Předchozí (881)  Strana:882  Další (883) |
|
|||
882
|
|||
|
|||
Škamravně, scheltend, murrend. Bern.
Škamravnice, e, f. == škamračka.
Škamravník, a, m. = škamrač. Slov.
Škamravnosť, škamravosť, i, f. = bu-
blavosť, nevrlosť, reptavosť, die Gewohnheit zu murren, zu schelten. Slov. Bern. — Š. = krhavosť, die Triefäugigkeit. Slov. Koll. Škamravný, škainravý, na Slov., mor.
a slez. = bublavý, reptavý, mürrisch, zank- süchtig. Kdo je š-vý, ten se hněvá a je tvrdohlavý. Mor. Tč. — Škamravý = kr- havý, triefäugig. Plk. Skandal, škandál, u, m., místo skandal,
z lat. scandalum, řrec. &/.árňa).ov. Vz Skandal. Škandera, y, m. = člověk nemotorně
oblečený, plump, schlotterig gekleidet. Us. Dch. Škapa, y, m. a f. = silný kůň, grosses
Pferd. V., Kom., D. — Š. — veliká nemo- torná ženská, lochna, manda, die Strunze. D. — Š —veliké hovado; nemotorná věc, kůň jízdecký. Na vých.Mor. Na Hané také = obstárlá hubená ženština, koza, kůň a pod. Bkř. — Š., osob. jm. Šd. Škapí = koňský, Pferd-. Š. maso. L.
Škapík, a, m., osob. jm. Mor. Sd.
Škapisko, a, n., eine garstige Mähre.
Škapulíř, e, m., škapuléř, na Slov. ška-
pulár, z latin, scapulare, das Schulterkleid, oděv mnišský, jenž se nosí přes habit ře- holní, přikrývající toliko ramena, záda a prsa, nemajíc žádných postranních částí a sahajíc až ku kotníkům. Dominikani mají černý š. přes bílé roucho. Das Skapulier. Ve bratrstvech = dva malé kousky čtverhranné nějaké látky Hedvábné nebo vlněné, jež úzkými pásky tak spojeny jsou, že se na prsou a na zadech nosí. Hý., Sd. Vz S. N. a Mz. 412. — Š., který na šňůrce nosí, das Skapulier, das man am Halse trägt. Škapulířský. Š. bratrstvo, die Skapulier-
bruderschaft. Vz Skapulíř. Šd. Š. slavnost. Škára, škarka, y, f. Na Moravě a na
Slovensku = nevydělaná kůže i s chlupy. Tech., Km. Die abgezogene Haut. —Š. = spodní vrstva kůže, vrchní slove pokožkou. Vz Schd. II. 344. Dle S. N. je nahoře po- kožka, druhou vrstvou blána sliznatá, síťko- vaná, třetí vrstvou blána nervová a čtvrtou vrstvou škára. Vz S. N. Corium, die Leder- haut. Nz. — Š. = obstárlá, scvrklá žena (na- dávka). Ty stará škáro! Sd. Vz Škařupa. — Š., na Moravě = strup, die Rinde an der Wunde. D. Cf. vlas. escara, franc. escarre, střlat. scara, escara, lat. eschara, řec töyaa. Mz. 324. — Š. z masa = hubené maso, ma- geres Fleisch. Bern. — Š. = škulina, die Ritze. Koll., Plk., Šd. Škaradý = škaredý. Hus II. 226.
Škáratý, rauh (auf der Oberfläche). Dch.
Škarba, y, f., škarbina = skulina, die
Spalte, Ritze. — Š. = nádoba ku hašení vápna, karb, Kasten zum Kalklöschen. Us. — Š. = škarpa. U Ronova. Rgl. Škarbal, u, m. = stará, chatrná obuv,
abgetragener Schuh. U Vsetína, Vck. U Opav. |
Klš. U Příbora. Mtl. Na Mor. vůbec dle Hý.,
Brt. Cf. Škarbol, Škarpál. Škarbala, y, f. = škarpál, škarbal.
Škarbalovský, ého, m., převzdívka tomu,
kdo škrpe nohama (kdo nohy za sebou smýká, šoupá). U Opav. Klš. Škarbina, y, f. = škarba.
Škarbol, u, m. = škarbal. U Místka, Škd.
Škarboutiti se (o počasí), sich trüben.
Us. u Petrovic. Dch. Š-tí se, bude pršeti. Us. Škarda, y, f., crepis, Pippau, rostl. Kk.
163. Š. smrdutá, c. foetida, pravá, genuina, makolistá, rhocadifolia, štětinatá, setosa, ze- lená, virens, střešní, c. tectorum, nicejská, nicaeensis, ozimá, biennis, ukousnutá, prae- morsa, velkokvětá, grandiflora, čertkusolistá, succisaefolia, bahenní, paludosa. FB. 38., Čl. Kv. 169. — Š., y, m., osob. jm. Š. Jakub, advokat a právnický spisovatel v Praze, nar. 11/3 1828. Vz S. N. Škareda, y, m. a f. = škaredý člověk,
ein hässlicher Mensch; 2. kdo se škaredí, ein Sauertopf. Jg. Co tu chceš, ty škaredo! Us. Šd. Škaredě - nehezky, ošklivě, hässlich,
garstig. Š. mu to sluší. Reš. Š-dě někomu vyprášiti, posvítiti; Venku š. se chumelí. Sych. Vypadá to s ním š. Us. Dch. Dělníci š. láli. Us. Sd. — Š. hleděti — mračiti se, nevlídně koukati, finster aussehen, blicken. V. Š-ě naň hledí, Kom., š. se kaboní. Sych. Kdo š. hledí, dobře myslí. U Olom. Sd. Škaredec, dce, m. = škareda. — Š., das
Rheuma. Slov. Škareděti, ěl, ění= stávati se škaredým,
hässlich werden. Us. Škaredil, a, m., ein Sauerblickender.
Dch. Škarediti, il, ěn, ění; škaredívati, häss-
lich, garstig machen. — abs. Škaredí jako nic dobrého. U Žamb. Kf. — co. Nemusí proto člověka š. (ostouzeti). U Žamb. Dbv. To jeho obličej škaredilo. Ráj. — čím: očima š. Č.— se na koho = mračiti se. Ros., Dch., Šd. — se jak dlouho. Od bo- žího rána až do večera (= ustavičně) se š. Us. Hý. Škaredka, y, f., nadávka ženským. Ty
š-dko! du Hexe, garstige Dirne. Slez. Šd. — Š-ky = sladké hrušky s nážlutlou koží. Slez. Šd.
Škaredně = škaredě.
Škaredník, a, m. == škareda. Bern., Šf.
Ale mi svazuje (svět) s takým š-kem. Sl. ps. 166. Škarednosť, i, f. = škaredosť. Bern.
Škaredný = škaredý. Slov.
Škaredohled, a, m. = kdo se porád ška-
redí, škareda. U Bělohr. Bf., Zlob., Mark. Škaredohledý, finster blickend. Šm., Jg. Škaredohlída, y, f. = škaredohled. U Olom,
Sd. Škaredohlídec, dce, m. = škareda. U Ko-
stelce n. Orl. Ktk. |
||
|
|||
Předchozí (881)  Strana:882  Další (883) |