883

Škaredohlídský = škaredící se. Š-ský
člověk = škareda. U Kostelce n. Orl. Ktk.

Škaredosť, i, f. = šerednost, ohyzdnost, ne-
švarnost, mrzutosť, die Hässlichkeit, Garstig-
keit. Š. těla. Jel. — Š. — smilstvo (zastr.).
BO., Veleš.

Škaredstvo, a, n., -ství, zastr. = ška-
redosť. St. skl. V. 52. Z bláta š-stvie. Ž.
wit 39. 3.

Škaredý, komp. škaredější. Š. = drsný
jako strup, rauh. Ros.— S. mrzký, nepěkný,
ohavný, ohyzdný, hässlich,garstig, schändlich.
S. tvář; až hrůza š. D. Š-dá snadno omrzí.
Štelc Š. neštěstí. Tkad. Š-dou tvář dělati.
Šm. Ve š-dém sudé může také býti dobré
víno. Hnš. Š-dé písmo. Us. NI. Byl pěkny
zeleny a včilej je černy, ach jakej on došel
š-ej proměny! Šš. P. 296. Ač já jsem černá
a ve vaší zemi škaredá, protoť já v zemi
našie jsem krásná; Neb bude-li krásný, tožf
bolesť, aby se jiné nechopil; bude-li ška-
redý, tožť tesknost'. Hus III. 12., 269. Ne-
chlub se pradědy sám jsa škaredý. C. Ška-
redo jest ženě, v kostele mluviti. ZN. —
Š. = nepříjemný, mrzutý, garstig, widrig,
übel. Škaredou povahu do sebe míti. Sych.
Škaradý konec položil řka: Jichž jisté za-
tracenie jest. Hus II. 226. Š-dou smrtí se-
jíti. Us. — Š. = ošklivý, nevlídný, unfreund-
lich, sauer, gräulich. Kery nam nic nechce
dati, ten penize s miškem zírati a dostane
zlu odměnu, š-du, dudlavu ženu. Sš P. 740.
Vyť jdete dnes se škaredou! Us. Vk. —
čím: vzezřením. V. — S., rybník u Sudo-
měře. Tk. IV. 33. — Š. středa 1. = popelec,
der Aschermittwoch; 2. = člověk zasmušilý,
der Sauertopf. D.

Škárek, rka. m., osob. jm. Šd.

Škariant, vz Škaryant.

Škařík, a, m., osob. jm. Šd.

Škariotité n. Judité slovú jmenovitě ti.
kteříž dar boží prodávají ponuknutím neb
zjevně řkúce. Hus III. 239.

Škárka, y, f., das Speckstück. Chodí po
škárkách (když koncem masopustu junáci
s hudbou po domech s právem chodí slaninu
sbírajíce). Mor. Šd. Jinde to (chození s med-
vědem) zovou choděním po škárkách. Sš.
P. 732. — Š. = kůže namazaná kolomazí
n. smolou k natírání biče, aby byl tužší.
Na Mor. Mřk.

Škarlát atd., na Slov. — šarlát atd.

Škarlúp, u, m. — škraloup. Na morav.
Zlínsku. Brt.

Škarmaň, ě, f., der Felsensturz. Rk. Cf.
Škramník.

Škamétka, y, f. = kornout. Slov.

Škarnicl, e, m. — kornout, das Skarnitzel.
V Čech. a na Mor. Kda., Škd.

Škarnout, u, m. = kornout.

Škarnoutka, y, f. kornout. Mor. Bkř.

Škarohled, a, m. — kdo škaredě hledí,
der sauer sieht. Na Slov.

Škařópka, škařoupka, škařupka, ška-
řupina, y, f. — skořápka z vajec, die Eier-
schale. Do zahrádky na kadlátky, do cha-

lópky na škařópky, do světničky na čer-
ničky. Sš. P. 508. Vz násl. Obyčejně smrť
tu ze slámy obláčejí do šatů bílých dle
kroje svého a ověšují stuhami, škařoupkami
z vajec čili výfuky či výdumky. Sš. P.
768. — Klda.

Škárový. Š. vrstva, dieLederhautschichte.

Nz.

Škarpa, y, f., z franc. escarpe n. z vlas.
scarpa = přikop vedlé cesty, die Skarpe,
Böschung. Vz Mz 324. — Š. = strouha, der
Graben. U Chrud. Kd. — Š. -- stráň travou
obrostlá, ein mit Gras bewachsener Abhang.
Na Hané. Hz. — Š. = vůz na kamení, písek,
hlínu a p. U Kunv. Msk.

Škarpál, škarpal, škrbál, u, m., na

Slov. škarbala = kus kůže pod nohy místo
podešvu. Ros. — S. = prosté selské střevíce,
krabatiny, einfacher Bauernschuh; z ital.
scarpa. Mz. 324. — V. Neb na ten čas stře-
vícům říkali š-ly. Háj. 27. — Škarpaly, škr-
bály = staré, roztrhané střevíce, alte, abge-
tragene Schuhe. — Š-y = střevíce z vlny
předené a setkané. Háj. 39.

Škarpati se = potloukati se. herumstrei-
chen. U Místka. Mtl.

Škarpetle, f-, z ital., scarpetta = obuv,
die Socke. Mz. 324., Kom. J. 514.

Škarta, y, f. = škartka. Artikulové se-
psáni na škartě. Čr. Vz Škartka.

Škartečkář, e, m., der Winkelschreiber.
Srn.

Škartík, u, m. Listy a škartíky. Bl. Živ.
Aug. 37.

Škartka, škarta, škartečka, škar-

tička, y, f., z latin, charta = kus papíru,

papír, eine Skarteke, ein Blatt, V., Kom. —

Š. = čtvrtka archu, eines Bogens. Us.

Jg., Šd.

Škaruda, y, m., osob. jm. Mor Šd. P.
Dom. S.. exhortator při morav. slez. lesní
škole v Sovinci na Mor., zasylatel morav.
slov do tohoto slovníku.

Škařupa, y, f. - škořepina, die Scherbe.
Mor. Sd., Tč. Kde máš ženo š-py (z hrnců)"?
Sš. P. 676. Vz Škařópka. — Š., y, m.—ne-
otesanec. Ty. š-po! U Hostýnu. Zkl.

Škařupina, y, f. - skořápka. Vz Ška-
řópka. Mor. Tč.

Škarupina, y, f. Vz Povětří (konec).

Škařupina, y, f., vz Škařópka.

Škařupka, y, f., na Moravě = škořápka.
D.

Škarvan, a m., osob. jm. Mor. Sd.

Škarvaditi se, il, ční = škorpiti se, va-
diti se. Plk. U Ronova. Rgl.

Škaryant, skaryant, a, m., zastar.. =
biřic, pochop, der Gerichtsdiener, Büttel,
Scherge. V., Kom. Prvotní význam jest slu-
žebník od lat. serviens. Mz. 324. Dle Gl.
335. a Mz. z střlat. serjantus, armiger, pro-
střednictvím střn. scharianť.

Škat, u, m. = jáma (das Gesenke), jest

šachta ve štrekách dělaná a tedy na den
nevycházející. Am.