874

Us. S. někým na cestu (obrátiti ho k ní).
Rokyc. — se. Ponajprv zaťali, dřevo se ši-
nulo. Sš. P. 144. Dřevo, kam se šine, tam
padne (kam se nakloní). Prov. Kamkoli se
šinu, s těžkosti se potkám. Sych. — se
kde. Šinuli se při potoce, tam Indriáš si
myl ruce. Sš. P. 192. — se, sebou odkud:
s cesty (vyhnouti se). Pass. Horimír šinul
se s koně (skočil). Mus. — se kam. Láska
její k jinému se šinula. Rým. Proč jen náš
lid k lichotám se šine ? Sš. Bs. 168.

Šínovati — šínem obiti, schienen. — co:
kolo, Bern., zlámanou nohu (do dlažek, do
deštěk dáti). D. — Jg.

Šínovec, vce, m., der Schiennagel. Ht.
Brs. 43., Bern.

Sinový, Schien-. Š. hřeb, železo. Vz Šín.
D.

Šintava, y, f., místo v Uhřích u Váhu,
Schemte. Tk. IV. 399.

Šintovačka, y, f. = krace, motyčka, die
Kratze, das Scharreisen. D.

Šintovati = kopati, hacken, karsten, auf-
lockern. — co: pole (vz Šintovačka). V.

Sintovka, y, f. = šintování, das Hacken,
Karaten. D.

Šinutí, n., das Wenden, Beugen. Vz Ši-
nouti.

Šíp, u, m., šípa, šipka, y, ť. střelit,
kluk. hůlčička hrotem ostrým opatřená a
obyčejně opeřená, která se vypouští z luku
nebo z kuše, der Pfeil, Bolzen. S. N., Jg., V.,
Ž. wit. Š. vystřelený: zástřel, zástřela, zá-
střelek; š. fičící, svišť. Šm. Jedovatým šípem
někoho postřeliti; toul, v némž šípy cho-
vají; peří n. opeření šípu; vlaský šíp =
jed. V. Š. ohnivý byl mezi špičkou a tupým
koncem obalen hořlavou látkou a látka ta
byla pak ovinuta plátěnými ostřižky. Takto
připravený šíp vložen byl do smůly a siry,
aby jimi hodně nasákl. Šíp takto nasáklý
byl zapálen, do houfnice zastrčen a vy-
střelen. Užívali ho k zapalování tvrzí, der
Feuerpfeil. Hrš. Km. II. n. b. 120. Š. hro-
mový (kamenné náčiní prvotného člověka),
der Donnerpfeil. Dch. Protož jakoby bláz-
nivý bojovník byl, který by přielbice ne-
chtěl vzieti na se v hrozném boji, aneb ote-
vřel nánosek (Visier) bez potřeby, ano všudy
šípy letie; Již tě tvým šípem zastřelím.
Hus I. 178., III. 117. Ze srdce jí šípy rostou
(hněvá se krutě). Slov. Dožene jako šíp.
Vz Odhodlaný. Lb. Š-y stříleti, D., někoho
zastřeliti, Ros., na někoho Házeti. Kram. Š.
ohnivý. Mus. Rána od šípa. Ras. Š-y k ně-
komu stříleti. Dal. Dostati vlaského šípu,
umříti po vlaském šípu (otrávenu býti). Vz
Otráviti. Č. Vypadneť ti š. z ořecha (lekneš
se, až na tebe nenadále přijdu. Vz Vyhrůžka).
Č, Lb. Hází sebou jako šíp (je obratný).
Ros. Z cizího toulu šípy bráti. Kron. Bart.
Z motovidla nebude šíp. Mus. Konopným
šípem někoho zastřeliti (oběsiti). Mus. —
S. = oštěp, die Lanze, iaculum. Z. wit. —
Š., na Slov. a na Mor. = šípek, der Hage-
buttenstrauch und Frucht Bern., Slb. 495.
— Š., a, m., osobní jm. Š. z Branice, Vz
S. N.

Sipa, y, f. = šípek, die Hagebutte. Kram.

Šípa, y, f. = šíp, der Pfeil; paprsek slu-
nečný, der Sonnenstrahl. Obráží se světla
šípa (= slunka hrot). Sš. Hc. 28. (Hý.).

Šipák, u, m., dub plsťnatý, quercus lanu-
ginosa. FB. 27., Slb. 284.

Šipalka, y, f., Schipalka, samota u Vla-
šimi.

Šípař,e, m. — kdo šípy delá, der Pfeil-
macher. Sp., Tk. II. 550.

Šípaření, n., der Pfeilhandel, die Pfeil-
macherei. Šm.

Šípařiti, il, ení, mit der Pfeilmacherei
sich abgeben. Šm. (Hý.).

Šípařka, y, f., die Pfeilmacherin.

Šípařský, Pfeil macher-.

Šípařství, n., die Pfeilmacherei. Jg.

Šípas, šíbas, u, m. = výprask, der Schil-
ling. Ros.

Šípati, šípávati = ostře drbati, reiben.
Svině se šípají (na Mor.: se chemlají). D. —
koho čím: střelbou. Troj. — koho -mrs-
kati, hauen, prügeln. Rk.

Šípatka, y, f., sagittaria. S. vodní, s.
sagittaefolia, rostl. FB. 21., Čl. Kv. 129.

Šipatý = na způsob šípu, špičatý, pfeil-
artig. Š. prsty, Us., uši. Ja.

Šipcí, n., der Hagedornstrauch. Pam. kut.

Šipec, pce, m., Schipetz, dvůr u Kutné
Hory. PL.

1. Šípec, pce, m., der Pfeil. Us. Dch.

2. Šípec, pce, m., zastr. = ryba, sarda,
sardina. Aqu.

Šípek, pku, m. = keř růže nesoucí, rosa,
der Rosenstrauch. Druhy: a) šípek zahradní
(mrhelec), rosa villosa, die grosse Hagebutten-
rose ; opak: planá růže, a to b) š. vinný, rosa
eglanteria, die Weinrose, c) bílý, r. alba,
die weisse Feldrose, d) žlutý, r. lutea, die
gelbe Feldrose, e) psí šípek, r. canina, die
wilde o. Hundsrose, f) šipinka. Jg. Cf. Schd.
IL 307., Öl. 43., Kk. 250., Ol. Kv. 360. Š.
lysý, r. glabrescens, pyritý, r. mollis. FB.
98., Rstp. 506. Š. voňavý. S. tresce hlohyni
(oba holí, jeden jako druhý). Ros., Jg. Na
kmeny šípkové štěpují se růže ušlechtěné.
Schd. II. 307. Na š. s ní (pryč s ní)! Štol.
Jdi k šípku (k rasu, ano u šípků dře ras
zdechliny)! Vz Kletba. Jg., Č. — Š. = ovoce
téhož křoví, mrhelec, dužnatý plod některých
druhů divokých růží, die Hagebutte. Us. Vz
S. N. Š. jedí lidé proti kameni. Vz S. N..

Šipel, plu, m. = čočulka, lenticella, die
Lenticelle. Šiply jsou pupeny kořenové,
z nichž vyrůstají mrcasy, které na počátku
k pohlcování potrav ze země slouží, později
u větve se mění. Ze šiplů též příčepky či
kořeny větrné počátek svůj berou, které
šiply pro své místo podobají se pihám. Vz
Rst. 88., 282., 502.

Sípěna, y, f. = osob. jm. Mor. Sd.

Šípěnka, y, f.. rostlina, sagittaria, das
Pfeilkraut. Slb. 227., Rstp. 1679. S. obecná
(hadí jazyk), širokolistá, horní, kopilistá,
trávovitá, ostrolistá, trojlistá. Rostl. — Jg.