875

Šípil, u, m., steris, die Pfeilblume. Šm.

(Hý.),

1. Šipinka,. y, f., růže šípková, šípek.
Rstp. 506. — Š. = šípkové ovoce, šípek. Mor.

2. Šipinka, y, f., osada ve Vsetínsku,
na Mor. Tč.

Šipiště, ě, n. = násada šípu, der Pfeil-
schatt. Šp., Aesop.

Šípiti, il, en, ení = šípy stříleti, mit Pfeilen
schiessen. Troj. — Š-, na Slov. = zname-
nati, číti, merken, ahnen. — co. Já šípím
cosi. Koll., Dbš. 78.

Šipka, šípka, šipička, y, f. = bodec,
der Stachel. — Š. = šíp, der Pfeil. Ohnivé
šipky. V. Za míčem vyřítilo se jako šipka
děvče. Stnk. Chodí jako š. (rychle). Dhn. —
Myš š., mus sagitta, die Pfellmaus. Šm. (Hý.).

Šípka, y, f., na Mor. = šípek, keř i ovoce.
Jg., Pk. Š. hlohyni tresce. Vz Podobný. Lb.

Šipkostřelec, šípkostřelec, lce, m., der
Pfeilsohütze. Šp.

Šípkovatosť, i, f., die Eigenschaften eines
Hagedornstrauches habend. Ros.

Šípkovatý, hagedornstrauchartig. Ros.

Šipkověnka, y, f., sagittaria, rostl. Flora.
199.

Šípkoví, n., das Hagedorngesträuch. Ros.

Šípkovice, e, ť., plod šípku, Hetsche-
petsch. Kk. 150. Vz Šípek.

Šípkovina, y, ť. = šípkoví. Č.

Šípkovitý. Š. rostliny, roseae, rosenartig.
Kk. 150., Rstp. 491., 503.

Šípkový, Hagedorn-. Š. keř, ovoce (šípky).
Ros., kaše, povidla. Š-vé růže. Dch. — S.
jablka. Us.

Šipký, Pfeil-. Š. skok. Nrd. -- Š. =
mrštný, svižný, behend, elastisch. Us. Rgl.

Šiplati v čem, herumrühren, pfuschen.
Mor. Tč. — Š. = šiptati, zischeln. Rk.

Šiplavosť, šiptavosť, i, f. = mrzutost,
der Verdruss, Ekel. Slov. Bern.

Šiplavý, šiptavý, na Slov. = mrzutý,
verdriesslich, ekelhaft. Bern.

Šipnář, e, m., der Pfeilmacher; der Pfeil-
schütz, falcator, zastr. Veleš.

Šipní, Pfeil-. Š. žlabina. Š. šev, užovka,
coluber, jaculatrix, die Pfeilnatter; kraj,
margo sagittnlis, der Pfeilbrand. Šm.

Šipnice, e, šipovka, y, f. = ručnice, ze
které se šipky střílejí, die Bolzbüchse. Šp.

Šípobled, u, m., der Chalcedon. Miner. 116.

Šípojazyčný. Š-ní plžové, toxoglossa:
homolice, vrťule, věžatky. Vz Frč. 239.
Šíponosný, pfeiltragend. Šm.
Šíponoš, e, m., der Pfeilträger.
Šipoření, n., die Auflockerung.

Šipořiti, il, en, ení — šuchořiti, šichořiti,
lockern, locker machen. Slov.

Šípostřelec, vz Šipkostřelec.

Šípoš, e, m. —- osob. jm. Slov. Šd.

Šipoun, a, m., Schipaun, ves u Vodňan.
PL.

Šipounský, ého, m., osob. jm. Šd.
Šípoví, n., das Pfeilwerk. Šm.
Šípovitý, pfeilartig. Š. list. Rostl., Čl.
Kv. XXVIII. Vz Střelovitý.
Šipovka, y, f., die Hagebuttenbirn. Šm.

1. Šípový, Pfeil-. Š. patradlo, die Pfeil-
sonde. Nz. lk. Š. koření n. sv. Valentina,
das Pfeilkraut. Jád.

2. Šípový = šípkový, Hagebutten-. Bola
by som radšej š. plot plietla. Sš. Ps. II. 5.
159.

Šipták, a, m., osob. jm. Slez. Šd.
Šípula, y, m., osob. jm. Mor. Šd.
Šípy, dle Dolany, Schippen, ves u Čisté
(u Kralovic). PL. Vz S. N.

1. Šír, šir, šur, a, m. = švakr, vlastní
bratr ženin, der Bruder der Frau, sororius.
Cf. kroat. šura, šurjak, slov. šurjak, srb.
šura, šurak, šurjak = ženin bratr, rus. šurinъ.
Gl. 335. Manželstvo z nepřátel přátely činí,
že budú sobě zeťové, šiřé, svaci, nevěsty.
Št. N. 38., 19. Ješto sú nebyli sobě v rodě, ti
sobě budú šiří, svésti. St. Kn. š. 90. Ten list
jeho šiří u něho položil. Půh. brn. 1406.
Gl. 335. A v tom volení otce se synem, ani
bratr s bratrem, ani tesť s zetěm, ani širé
se svakem mají spolu býti v úřadu přísež-
ných. CJB. 279 Vz Šiří.

2. Šír, a, m., osob. jm. Š. Frant., ředitel
gymn. v Jičíně, spisovatel český, f †²/₆ 1867.
Vz Tf. H. 1. 125., 176., 183., S. N. - Š.
Vlad., lékař a spisovatel v Praze. Vz Tf.
H. 1. 189., 192., 193.

1. Šíř, šíře, siřeji, vz Široce.

2. Šíř, e, šíře, e, šířka, y, f. = širokost,
die Breite. Slovan, širja, latitudo, příp. -ja.
Mkl. B. 81. Š. = rozměr menší na každé ploše,
rozměr větší jest pak délkou její. S. N. Jeho
královstvie jest v dáli i na šíři neseznáno.
Kat. 493 ,1848. To nemá větší šíře; ani prstu
na šíř (zšíří), ani za nehet zšíří; povrchní š.
n. položitosť. V. Šíř nádoby. D. V šíř se
rozstoupiti; Voji rozehnachu sě v šíř. Rkk.
Kámen dvou pídí z šíří. Har. Š. zeměpisná,
hvězdy, severní, jižní; š. vlny (Welle); šířka
slohu (rozvláčnosť). Stupeň, kruh šířky, celou
šířkou. Šm. Š. astronomická (severní, jižní) =
sfaerická vzdálenost nějaké hvězdy od eklip-
tiky ; zeměstřední (geocentrická), béře-li se
koule nebeské země; slunostřední (heliocen-
trická), myslíme-li si slunce za střed koule
nebeské, zeměpisná vzdálenost' místa něja-
kého na zemi od rovníku. S. N. Š. řemenú,
die Riemenbreite; Teletina béře se na tabuli
do šířky a do délky. Šp. Š. holénky, die
Schaftbreite. Nz. Š. akkommodace (přizpůso-
bení), die Akkommodationsbreite. S. nůžek,
das Scherenblatt. Vz Šířky. Nz. lk. Jde pěkně
do š-y. Us. Bieše veliká š. mezi nimi (inter-
vallum). Bj. Petidcát v šíři a výš jeho na
třidcet loket. BO. — Š. = plocha, die Fläche,
Abflachung. Sal. 204. 14.

3. Šíř, e, m., osob. jm. Šd.

Šira, y, f. = kšanda, der Hosenträger.
U Opav. Klš. — Š., das Geschirr. Vz Pochva.
Už sem propil všecko, i to sédelečko (sedlo)
i z koníčka širu. Sš. P. 653.