881

Šitina, y, f. = otep. Vz Šít, 1. Ehr.
Šítka, y, f., rostl., zastr. Sal.

Šítnosť, i, f., zastr. — nejvyšší věk, das
höchste Lebensalter. Když zemdlejí moci
tak, že již znamenitě hynú skutkové pěti
čiehóv a údóv, že již ruce sě třesieta, oči
blíkáta neb tekú, přileze šestý věk, jenž
slove šietnosť; Každý k dobrému životu
některý v dětinství, některý v jinošstvu,
některý v šietnosti veden jest. Hus I. 116.,
II. 65. (Tč.). Vz Šít, 2.

Šítný = velmi starý, steinalt. Vz Šít,
a, m.

Šítový = sešlý, dekrepit. Nz. lk. Cf. Šít, 2.

Šitý; šit, a, o, genäht, —jak kde: kabát
dobře, dle mody, dle nejnovějšího kroje
šitý v dílně Mottlově, Mikšově atd. - kdy.
Mám čechel v neděli šitý a do mše svaté
válený. Sš. P. 108. Vz Šiti.

Šitý, starý. Býti v šitém věku. BO. Vz
Šít.

Šiva, Siva, y, m., u Indů jeden ze tři
hlavních bohů čili trojice, znamená oheň
jakožto sílu oživující a hubící. Vz S. N.

Šivač, e, m. = kdo šívá, šije, der Nähter.
Kon.

Šivačka, y, f. = šička, die Nähterin. —
S. = malá jehla, die Nähnadel. Slov.

Šíváti, vz Šíti.

Šizba, y, f. = šizení, šalba, der Betrug.
Ros.

Šizení, n. = škádlení, pokoušení, die
Neckerei, Fopperei, Vexirerei; klam, podvod,
der Trug, Betrug, die Trügerei. D.

Šizený; -zen, a, o, betrogen, geneckt.
Vz Šiditi.

Šizuňk, u, m. = šizba, šizení, kejklířství,
die Bevortheilung, Prellerei, der Betrug. V.
Jde na š. (— jest nepoctivý). Us. Kšá.

Škaba, y, m. a f., der Geizhalz. Rk. —
Š., y, m., osob. jm.

Škaboniště, ě, n. Kde š-ště pověrečné
hnilo. Pl.

Škabrout, a, m., osob. jm.

Škabryně, ě, f. = kalihoty, nohavice, die
Hose. Reš. O původu vz Mz. 323. Dle Mz.
slovo cizí. Cf. lat. scaber, vlas. scabro, kra-
batý, kosmatý, škrablavý.

Škádlení, n., das Necken, Foppen, die
Neckerei. Jg.

Škádlený; -en, a, o, geneckt, gefoppt.

Škádlící, Vexir-. Š. číše, koflík. Sedl.
F. 210.

Škádliti, il, en, ení; škádlívati = dráž-
diti, popouzeti, šiditi, ponoukati, pokoušeti,
necken, Joppen, vexiren, reizen. Jg. — koho
kdy. Škádlí nás na potkání. Ros. Co se
má rádo, to se škádlí. Lb. Pořád se spolu
škádlí. Us. Šd. — koho čím: uštěpačnou
řečí, psa holí š. Ros. Mne nepřítel tímto
mírem jen tak škádlil. Us. — koho proti
komu. Ona otce proti mně škádlí. Ros. —
se s kým. Ros., Sych. Š. se s dítětem. Us.

Škádlivosť, i, f., die Neigung zu necken.

Škádlivý = kdo rád škádlí, neckisch. —
Š. = škádlící, Vexir-. Š-vé zrcadlo, papír,
prášek. D.

Škadlúp, u, m. = škraloup. Vyškrabuje
z hrnce š-py. Mor. Šd.

Škádra, y, f., das Geschwader. D.

Škach, a, m., osob. jm.

Škaj, e, m., der Splitter. Šm.

Škajčec, čce, m., der Kieselsand. Šm.

Škajka, y, f. = křemel jako ořech veliký,
nussgrosser Kiesel. Jg. Cf. střlat. scaliae,
kameny řezné, rozeklané. O původu vz Mz.
323. — Mus., Techn. U Kroměř. Bkř.

Škála, y, f., z it., a to z lat. scala =
skála, stupnice, postupné pokračování (buďsi
zdola nahoru nebo naopak) od nějakého
tonu, který základním nazýváme, až k jeho
oktavě (osmici), die Tonleiter, Skala, Ton-
stufe. Š. tvrdá n. dur, měkká n. moll, chro-
matická. Vz více v S. N. Š-la vystupující,
sestupující, nahoru n. dolů jdoucí; odvo-
zená, diatonická n. původní, enharmonická
n. stejnohlasná; stupeň š-y. Hd. Š. husto-
měru, manometru, teploměru, tlakoměru. Vz
KP. II. 40., 58., 333., 54. (59.).

Škalba, y, f. = škarba, štěrba, díra, me-
zera, die Spalte, Ritze; od kláti. Llk., Pk.,
Klš. Cf. Škalubina.

Škaloud, a, m., osob. jm. Dch.

Škalubina, y, f. — skulina ve dřevě n.
ve skále, die Ritze. Slov. Plk. Cf. Škalba.

Škamno, a, n., z lat. scamnum — školní
lavice, die Bank. Us. Jir., Vrů.

Škampa, y, m., osob. jm.

Škamrač, e, škamrák, a, m. reptač,
der Murrer, Brummer. Slov. Bern.

Škamračka, y, f. = reptačka, die Mur
rerin. Slov. Bern.

Škamral, a, m = škamrač.

Škamrala, y, m., osob. jm. Cf. Škamrati.

Škamralka, y, f. = škamračka. Us. Hý.

Škamrání, n. = reptání, das Murren. Š.
statečnost raní; Š. všech ludí špatí nejvíc
služebníka; To u poddaných š. vzbudzuje;
Mluv malučko a vynechaj zbytečné š. Na
Ostrav. Tč. Vz Škamrati.

Škamrati, škamrám a škamři = reptati,
murren, brummen; domlouvati, zureden,
schelten, zurechtweisen. Cf. Šamlati. Us. na
Mor., Slovensku a ve Slezsku. Brt., Klš. —
abs. To je člověk, ustavičně jen škamrá
(reptá). Us. Hý. — komu = domlouvati.
Brt. — co. Co tvá prosba nedostává, nech
jazyk tvůj neškamře. Na Moravě. Tč. —
nač. Když tě kdo ze zlého kárá, nechti
naň škamrati. Slov. Tč. Mnozí škamřú na
vladaře, že pijú a jeďá, že jich pak od zkázy
chráňá, o tom snad nevěďá. Mor. Tč. —
nač kdy. Když ty robíš něco bez rozumu,
potom darmo ve svém neščastí škamřeš na
příhodu. Mor. Tč. — proti čemu. Morav.,
slez. Tč., Klš. — se. Hrubě se Zefa š-la,
tak ju to mrzelo. Slez. Šd.

Škamravě, vz Škamravý.

Škamravec, vce, m. - škamrač. Slov.