873

Šimpachy, dle Dolany, Schimbach, ves
u Tábora. PL.

Šimpanz, vz Veleop Černý. Schd. II. 388.

Šimperk, a, m., Schildberg, mé. v Zá-
břežsku na Mor. Vz S. N.

Šimplotina, y, f. = věci, které za mnoho
nestojí, odpadky. V Kunv. Msk.

Šimrání, n. — lektání, das Kriebeln. Nz. lk.

Šimrati = hemzati, lézti, kribbeln, krab-
beln ; lektati, kribbeln, kitzeln. Jg. — koho.
Us. — komu čím kde,: stéblem pod nosem,
Us., za uchem. Škd. Šimrá mi něco v nose,
D., vlas v líci. Š-ti po„ ruce, po noze, po
tváři. Rk. — se kde. Šd.

Šimravý, kribbelnd. Š. bolesť lící. Rostl.
III. a. 50., 137.

Šimša, dle Báča — Šimon.

Šimšálek, lka, m., osob. jm. Šd.

Šimšík, a, m., osob. jm. Mor. Sd.

Šimůnek, nka, m., osob. jm. Tf. 266.

Šin, u, m. = šinutí, der Ruck, Schub.
Šd.

Šín, u, šinec, nce, šínek, nku, šíneček,
čku, m., na Slov., pol. a rus. šína, y, f.,
něm. Schiene, tyčka pleskatá, plošina. Šína
železa, střibra. Zlob. Ze šínů stříbrných to-
lary se dělají. Us. Zvl. šín u kola = železná
obloha kola. Ros., Br. Kom. Sestře své
vlastní obil jest kolo a šíny (ráfy) pobral;
Ukradl šíny se dvú kolú. Pč. 23. — Š. =
železná kolej, dlaha, die Schiene. — Š.,
osob. jm.

Šína,y, f. = loktová kosť, die Armschiene.

D. — Š. = dlažky ranhojické k napravení

ruky, die Armschiene. Plk. — Š., pl. šíny =

máry, die Todtenbahre. Na šínách ležeti.

Zlob.

Šinál, u, m., z něm. Schiennagel, šínovec.
Slov.

Šínař, e, m., der Armschienenverfertiger,
der Schienenverkäufer. Tk. II. 550.

Šinatý. Š. ucho. Db.
Šinav, a, m., Schönau, ves u Šimperka.
Tč.

Šindel, e (u), šindeli, n., šindelek, lku,
m., něm. die Schindel, z lat. scandula, scin-
dula, vlas. scandola. Mz. 76., 322. Š-e mí-
vají délku 15—20, šířku 3—8 palců. Po
jedné straně jsou přiostřený, po druhé pak
mají žlábek či drážku (Falz), do níž hrana
druhého šindele zapadá. Vz více ve KP.
III. 330. Cf. Dražení. Konce šindele slovou
špičky či jehly. Hk. Skrze š-ly. ZN. S. =
krycí dešťka. Řada šindelů na střeše: šár;
š. kosatý (kosák); hráň (hranice, hranicka)
š-lů = 200 kusů; dříví na š.; š. zasekati,
dělati (na dědku, na kozlíku, Hý.), koso-
vati; střechu š-lem pobíjeti. Šp. Š. strou-
hati (drážky dělati), ve hranici skládati. Us.
Hý. Všecky š-ly srazil. V. Střecha š-lem
krytá, pobitá. D. Střecha ze š-le (šindelná).
Na krokvích a latích šindel leží. Kom. Jest
hubený jako š. (jako věchet, jako měchačka).
Dch. Je tlustý jako krmený š. Us. Mřk.
Domu svého klenutého, šindelečky pobi-

tého. Sš. P. 537. Vytrhnouc- š. nebo došek
ze střechy, mají přisouzenému v ruce dáti
a pověděti: Toť jest znamení tobě, že tato
dědina již jest tvá. Zř. z 1. 1604. Š. voziti,
přenášeti = choditi z hospody do hospody,
kde muzika hraje. V Lánsku. Lg. — ,Š.,
osob. jm. Tk. III. 483., IV. 153. Vz S. N.

Šindelák, u, m. = hřebík šindelní, der
Schindelnagel. Us.

Šindelář, e, na., der Schindelmacher. —
Š., samota u Protivína; b) u Budějovic. —
Š., osob. jm.

Šindelaření, n. = Šindelářství. Šm.

Šindelářík, a, m. = mladý šindelář, junger
Schindelmacher. D.

Šindelařiti, il, ení, Schindelmacherei
treiben. Ros.

Šindelářka, y, f., die Schindelmacherin,
des Schindelmachers Frau. Jg.

Šindelárna, y, f. = šindelní dílna, Schin-
delmachers Werkstatt. Mus. 1841. 190.

Šindelářský, Schindelmacher-.

Šindelářství, n., die Schindelfabrikation.
Vz KP. III. 330. Š. provozovati. Ros.

Šindelek, lku, m. — malý šindel, das
Schindelchen.

Šindelíř, e, m., osob. jm.

Šindelka, y, f., die Schindeischneide-
maschine. Rk. — Š, y, m., osob. jm.

Šindelní, Schindel-. Š. hřebík = šindelák.

Šindelnice, e, f. = šindelářka. Jg. —
Š. — opíhled krovní, mimusops imbricaria,
strom. Rstp. 1024.

Šindelník, a, m. = šindelář. Veleš. —
Š. = šindelák. Us. u Petrovic. Dch.

Šindelný, šindelem krytý, Schindel-. Š.
střecha, krov. V.

Šindelovec, vce, m. = šindelák. Slov.
Bern.

Šindelový, Schindel-. Š-vá střecha (šin-
delná). Us.

Šindlař, e, m., osob. jm.

Šindler, a, m., osob. jm.

Šindlovy dvory, Schindelhöf, ves u Bu-
dějovic. PL.

Šínec, nce, m., bracteola, zastr. Rozk.

Šínek, vz Šín. — Šínky = čínky, u tkadlce,
die Knaufruthen. — Š. = několik louček
svázaných. U Skrýje. Kál.

Šink, a, m., osob. jm. Tk. II. 376.

Šinka, y, f., koňská nemoc. Db.

Šinka, y, f., vz Tkadlcovství, Šínek. —
Š., šinek, špát = boule, která roste koni
na vnitřní straně stehna. J. Pečírka.

Šinko, a, m., osob. jm.

Šinkora, y, m., osob. jm. Šd.

Šinný = šínový. Š. železo. Vz Šín.

Šinouti, ul, ut, utí = nahýbati, kloniti,
obrátiti, beugen, biegen, lenken, neigen,
wenden; máchnouti, schwingen; se sebou
sich wohin wenden, umlenken. Jg. Š. m.:
šipnouti. Bž. 47, - kým (kam). Š. sebou!