Předchozí (880)  Strana:881  Další (882) |
|
|||
881
|
|||
|
|||
Šitina, y, f. = otep. Vz Šít, 1. Ehr.
Šítka, y, f., rostl., zastr. Sal. Šítnosť, i, f., zastr. — nejvyšší věk, das
höchste Lebensalter. Když zemdlejí moci tak, že již znamenitě hynú skutkové pěti čiehóv a údóv, že již ruce sě třesieta, oči blíkáta neb tekú, přileze šestý věk, jenž slove šietnosť; Každý k dobrému životu některý v dětinství, některý v jinošstvu, některý v šietnosti veden jest. Hus I. 116., II. 65. (Tč.). Vz Šít, 2. Šítný = velmi starý, steinalt. Vz Šít,
a, m. Šítový = sešlý, dekrepit. Nz. lk. Cf. Šít, 2.
Šitý; šit, a, o, genäht, —jak kde: kabát
dobře, dle mody, dle nejnovějšího kroje šitý v dílně Mottlově, Mikšově atd. - kdy. Mám čechel v neděli šitý a do mše svaté válený. Sš. P. 108. Vz Šiti. Šitý, starý. Býti v šitém věku. BO. Vz
Šít. Šiva, Siva, y, m., u Indů jeden ze tři
hlavních bohů čili trojice, znamená oheň jakožto sílu oživující a hubící. Vz S. N. Šivač, e, m. = kdo šívá, šije, der Nähter.
Kon. Šivačka, y, f. = šička, die Nähterin. —
S. = malá jehla, die Nähnadel. Slov. Šíváti, vz Šíti.
Šizba, y, f. = šizení, šalba, der Betrug.
Ros. Šizení, n. = škádlení, pokoušení, die
Neckerei, Fopperei, Vexirerei; klam, podvod, der Trug, Betrug, die Trügerei. D. Šizený; -zen, a, o, betrogen, geneckt.
Vz Šiditi. Šizuňk, u, m. = šizba, šizení, kejklířství,
die Bevortheilung, Prellerei, der Betrug. V. Jde na š. (— jest nepoctivý). Us. Kšá. Škaba, y, m. a f., der Geizhalz. Rk. —
Š., y, m., osob. jm. Škaboniště, ě, n. Kde š-ště pověrečné
hnilo. Pl. Škabrout, a, m., osob. jm.
Škabryně, ě, f. = kalihoty, nohavice, die
Hose. Reš. O původu vz Mz. 323. Dle Mz. slovo cizí. Cf. lat. scaber, vlas. scabro, kra- batý, kosmatý, škrablavý. Škádlení, n., das Necken, Foppen, die
Neckerei. Jg. Škádlený; -en, a, o, geneckt, gefoppt.
Škádlící, Vexir-. Š. číše, koflík. Sedl.
F. 210. Škádliti, il, en, ení; škádlívati = dráž-
diti, popouzeti, šiditi, ponoukati, pokoušeti, necken, Joppen, vexiren, reizen. Jg. — koho kdy. Škádlí nás na potkání. Ros. Co se má rádo, to se škádlí. Lb. Pořád se spolu škádlí. Us. Šd. — koho čím: uštěpačnou řečí, psa holí š. Ros. Mne nepřítel tímto mírem jen tak škádlil. Us. — koho proti komu. Ona otce proti mně škádlí. Ros. — se s kým. Ros., Sych. Š. se s dítětem. Us. Škádlivosť, i, f., die Neigung zu necken.
|
Škádlivý = kdo rád škádlí, neckisch. —
Š. = škádlící, Vexir-. Š-vé zrcadlo, papír, prášek. D. Škadlúp, u, m. = škraloup. Vyškrabuje
z hrnce š-py. Mor. Šd. Škádra, y, f., das Geschwader. D.
Škach, a, m., osob. jm.
Škaj, e, m., der Splitter. Šm.
Škajčec, čce, m., der Kieselsand. Šm.
Škajka, y, f. = křemel jako ořech veliký,
nussgrosser Kiesel. Jg. Cf. střlat. scaliae, kameny řezné, rozeklané. O původu vz Mz. 323. — Mus., Techn. U Kroměř. Bkř. Škála, y, f., z it., a to z lat. scala =
skála, stupnice, postupné pokračování (buďsi zdola nahoru nebo naopak) od nějakého tonu, který základním nazýváme, až k jeho oktavě (osmici), die Tonleiter, Skala, Ton- stufe. Š. tvrdá n. dur, měkká n. moll, chro- matická. Vz více v S. N. Š-la vystupující, sestupující, nahoru n. dolů jdoucí; odvo- zená, diatonická n. původní, enharmonická n. stejnohlasná; stupeň š-y. Hd. Š. husto- měru, manometru, teploměru, tlakoměru. Vz KP. II. 40., 58., 333., 54. (59.). Škalba, y, f. = škarba, štěrba, díra, me-
zera, die Spalte, Ritze; od kláti. Llk., Pk., Klš. Cf. Škalubina. Škaloud, a, m., osob. jm. Dch.
Škalubina, y, f. — skulina ve dřevě n.
ve skále, die Ritze. Slov. Plk. Cf. Škalba. Škamno, a, n., z lat. scamnum — školní
lavice, die Bank. Us. Jir., Vrů. Škampa, y, m., osob. jm.
Škamrač, e, škamrák, a, m. reptač,
der Murrer, Brummer. Slov. Bern. Škamračka, y, f. = reptačka, die Mur
rerin. Slov. Bern. Škamral, a, m = škamrač.
Škamrala, y, m., osob. jm. Cf. Škamrati.
Škamralka, y, f. = škamračka. Us. Hý.
Škamrání, n. = reptání, das Murren. Š.
statečnost raní; Š. všech ludí špatí nejvíc služebníka; To u poddaných š. vzbudzuje; Mluv malučko a vynechaj zbytečné š. Na Ostrav. Tč. Vz Škamrati. Škamrati, škamrám a škamři = reptati,
murren, brummen; domlouvati, zureden, schelten, zurechtweisen. Cf. Šamlati. Us. na Mor., Slovensku a ve Slezsku. Brt., Klš. — abs. To je člověk, ustavičně jen škamrá (reptá). Us. Hý. — komu = domlouvati. Brt. — co. Co tvá prosba nedostává, nech jazyk tvůj neškamře. Na Moravě. Tč. — nač. Když tě kdo ze zlého kárá, nechti naň škamrati. Slov. Tč. Mnozí škamřú na vladaře, že pijú a jeďá, že jich pak od zkázy chráňá, o tom snad nevěďá. Mor. Tč. — nač kdy. Když ty robíš něco bez rozumu, potom darmo ve svém neščastí škamřeš na příhodu. Mor. Tč. — proti čemu. Morav., slez. Tč., Klš. — se. Hrubě se Zefa š-la, tak ju to mrzelo. Slez. Šd. Škamravě, vz Škamravý.
Škamravec, vce, m. - škamrač. Slov.
|
||
|
|||
Předchozí (880)  Strana:881  Další (882) |