Předchozí (870)  Strana:871  Další (872) |
|
|||
871
|
|||
|
|||
Šikovnictví, n. = služba šikovníkova, die
Schafferei, Schaffnerei. Slov. Bern. Šikovník, a, m. = kdo co šikuje, obsta-
rává, der Besorger, Schaffer, Verschaffer, Zubringer. Bern. Šikovnosť, i, f., z něm. způsobnosi,
die Schicklichkeit. — Š. náležitosť, die Gebühr, Anständigkeit. Bern. Šikovný, z němec. způsobný, hodný,
způsobilý, znalý, umělý, schicklich, passend, sich schickend, anständig. Us. Š. ako olo- vený vták (pták). Mt. S. Š-ný hoch maluje nosem po rukávě (o usoplenci). Us. Mtk. Já už sem tak nešikovná jako nešikovné dvě (velmi neš-á). U Dobrušky. Vk. Š-ný člověk v prdeli prst zláme. V Kunv. Msk. — Š. = náležitý, gebührend. Bern. — Š. = pořádný, spořádaný, geordnet. Šikovné vojsko. Bern. Š. zeť. Sš. P. 459. Šikový, phalangeus. Nz. Ik. — Š., von
Metalldraht, von falschen Borten. Vz Šik, 3. Šiksle, e, f., žid., nečistá holka. Rk.
-šiký, -reihig, o dílech vedlé sebe nebo
nad sebou v šicích n. v řadách umístěných; dvoj-, tříšiký atd. Dvojšiká semena v kaž- dém pouzdře černuch. Rst. 502. Šiký, šikem jdoucí n. stojící, schräg,
schief. Š. položení. Sedl. Šikyrmiky, pl., m. = úskoky, die Ränke.
Slov. Plk. Šikýř, e, m., osob. jm.
Šíl, a, m., osob. jm. Šilboch, a, m., osob. jm. Šíleně, thöricht, wahnsinnig. Š. sobě po- čínati, milovati, Reš., běhati. Br. Šílenec, nce, m. třeštěnec, blázen, der
Irr-, Wahnsinnige, Schwärmer. Brikc. Dům š-ců, das Narrenhaus. Dch. Cato pravíval, že se hněvivec nerozeznává od šílence leč kratší dobou šílenosti. Sš. II. 124. Šílení, n. = šílenost'.
Šílenost, i, f. = šálenost, šálenství, bez-
rozumnosi, der Wahnsinn, Wahnwitz, die Verrücktheit, die Tollheit. Jg. Š. jest cho- roba utkvělé představy. Blř. Vzteklou š. na něm provodili; š. vojákův. Kom. — Br. Š-nosť pohlavní, die Nymphomanie. Nz. Ik. Chytila se ho šílenost'. Dch. Nával š-ti. Ib. To by byla učiněná š., das wäre heller W. Dch. Doba š-sti. Sš. II. 124. Šílenství, n., der Wahnsinn. Dch.
Šílený, šílen, a, o, vz Šíliti — Š. -
šálený, betrogen, getäuscht. — Š., nesmy- slný, nemoudrý, verrückt, wahnsinnig, aber- witzig, unsinnig. Jakoby stekli a š-ní byli. V. Obdržel jméno Epimanes t. j. šílený. Br. Š. představa, die Wahnvorstellung. Nz. Ik. Šílenou vzteklostí a ne soudným během. Pláč. — Š. = prudký, kvapný, ungestüm, heftig, rasend, wüthend. Š. člověk (fučidlo). Nech ho š-ného Vaňka. Ros. — Š. = do- vádivý, ausgelassen, tobend, schwärmend. Plachý, š. jako tele. Aqu. — Š. oves (ranní), frühzeitiger Haber, der ausspringt. Ros. — Jg. |
2. Šíleti, el, ení šíleným býti, verrückt
sein, schwärmen. D. 3. Šíleti, el, ení šilhati, schielen. On
šílí. Us. u Litomš. Šilha, y, šilhán, šilhoun, a, šilhavec,
vce, šilhánek, nka, m. šilhající, der Schieler. Jg. — Š., osob. jm. Šd. Šilhání, n. šilhavosť, der Strabismus,
das Schielen. S. či blikání vzniká vadou, že nemůže oko chorobné dáti ose zrakové tentýž směr, který má osa zdravého oka; příčina toho záleží obyč. ve přílišně krátkém vnitřním svalu očním, který se proto pro- řezuje. Vz Schd. II. 350. Vz S. N. Šilhati, šilhávati, schielen, dle Mz. 322.
z něm. schilchen; na Mor. švidrati. — abs. To dítě šilhá. Us. — k čemu. Ke všemu šilhá. Kom. — nač, po čem. Rk. Šilhavě na někoho pohleděti, schielend.
V. Nehleď š. (nebuď závistivý). Kom. Šilhavec, vz Šilha. Lex. vet.
Šilhavěti, ěl, ění, schielend werden. Ros.
Šilhavosť, i, f. šilhání, das Schielen.
Ros. Operace š-sti, die Strabotoraie. Nz. Ik. Šilhavý šilhající, křivooký, brlooký,
schielend. V., ZN. Lépe jest býti š-ým nežli slepým; S-vým ( závistivým) okem na někoho házeti. Kom. Š. mezi slepými král. Ros. Slepý šilhavého dojímá. Š-vý slepého kárá. Č. M. 92., Srnec, Č. Vz Okno, Panství, Koukati nač, Slepý. — Přens. Dyť to tam mají šilhavé (jen na jedné straně obílené). Rychn. Msk. — Š. —- krhavý, lippus. BO. — Š., osob. jm. Tk. II. 550. Jiřík S-vý žaluje k Janovi, kterak . . . NB. Tč. 29. Šilhéř, e, m. (zastr.) = šilhán. — Š. —-
tkanina z harasu. Ždk., Boč. exc. 1515. Šilheřka, y, f., oděv ze šilhéře. Boč.
exc. 1512. Šilheřovice, dle Budějovice, Schillers-
dorf, ves v Ratiborsku. Vz S. N. Šilice, e, f., druh velikých sladkých hru-
šek. Us. Šilink, u, m., z něm. pardus, bití, vý-
prask, Schilling, m., Schläge. Š. dáti. V. — Š. = míra hornická, 5 koleček. V. — Š. peníz, Schilling, ang. Shilling, z lat. solidus = 50 kr. Vz S. N. Dali sú na dielo šilinkóv deset tisícóv, solidos. BO. Vymetl sem ve- liký š. BN. Z š-ka ledva polovici vrátí. BO. (Ekkles. 29. 7.). Š. anglický 50 kr., š. = 12 pence. S. bankovní, běžný. Nz. — Š. = tucet, dvanáct, zwölf. Na š-y počítati. Kom. Šilinkodol, u, m., mlýn u Richmburka.
PL. Šilinková ulice v Praze. Tk. II. 252.
Šíliti, il, en, ení; šíleti, el, en, ení; šílí-
vatí - šáliti, podváděti, täuschen; blázniti koho, wahnsinnig machen; vyskakovati jako oves ranní, ausspringen. Jg. — abs. Ten oves hrubě šílí. Ros. Vz Šílený (konec). — koho čím: svými odpověďmi. Troj. — Jg. Šilka, y, m., osob. jm.
Šilkruta šp. z něm. Schildkröte, želva,
na Slov. korytnačka. D, |
||
|
|||
Předchozí (870)  Strana:871  Další (872) |