl, ut, utí; šeptávati = uta-
jeným hlasem mluviti, flüstern, lispeln, wis-
peln, raunen, leise reden. — abs. Větřík
šepce. Víd. list. — co. Cožť kdo šepcí, toť
spolu mluvie kromě lidí. Št. N. 20. Rtové
š-ci steré prosby. Hdk. L. k. 12. — komu.
Včilé mi šeptáš, dež už mám paláš? mělas
mně šeptat, dež sem byl u vás. Sš. P. 573. —
co komu kam: do ucha, V., za ucho. St.
skl. S. komu co v uši. Lom., Solf. Co ste
v ucho šeptali na ložiech. kázáno bude na
střechách. (Luk. 12. 3.). Hus II. 217. — ke
komu. Služebníci jeho k sobě šepcí. Br. —
Troj. — mezi kým. Pořád mezi sebou šep-
tají. V. — o čem. Jg. Teprv se o tom š-ce
(ještě není vůbec známo). Ros. Aby prstem
na ně neukazovali šepcíc o nich. Št. N.
249., 111. — kde(s kým). V kostele š-cí.
Hus I. 130. Vz S. kam. Nižádný konšel
nemá s druhým v radě š. Brikc. Při stole
jen š-li. Dch. — oč. O to tajně š-li. Dač. I. 54.

Šeptavě mluviti, lispelnd. Br.

Šeptavosť, i, f., der Hang zum Flüstern.

Šeptavý, kdo šeptá, gern lispelnd. Reš. —
Š. = co se šeptá, was lispelnd geschieht. Š.
mše, lépe: tichá, Jg., zpověď. Plk. Čo š-vo
rozmlúvajú, nechcej sa pytať. Slov. Tč. Š.
řeč. Mor. Tč. S-vý hlas, die Flüsterstimme.
Nz. lk. Tého, kdo je ve zlém svědomí, raní
š-vé mluvení. Mor. Tč. — Š. řetkev (vyšep-
taná, kotlavá), hohl, schwammig. Us., Rk.

Šeptmo, lispelnd, flüsternd. S. mluviti.
Us. Vrů.

Šeptný, lispelnd, flüsternd. A s zlatými
dát se hvězdami do š-ného rozhovoru. Nrd.

Šeptot, u, m. = šeptání, das Geflüster.
D., Č. Sladký š. Sš. Srn. bs. 122. — Š. =
šeptáctví, poštívání. Aby snad svárů, žárli--
vostí, hněvů, různic, utrhání, šeptotu, na-
dutosti, rozstrků nebylo mezi vámi. Sš. I.
397. (Hý.).

Šeptoun, a, m., der Lispler, Rauner. Jg.

Cf. Šeptač.

Šer, u, m. = šero. Vrch. Smutný šer,
trauriges Grauen. Dch.

Šeř, i, f. = něco šerého, das Grau; zvl.
tkanina šerá, hrubci, šerka, grobes, graues
Tuch. Smrť rovně měří tak šarlatu jako
šeři. St. skl. — Š. — víno zarudlé, také
vinná réva rodohroznová. Slov. Měsíc svítí
na rokytí i bohatou šeř. Hdk. C. 284.

Šera, y, f., osob. jm. Pal. Rdh.

Šeracký, ého, m., osob. jm.

Šerad, šered, šerád, u, m. = nečistota,
šerednost, der Unrath, Unflath. Zacpati se
mohou střeva ze šeradů zatvrdlých. Ms. bib.
Š-dem se světa sejíti. Exc. Šeradové měšti

tekou. Jg. Ať mok pláče z očí lije, všechen
šerad duše smyje. Sš. Hc. 165. (Hý.).

Šeradnosť, vz Serednosf.

Šeradný, vz Šeredný.

Šeradovka, y. f., samota u Neveklova.

Šerajov, a, m., Šerachov, Schirgiswalde,
mě. v Budyšínsku. Vz S. N.

Šerák, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Šeránek, nka, m., osob. jm. Mor. Šd.

Šerásek, ska, m., osob. jm. Mor. Sd.

Šerátek, tka, m., cicindela, moucha.

Šeřati se = šeřiti se. Už se šeřá, es

graut schon, der Tag bricht an. Na Mor.

Šd., Sš. P. 122. — se kde. Ja co sa to,

i co sa na těch horách šeřá ? Sš. P. 122.

Šeratice, dle Budějovice, místo na Mor.

Žer. Záp. I. 253., 265.

Šerátko, a, n. = večerní, noční motýl, no-
čátko, der Abend-, Nachtschmetterling. Am.

Šeravý = šerý, grau, dämmernd. Již jest
šeravo (večer). Us. Dch.

Šerbet, šerbot, u, m. = nápoj turecký
místo vína, Cherbet. Vrat., Kk. 247. O pů-
vodu vz, Mz. 321.

Šercl, a, m.. osob. jm. Š. Čeněk, slo-
vutný jazykozpytec a prof. v Charkově,
Čech, nar. 28/9 1843. Vz S. N.

Šercová, é, f., Scherzdorf, Haltinov, ves
u Spálova na Mor. PL.

Šeře. grau. Us.

Šeřec, rce, m., osob. jm. Tk. III. 133.

Šeřec, e, Scheretz, Zertsch, ves u Ska-
lice. PL.

Šered, vz Šerad. Šf.

Šereď, i, f. = šerednost. Šperk na svou
š. popíná. Sš. Bs. 187.

Šereda, y, f. = něco šerého, tmavého, ne-
čistota, die Unfläthigkeit. Tk. III.94. Li-
čidlem líčiti tvář š. jest. Kom. — Š. = věc
šeredná, das Scheusal. D. Nebeř v ruce š-u,
nezprzňuj pohledu. (Č. M. 295. — Š.= še-
rednost, hnusnost, die Abscheulichkeit, Häss-
lichkeit. Nz., Kom. — Š-da, y, m., člověk
šeredný, ein hässlicher, scheusslicher, un-
fläthiger Mensch. Ros. — Š., osob. jm.

Šereděti, ěl, ění, hässlich, unfläthig wer-
den. Aqu.

Šeredil, a, m., kdo šeredí, der Verwüster,
Pfuscher. Us. Dch.

Šeredina, y, f. = ohava, ohyzda, das
Scheusal. D.

Šerediti, il, ěn, ění; šeredívati = šeredné
dělati, ohyzditi, verhässlichen, verunstalten.
Jg., V. — co, koho. To šeredí její obličej.
D. Ona ty věci náramně š-dí (kazí, ničí).
Us. u Dobrušky. Vk. - Koc, Boč. - co
kde. Obraz boží na své duši š-dí. Volk. --
co čím: šediny své hříchy š. Žalansk.
s kým = hřešiti, Bech., Č.; špatně naklá-
dati, schlecht behandeln. Us. u Rychnova.
Šeredně (zastr. šeradně) = mrzce, ošklivě,
garstig, unfläthig, hässlich, abscheulich. Jg.
Š. rozsekaný. Jel. Š. někoho zahubiti. Troj.
Ten š. padl (nebezpečně). U Rychn.