871

Šikovnictví, n. = služba šikovníkova, die
Schafferei, Schaffnerei. Slov. Bern.

Šikovník, a, m. = kdo co šikuje, obsta-
rává, der Besorger, Schaffer, Verschaffer,
Zubringer. Bern.

Šikovnosť, i, f., z něm. způsobnosi,
die Schicklichkeit. — Š. náležitosť, die
Gebühr, Anständigkeit. Bern.

Šikovný, z němec. způsobný, hodný,
způsobilý, znalý, umělý, schicklich, passend,
sich schickend, anständig. Us. Š. ako olo-
vený vták (pták). Mt. S. Š-ný hoch maluje
nosem po rukávě (o usoplenci). Us. Mtk. Já
už sem tak nešikovná jako nešikovné dvě
(velmi neš-á). U Dobrušky. Vk. Š-ný člověk
v prdeli prst zláme. V Kunv. Msk. — Š. =
náležitý, gebührend. Bern. — Š. = pořádný,
spořádaný, geordnet. Šikovné vojsko. Bern.
Š. zeť. Sš. P. 459.

Šikový, phalangeus. Nz. Ik. — Š., von
Metalldraht, von falschen Borten. Vz Šik, 3.

Šiksle, e, f., žid., nečistá holka. Rk.

-šiký, -reihig, o dílech vedlé sebe nebo
nad sebou v šicích n. v řadách umístěných;
dvoj-, tříšiký atd. Dvojšiká semena v kaž-
dém pouzdře černuch. Rst. 502.

Šiký, šikem jdoucí n. stojící, schräg,
schief. Š. položení. Sedl.

Šikyrmiky, pl., m. = úskoky, die Ränke.
Slov. Plk.

Šikýř, e, m., osob. jm.
Šíl, a, m., osob. jm.
Šilboch, a, m., osob. jm.
Šíleně, thöricht, wahnsinnig. Š. sobě po-
čínati, milovati, Reš., běhati. Br.

Šílenec, nce, m. třeštěnec, blázen, der
Irr-, Wahnsinnige, Schwärmer. Brikc. Dům
š-ců, das Narrenhaus. Dch. Cato pravíval,
že se hněvivec nerozeznává od šílence leč
kratší dobou šílenosti. Sš. II. 124.

Šílení, n. = šílenost'.

Šílenost, i, f. = šálenost, šálenství, bez-
rozumnosi, der Wahnsinn, Wahnwitz, die
Verrücktheit, die Tollheit. Jg. Š. jest cho-
roba utkvělé představy. Blř. Vzteklou š.
na něm provodili; š. vojákův. Kom. — Br.
Š-nosť pohlavní, die Nymphomanie. Nz. Ik.
Chytila se ho šílenost'. Dch. Nával š-ti. Ib.
To by byla učiněná š., das wäre heller W.
Dch. Doba š-sti. Sš. II. 124.

Šílenství, n., der Wahnsinn. Dch.

Šílený, šílen, a, o, vz Šíliti — Š. -
šálený, betrogen, getäuscht. — Š., nesmy-
slný, nemoudrý, verrückt, wahnsinnig, aber-
witzig, unsinnig. Jakoby stekli a š-ní byli.
V. Obdržel jméno Epimanes t. j. šílený. Br.
Š. představa, die Wahnvorstellung. Nz. Ik.
Šílenou vzteklostí a ne soudným během.
Pláč. — Š. = prudký, kvapný, ungestüm,
heftig, rasend, wüthend. Š. člověk (fučidlo).
Nech ho š-ného Vaňka. Ros. — Š. = do-
vádivý, ausgelassen, tobend, schwärmend.
Plachý, š. jako tele. Aqu. — Š. oves (ranní),
frühzeitiger Haber, der ausspringt. Ros. —
Jg.

2. Šíleti, el, ení šíleným býti, verrückt
sein, schwärmen. D.

3. Šíleti, el, ení šilhati, schielen. On
šílí. Us. u Litomš.

Šilha, y, šilhán, šilhoun, a, šilhavec,
vce, šilhánek, nka, m. šilhající, der
Schieler. Jg. — Š., osob. jm. Šd.

Šilhání, n. šilhavosť, der Strabismus,
das Schielen. S. či blikání vzniká vadou,
že nemůže oko chorobné dáti ose zrakové
tentýž směr, který má osa zdravého oka;
příčina toho záleží obyč. ve přílišně krátkém
vnitřním svalu očním, který se proto pro-
řezuje. Vz Schd. II. 350. Vz S. N.

Šilhati, šilhávati, schielen, dle Mz. 322.
z něm. schilchen; na Mor. švidrati. — abs.
To dítě šilhá. Us. — k čemu. Ke všemu
šilhá. Kom. — nač, po čem. Rk.

Šilhavě na někoho pohleděti, schielend.
V. Nehleď š. (nebuď závistivý). Kom.

Šilhavec, vz Šilha. Lex. vet.

Šilhavěti, ěl, ění, schielend werden. Ros.

Šilhavosť, i, f. šilhání, das Schielen.
Ros. Operace š-sti, die Strabotoraie. Nz. Ik.

Šilhavý šilhající, křivooký, brlooký,
schielend. V., ZN. Lépe jest býti š-ým nežli
slepým; S-vým ( závistivým) okem na
někoho házeti. Kom. Š. mezi slepými král.
Ros. Slepý šilhavého dojímá. Š-vý slepého
kárá. Č. M. 92., Srnec, Č. Vz Okno, Panství,
Koukati nač, Slepý. — Přens. Dyť to tam
mají šilhavé (jen na jedné straně obílené).
Rychn. Msk. — Š. —- krhavý, lippus. BO. —
Š., osob. jm. Tk. II. 550. Jiřík S-vý žaluje
k Janovi, kterak . . . NB. Tč. 29.

Šilhéř, e, m. (zastr.) = šilhán. — Š. —-
tkanina z harasu. Ždk., Boč. exc. 1515.

Šilheřka, y, f., oděv ze šilhéře. Boč.
exc. 1512.

Šilheřovice, dle Budějovice, Schillers-
dorf, ves v Ratiborsku. Vz S. N.

Šilice, e, f., druh velikých sladkých hru-
šek. Us.

Šilink, u, m., z něm. pardus, bití, vý-
prask, Schilling, m., Schläge. Š. dáti. V. —
Š. = míra hornická, 5 koleček. V. — Š.
peníz, Schilling, ang. Shilling, z lat. solidus =
50 kr. Vz S. N. Dali sú na dielo šilinkóv
deset tisícóv, solidos. BO. Vymetl sem ve-
liký š. BN. Z š-ka ledva polovici vrátí. BO.
(Ekkles. 29. 7.). Š. anglický 50 kr., š. =
12 pence. S. bankovní, běžný. Nz. — Š. =
tucet, dvanáct, zwölf. Na š-y počítati. Kom.

Šilinkodol, u, m., mlýn u Richmburka.
PL.

Šilinková ulice v Praze. Tk. II. 252.

Šíliti, il, en, ení; šíleti, el, en, ení; šílí-
vatí - šáliti, podváděti, täuschen; blázniti
koho, wahnsinnig machen; vyskakovati jako
oves ranní, ausspringen. Jg. — abs. Ten
oves hrubě šílí. Ros. Vz Šílený (konec). —
koho čím: svými odpověďmi. Troj. — Jg.

Šilka, y, m., osob. jm.

Šilkruta šp. z něm. Schildkröte, želva,
na Slov. korytnačka. D,