870

Šíjososcový, trachelomastoideus. Nz. lk.

Šijovatý — hrdlatý, dickhälsig. L.

Šíjový, Nacken-. Žlázy šíjové, Rostl.,
krajina, Šp., svaz, das Nackenband, důlek,
jamka, die Nackengrube, skrčenina, staže-
nina, die Nackenkontraktur. Nz. lk. Š. nosič,
první obratel, der Atlas. Ib.

Šijule, e, f., emys, želva. Krok. I. c. 127.

1. Šik, u, m., ze středoněm. schic, conve-
nientia, slušnosť, způsob; zajisté značilo též
řád, pořádek. Mz. 322. Š. = řád, spořádání,
pořádek, správa, V.; zvláště řád vojenský,
die Ordnung, das Glied, die Schlachtord-
nung, Truppenstellung, Š. čelní, die Stirn-
linie, boční, die Flankenlinie. Š. řaditi. Dch.
Čtverhraný š. vojska; ve šiku postaviti;
svůj š. opustiti; něčí š. rozraziti; š. bitevní.
V. Vojsko do šiku staviti. Ros. Do šiku se
stavati. Zlob. Do šiku vojáky uvésti, Jel.,
vstoupiti. D. Ve svém šiku státi. V. Š. přední,
zadní. D. Ze šiku svého vystoupiti. Troj.
Š. vojenský Řekův: klínový, nůžkový, po-
délný, čtvercový. Rf. A on vždy v šiku
bojovném táhl dále. Pal. D. 3. 2. 131. Š-em
táhli pět dní proti nim. Let. Vz Voj. — Š.
v tělocviku: původní, obrácený (nerušený,
rušený v četách, rušený ve četách i v čle-
nech, rušený v četách i ve členech a dvojí-
cích). Tš. Vz KP. I. 430. - Š. = houf, zá-
stup, der Haufen. V., Kom. V prvním houfu
bude Luciper, v jeho šiku budou všickni
pyšní. Lom. Pých. 235. Hvězdy pak svítí
v šiku svém. Br. Bůh kazil jim šiky. Čr.
Zmátli mu šiky (toho i onoho se chytá;
cf. Neví, kolik kur doma; Z brku vyražený;
Vz Nesnáze). Jg.. Č., Čr. — Š. = úmysl,
der Plan, das Koncept. Ten jeho š. se pro-
nesl. Karyon. — Š. = slušnosť (zastr.), die
Schicklichkeit. To není šik. Papr.

2. Šik, u, m., šika, y, f. (zastr.), ve frasi:
šikem, šikou — na příč, quer, schräg. Sikou
pohleděti, D., orati, Puch.; Trám nahnouti
n. šikem přiseknouti, Nz.; šikem choditi,
Knst., hleděti. Bern. Trochu dáleji šikem
o tři kročeje. Ms. 1604. Šikou proti skalám.
Ib.

3. Šik, u, m., na Slov. = kovový drát,
der Metalldraht; nepravé zlato n. stříbro,
Silber. Bern. — 4. Š. či článek prstu, Pha-
lanx. Nz. lk.

Šika, y, f., vz Šik, 2. — Š., y, m., osob.
jm. Sd. — Š. šikovný člověk, z pravidla
ironicky. Tys šika! U Olom., u Rychn. Sd.

Šikan, vz Chicane.

Šikl, a, m., osob. jm.

Šiklar, a, m., osob. jm. Šd.

Šikmice, e, f. Ornamenty z pěkných rovno-
běžných šikmic. Havelka.

Šikmo = šikem, šikou, šourem, šejdrem,
kosmo, Jg., schylmo, severem, schräg, schief.

Šikmokřídlý. Š-dlí, trichoptera, členovci.
Vz Chrostík. Frč. 152.

Šikmokvět, u, m., plagianthus, rostlina
slézovitá. Rostl. I. 222. a.

Šikmořez, u, m., die Gehrungsschneide-
maschine. Prm.

! Šikmý — příčný, kosý, šiký, na pokos,
pokosný, úkosný, quer, Zwerch-, entgegen-
gesetzt, schräg, schief. Šikmý směr. Rostl,
myšky. Ja. S. řez, Prm., čára, úhel, polo-
žení,Šp., zlomenina, der Schrägbruch. Nz.
lk. Šikmý kříž, crux decussata, když obě
| rahna šikmo přeložena jsou: kříž přeložný,
překladný, das Andreaskreuz. Sš. J. 288.
(Hý.).

Šiknouti se, ul, utí, z něm., sich schicken,

hoditi se. — se nač. To se šikne (hodí) jako

pěsť na oko. D. — se do čeho, k čemu.

Rk.

Šikný = způsobilý, geeignet. V Krkonš.

Kb.
Šikola, y, m., osob. jm. Šd.

Šikosrděitý, schrägherzförmig. Š. listy.
Rostl. III. b. 477.

Šikoušek, šku, m., buxbaumia, die Bux-
baumie. Rstp. 1805.

Šikování, n. S. lidu válečného k bitvě,
š. vojska, die Ordnung, Aufstellung. Nauka

o š. Vz S. N. 11. 213. — V. — Š., na Slov. =
zaopatření, die Verschaffung; posýlání, die
Sendung, Schickung; shodnutí, das Schicken,
Treffen. Bern.

Šikovaný; -án, a, o, gereihet, geordnet.
Rst. 502. Bitva řádně š. Pal.

Šikovatel, e, m., der Feldwebel. S. N.

Šikovati, šikovávati, z něm. schicken —
strojiti, pořádati, ordnen, richten, zu Recht
stellen, in Ordnung stellen; dohoditi, zu-
bringen, schaffen, herbeischaffen; posýlati,
schicken, senden; dopustiti, zulassen, zu-
schicken; hotoviti, působiti, spraviti, chy-
stati, bereiten, zurecht machen, zubereiten,
einleiten, bewirken; se pořádati se, sich
ordnen, chystati se, sich anschicken. Jg. —
co, koho: vojsko. Us., Pal. Já ho tam ši-
koval (dohazoval). Ros. Co Bůh šikuje (do-
pouští). Bern. — v co. Vojínové ve klín se
šikují. Kom. — co čím: prsty. Jel. — co
komu: kupce. Žer., NB. Té. 133. — se
komu. Tomu člověku vše se šikuje (se
hodí). Us. Hý. — co kam. Ale potom do
města vozy šikovali. Let. 110. Kázali do
vězení ho šikovati. Bl. Z. Aug. 24. -
koho komu zač: za poselkyni, za hospo-
dýni. — koho, se na co. Někoho na druhý
svět š. Bern. Š-vali na mě svého tstě, aby
mne pohonil. Půh. II. 395., NB. Tč. 221.
Šikuje se na déšť. Bern. — co, se proti
komu:vojsko se proti nepříteli š-lo. Ros.,
Flav., Štelc, Vrat., Plk. — se k čemu.
Šikuje se k němu (hodí se). Záv. — se
s kým. I š-li s ním do toho hlubokého
sklepa. Bl. Ž. Aug. 29. Hned se mi s tou
mrchou š-te, odkud jste přišli (pryč jděte).
Němc. — s inft. Šikuje se tam jíti. Us. Šd.

Šikovňák, u, m. = šikovný člověk. U Olom.
Sd. Cf. Šika.

Šikovně, z něm. = způsobně, schicklich,
Us.; náležitě, gebührend. Bern.

Šikovnice, e, šikovnička, y, f. která
co šikuje, obstarává, die Verschafferin, Zu
sehickerin, Besorgerin, Zubringerin. — Š.
svodnice, die Kupplerin. Bern.