882

Škamravně, scheltend, murrend. Bern.

Škamravnice, e, f. == škamračka.

Škamravník, a, m. = škamrač. Slov.

Škamravnosť, škamravosť, i, f. = bu-
blavosť, nevrlosť, reptavosť, die Gewohnheit
zu murren, zu schelten. Slov. Bern. — Š.
= krhavosť, die Triefäugigkeit. Slov. Koll.

Škamravný, škainravý, na Slov., mor.
a slez. = bublavý, reptavý, mürrisch, zank-
süchtig. Kdo je š-vý, ten se hněvá a je
tvrdohlavý. Mor. Tč. — Škamravý = kr-
havý, triefäugig. Plk.

Skandal, škandál, u, m., místo skandal,
z lat. scandalum, řrec. &/.árňa).ov. Vz Skandal.

Škandera, y, m. = člověk nemotorně
oblečený, plump, schlotterig gekleidet. Us.
Dch.

Škapa, y, m. a f. = silný kůň, grosses
Pferd. V., Kom., D. — Š. — veliká nemo-
torná ženská, lochna, manda, die Strunze.
D. — Š —veliké hovado; nemotorná věc,
kůň jízdecký. Na vých.Mor. Na Hané také =
obstárlá hubená ženština, koza, kůň a pod.
Bkř. — Š., osob. jm. Šd.

Škapí = koňský, Pferd-. Š. maso. L.

Škapík, a, m., osob. jm. Mor. Sd.

Škapisko, a, n., eine garstige Mähre.

Škapulíř, e, m., škapuléř, na Slov. ška-
pulár, z latin, scapulare, das Schulterkleid,
oděv mnišský, jenž se nosí přes habit ře-
holní, přikrývající toliko ramena, záda a
prsa, nemajíc žádných postranních částí a
sahajíc až ku kotníkům. Dominikani mají
černý š. přes bílé roucho. Das Skapulier. Ve
bratrstvech = dva malé kousky čtverhranné
nějaké látky Hedvábné nebo vlněné, jež
úzkými pásky tak spojeny jsou, že se na
prsou a na zadech nosí. Hý., Sd. Vz S. N.
a Mz. 412. — Š., který na šňůrce nosí, das
Skapulier, das man am Halse trägt.

Škapulířský. Š. bratrstvo, die Skapulier-
bruderschaft. Vz Skapulíř. Šd. Š. slavnost.

Škára, škarka, y, f. Na Moravě a na
Slovensku = nevydělaná kůže i s chlupy.
Tech., Km. Die abgezogene Haut. —Š. =
spodní vrstva kůže, vrchní slove pokožkou.
Vz Schd. II. 344. Dle S. N. je nahoře po-
kožka, druhou vrstvou blána sliznatá, síťko-
vaná, třetí vrstvou blána nervová a čtvrtou
vrstvou škára. Vz S. N. Corium, die Leder-
haut. Nz. — Š. = obstárlá, scvrklá žena (na-
dávka). Ty stará škáro! Sd. Vz Škařupa. —
Š., na Moravě = strup, die Rinde an der
Wunde. D. Cf. vlas. escara, franc. escarre,
střlat. scara, escara, lat. eschara, řec töyaa.
Mz. 324. — Š. z masa = hubené maso, ma-
geres Fleisch. Bern. — Š. = škulina, die
Ritze. Koll., Plk., Šd.

Škaradý = škaredý. Hus II. 226.

Škáratý, rauh (auf der Oberfläche). Dch.

Škarba, y, f., škarbina = skulina, die
Spalte, Ritze. — Š. = nádoba ku hašení
vápna, karb, Kasten zum Kalklöschen. Us. —
Š. = škarpa. U Ronova. Rgl.

Škarbal, u, m. = stará, chatrná obuv,
abgetragener Schuh. U Vsetína, Vck. U Opav.

Klš. U Příbora. Mtl. Na Mor. vůbec dle Hý.,
Brt. Cf. Škarbol, Škarpál.

Škarbala, y, f. = škarpál, škarbal.

Škarbalovský, ého, m., převzdívka tomu,
kdo škrpe nohama (kdo nohy za sebou
smýká, šoupá). U Opav. Klš.

Škarbina, y, f. = škarba.

Škarbol, u, m. = škarbal. U Místka, Škd.

Škarboutiti se (o počasí), sich trüben.
Us. u Petrovic. Dch. Š-tí se, bude pršeti.
Us.

Škarda, y, f., crepis, Pippau, rostl. Kk.
163. Š. smrdutá, c. foetida, pravá, genuina,
makolistá, rhocadifolia, štětinatá, setosa, ze-
lená, virens, střešní, c. tectorum, nicejská,
nicaeensis, ozimá, biennis, ukousnutá, prae-
morsa, velkokvětá, grandiflora, čertkusolistá,
succisaefolia, bahenní, paludosa. FB. 38., Čl.
Kv. 169. — Š., y, m., osob. jm. Š. Jakub,
advokat a právnický spisovatel v Praze,
nar. ¹¹/₃ 1828. Vz S. N.

Škareda, y, m. a f. = škaredý člověk,
ein hässlicher Mensch; 2. kdo se škaredí,
ein Sauertopf. Jg. Co tu chceš, ty škaredo!
Us. Šd.

Škaredě - nehezky, ošklivě, hässlich,
garstig. Š. mu to sluší. Reš. Š-dě někomu
vyprášiti, posvítiti; Venku š. se chumelí.
Sych. Vypadá to s ním š. Us. Dch. Dělníci
š. láli. Us. Sd. — Š. hleděti — mračiti se,
nevlídně koukati, finster aussehen, blicken.
V. Š-ě naň hledí, Kom., š. se kaboní. Sych.
Kdo š. hledí, dobře myslí. U Olom. Sd.

Škaredec, dce, m. = škareda. — Š., das
Rheuma. Slov.

Škareděti, ěl, ění= stávati se škaredým,
hässlich werden. Us.

Škaredil, a, m., ein Sauerblickender.
Dch.

Škarediti, il, ěn, ění; škaredívati, häss-
lich, garstig machen. — abs. Škaredí jako
nic dobrého. U Žamb. Kf. — co. Nemusí
proto člověka š. (ostouzeti). U Žamb. Dbv.
To jeho obličej škaredilo. Ráj. — čím:
očima š. Č.— se na koho = mračiti se.
Ros., Dch., Šd. — se jak dlouho. Od bo-
žího rána až do večera (= ustavičně) se š.
Us. Hý.

Škaredka, y, f., nadávka ženským. Ty
š-dko! du Hexe, garstige Dirne. Slez. Šd. —
Š-ky = sladké hrušky s nážlutlou koží. Slez.

Šd.

Škaredně = škaredě.

Škaredník, a, m. == škareda. Bern., Šf.
Ale mi svazuje (svět) s takým š-kem. Sl.
ps. 166.

Škarednosť, i, f. = škaredosť. Bern.

Škaredný = škaredý. Slov.

Škaredohled, a, m. = kdo se porád ška-
redí, škareda. U Bělohr. Bf., Zlob., Mark.
Škaredohledý, finster blickend. Šm., Jg.

Škaredohlída, y, f. = škaredohled. U Olom,
Sd.

Škaredohlídec, dce, m. = škareda. U Ko-
stelce n. Orl. Ktk.