884

Škatulář, e, m. = kdo škatule dělá, der
Schachtelmacher, -händier, -mann; 2. kupec
zboží v malém prodávající, der Krämer,
Specereihändler. Us.

Škatulařiti, il, eníi, Schachtelmacherei,
Schachtelhandel treiben. Jg.

Škatulářka, y, f., die Schachtelmacherin,
-händlerin. Jg.

Škatulářský, Schachtelmacher-, Schach-
telhändler-. S. řemeslo. Jg.

Škatulářství, n., die Schachtelmacherei,
-fabrikation, der Schachtelhandel. Jg., Prm.

Škatule, e, na Slov. škatula; škatulka,
škatulečka, y, f. = krabice, puška, Kom.,
die Schachtel, z lat. scatula. Škatule, gt. pl.
škatul n. škatulí, vz -le. Víko, dno, po-
strannice škatule. Us. Do škatule něco si
uložiti. Us. Š. na dárky, Präsent-Schatulle.
Dch. Š. na doutníky. Nf. Š. dřevěná. —
Vz Tkadlcovství. — Š., stará š. = baba,
babizna, altes Weib, stará panna:, stará
laň, daňčiče.

Škatulisko, a. n., eine hässliche Schachtel.
Slov. Bern.

Škatulní = krabiční, Schachtel-. D.

Škatulník, a, m. = škatulář.

Škava, y, f., vz Hra.

Škavčeti, el, ení — škytati, schlucken.
Res.

Škavka, šťkavka, y, f., die Schlucke, das
Schluchzen. V. — Š., měkkýš, mittillus ana-
tinus. Us.

Škeble, e, f., die Muschel. Škeble, na-
jades, jsou sladkovodní lasturovci. Škeble
rybničná, anodonta cygnea. Vz Velevrub,
Frč. 220., Schd. II. 537.

Škeblokam, u, m., der Konchinit. Šm.

Škeblovka, y, f. Š-ka uherská, estheria
tetracera, lupenonožka. Vz Frč. 96.

Škeblozpyt, u, m., die Muschelkunde.

Škebrač, škemrač, e, m., der Pracher,
Fleher. D. Vz Škemra.

Škebrati, škemrati, -mrám a mři = že-
bravě, plačtivě prositi, betteln, flehen, pra-
chem. Jg. Na mor. škamrati = nevrle mlu-
viti, kňourati, raunzen. Hý. — co na kom.
Škemrá na něm, co u něho vidí. Us. — oč:
o chléb. Us. — proti komu. Žádný proti
synóm israelským nesměl s. (ani ceknouti).
BO.

Škebroniti — škebrati.

Škejba = skýva. U Berouna.

Škejble, vz Škeble.

Škeje = peníze. U Příbora. Mtl.

Škejra, y,f. Na škejře s někým býti
(hněvati se). Šm. Na někoho š-u míti; Býti
s někým na škejře. Mají spolu š-ru; Š-ry
někde způsobiti. Us. Dch.

Škemra, y, m. a f. — kňouravý, zebro-
nivý, der Schnorrer, Raunzer. Us. Dch. Vz
Škebrač.

Škemral, a, m. = škemra.

Škemrání, n., der Bettel. Dch. Vz Ške-
mrati. BO.

Škemrati, vz Škebrati.

Škemravý = kdo rád škemrá, bettelnd.
S. chlapec. Us. Poličan. — Š., na Moravě
škamravý, raunzend. Člověk š. Us. Hý.

Škendlík, a, m., urceolus, zastr. Rozk.

Škeřidlo, a, m., osob. jm. Tk. II. 244.

Škeřiti, il, en, ení, škeřívati, aufthun,
fletschen. Na Moravě ščuřiti (ščurati). Us.
Hý. — co: ústa, Bj., zuby. Us. Tč. — čím.
Zubami škeří (šklebí se). Klda. 296. Nesem
babu v koši, smrť nas o ňu prosi. Už Mařena
leži a zubama škeři. Sš. P. 770. — čím
nač. Psi na sebe čeří zubami. Mor. Tč. —
se = rozpukávati se, sich aufreissen; hubu
roztahovati buď pláčem buš smíchem, grei-
nen, das Maul fletschen. Jg., ZN. Co se
škeříš (proč plačeš)? Us. Radši chce se
bláznem zdáti než mudrovati a š. se. Jel.
Enc. m. 72. — se na koho. Leg. — se
s kým = škádliti se, necken. U Opav. Klš.

Škerla, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Škeruše, e, f. = oškeruše, zastr. Ms. bib.
14.

Šketa, vz Sketa.

Šklába, šklabina, y, f. = skulina, die
Spalte, Ritze. Š-ba v prkně, ve stěně. Us.
Jg., Mkl. B. 31.

Šklabinka, y, f. = záhyb. Us. Rgl.

Šklbati, na Slov. = šklubati.

Škleb, u, m. = šklebení, das Greinen,
Zahnfletschen. Koll. Přišel domů se š-bem.
Mor. Šd. Dal se do šklebu. Šd.

Škleba, y, f., das Fratzengesicht. Šm.

Šklebáň, ě, m. — kdo se šklebí. Mor. Šd.
Der Greiner, Zahnfletscher, Grinser.

Šklebení a š-ní se = pláč, das Geplärr,
Greinen, Maulfletschen. Dal se do š. Sych. —
Š. = rozedŕení se, das Schrunden, Klaffen. —
Š. = šklebina, skulina, na Slov. Jg.

Šklebil, a, m. = šklebáň.

Šklebílek, lka, m. = šklebáň. Sd.

Šklebina, Sklabina, y, f., na Slov. =
skulina. Bern. U Rychn. Us. Die Spalte,
Ritze, Schrunde.

Šklebitel, e, m., der Gesichterschneider.

Šklebiti, škleb, -bě (íc), il, en, ení; škle-
bívati = rozvírati, aufreissen, fletschen; se —
rozvírati se, schrunden, klaffen; hubu roz-
tahovati, škeřiti se, das Maul aufreissen o.
fletschen, greinen,plärren. Jg. — co: zuby,
hubu. Jg. — se. Šklebí se (otvírá se) rána,
Ros., ořech, žito. Bern. Co se š-bíš (plačeš) ?
Sych. Šklebí se jako Jankes (Jankesla).
Us. — se na co, na koho. Važte a vesele
přijměte, že se na vás ďábel trhá a Anti-
christ šklebí. Hus III. 274. Šklebila se na
nás, když jsme jí šizuňk vyčetli. Sych. Š-bí
se na to, Jako Mikeš na jelito. Vz Smích,
Hloupý. Č. — se po kom, nachäffen. Us. —
se s kým (hádati, svářiti se, hadern). Us. —
se kde. Pod nimi šklebila se děsná pro-
past, před nimi trčeli vzhůru skalní velikáni.
Us. Tč. — se proti komu. Nechtěj zoufat,
když se proti tobě šklebí závisť trkavá.
Koll. — s adv. Zoufale se š. Dch.



	884

	Škatulář, e, m. = kdo škatule dělá, der Schachtelmacher, -händier, -mann; 2. kupec zboží v malém prodávající, der Krämer, Specereihändler. Us. Škatulařiti, il, eníi, Schachtelmacherei, Schachtelhandel treiben. Jg. Škatulářka, y, f., die Schachtelmacherin, -händlerin. Jg. Škatulářský, Schachtelmacher-, Schach- telhändler-. S. řemeslo. Jg. Škatulářství, n., die Schachtelmacherei, -fabrikation, der Schachtelhandel. Jg., Prm. Škatule, e, na Slov. škatula; škatulka, škatulečka, y, f. = krabice, puška, Kom., die Schachtel, z lat. scatula. Škatule, gt. pl. škatul n. škatulí, vz -le. Víko, dno, po- strannice škatule. Us. Do škatule něco si uložiti. Us. Š. na dárky, Präsent-Schatulle. Dch. Š. na doutníky. Nf. Š. dřevěná. — Vz Tkadlcovství. — Š., stará š. = baba, babizna, altes Weib, stará panna:, stará laň, daňčiče. Škatulisko, a. n., eine hässliche Schachtel. Slov. Bern. Škatulní = krabiční, Schachtel-. D. Škatulník, a, m. = škatulář. Škava, y, f., vz Hra. Škavčeti, el, ení — škytati, schlucken. Res. Škavka, šťkavka, y, f., die Schlucke, das Schluchzen. V. — Š., měkkýš, mittillus ana- tinus. Us. Škeble, e, f., die Muschel. Škeble, na- jades, jsou sladkovodní lasturovci. Škeble rybničná, anodonta cygnea. Vz Velevrub, Frč. 220., Schd. II. 537. Škeblokam, u, m., der Konchinit. Šm. Škeblovka, y, f. Š-ka uherská, estheria tetracera, lupenonožka. Vz Frč. 96. Škeblozpyt, u, m., die Muschelkunde. Škebrač, škemrač, e, m., der Pracher, Fleher. D. Vz Škemra. Škebrati, škemrati, -mrám a mři = že- bravě, plačtivě prositi, betteln, flehen, pra- chem. Jg. Na mor. škamrati = nevrle mlu- viti, kňourati, raunzen. Hý. — co na kom. Škemrá na něm, co u něho vidí. Us. — oč: o chléb. Us. — proti komu. Žádný proti synóm israelským nesměl s. (ani ceknouti). BO. Škebroniti — škebrati. Škejba = skýva. U Berouna. Škejble, vz Škeble. Škeje = peníze. U Příbora. Mtl. Škejra, y,f. Na škejře s někým býti (hněvati se). Šm. Na někoho š-u míti; Býti s někým na škejře. Mají spolu š-ru; Š-ry někde způsobiti. Us. Dch. Škemra, y, m. a f. — kňouravý, zebro- nivý, der Schnorrer, Raunzer. Us. Dch. Vz Škebrač. Škemral, a, m. = škemra. Škemrání, n., der Bettel. Dch. Vz Ške- mrati. BO.	Škemrati, vz Škebrati. Škemravý = kdo rád škemrá, bettelnd. S. chlapec. Us. Poličan. — Š., na Moravě škamravý, raunzend. Člověk š. Us. Hý. Škendlík, a, m., urceolus, zastr. Rozk. Škeřidlo, a, m., osob. jm. Tk. II. 244. Škeřiti, il, en, ení, škeřívati, aufthun, fletschen. Na Moravě ščuřiti (ščurati). Us. Hý. — co: ústa, Bj., zuby. Us. Tč. — čím. Zubami škeří (šklebí se). Klda. 296. Nesem babu v koši, smrť nas o ňu prosi. Už Mařena leži a zubama škeři. Sš. P. 770. — čím nač. Psi na sebe čeří zubami. Mor. Tč. — se = rozpukávati se, sich aufreissen; hubu roztahovati buď pláčem buš smíchem, grei- nen, das Maul fletschen. Jg., ZN. Co se škeříš (proč plačeš)? Us. Radši chce se bláznem zdáti než mudrovati a š. se. Jel. Enc. m. 72. — se na koho. Leg. — se s kým = škádliti se, necken. U Opav. Klš. Škerla, y, m., osob. jm. Mor. Šd. Škeruše, e, f. = oškeruše, zastr. Ms. bib. 14. Šketa, vz Sketa. Šklába, šklabina, y, f. = skulina, die Spalte, Ritze. Š-ba v prkně, ve stěně. Us. Jg., Mkl. B. 31. Šklabinka, y, f. = záhyb. Us. Rgl. Šklbati, na Slov. = šklubati. Škleb, u, m. = šklebení, das Greinen, Zahnfletschen. Koll. Přišel domů se š-bem. Mor. Šd. Dal se do šklebu. Šd. Škleba, y, f., das Fratzengesicht. Šm. Šklebáň, ě, m. — kdo se šklebí. Mor. Šd. Der Greiner, Zahnfletscher, Grinser. Šklebení a š-ní se = pláč, das Geplärr, Greinen, Maulfletschen. Dal se do š. Sych. — Š. = rozedŕení se, das Schrunden, Klaffen. — Š. = šklebina, skulina, na Slov. Jg. Šklebil, a, m. = šklebáň. Šklebílek, lka, m. = šklebáň. Sd. Šklebina, Sklabina, y, f., na Slov. = skulina. Bern. U Rychn. Us. Die Spalte, Ritze, Schrunde. Šklebitel, e, m., der Gesichterschneider. Šklebiti, škleb, -bě (íc), il, en, ení; škle- bívati = rozvírati, aufreissen, fletschen; se — rozvírati se, schrunden, klaffen; hubu roz- tahovati, škeřiti se, das Maul aufreissen o. fletschen, greinen,plärren. Jg. — co: zuby, hubu. Jg. — se. Šklebí se (otvírá se) rána, Ros., ořech, žito. Bern. Co se š-bíš (plačeš) ? Sych. Šklebí se jako Jankes (Jankesla). Us. — se na co, na koho. Važte a vesele přijměte, že se na vás ďábel trhá a Anti- christ šklebí. Hus III. 274. Šklebila se na nás, když jsme jí šizuňk vyčetli. Sych. Š-bí se na to, Jako Mikeš na jelito. Vz Smích, Hloupý. Č. — se po kom, nachäffen. Us. — se s kým (hádati, svářiti se, hadern). Us. — se kde. Pod nimi šklebila se děsná pro- past, před nimi trčeli vzhůru skalní velikáni. Us. Tč. — se proti komu. Nechtěj zoufat, když se proti tobě šklebí závisť trkavá. Koll. — s adv. Zoufale se š. Dch.