885

Šklebivec, vce, m. = šklebán.

Šklebivý — šklebící se, na Slov. šklebný,
greinend, fletschend. Bern. Š-vá ústa, der
Fletschmund. Nz. lk. Š. koruna, dvoupyská,
jejížto ústí silnou napuchlinou (patrem, rtem)
doleního pysku jest uzavřeno, jako u lví
tlamy, personatus, maskirt. Čl. Kv. XXVIII.
Cf. Rst. 502.

Šklebný — šklebivý.
Škleněti, ěl, ění — plakati. U Opav. Pk.
Šklenice, e, f. — sklenice. Sš. P. 499.
Šklhati sa — klouzati se. Na mor. Zlín-
sku. Brt.

Šklíba, y, m.= šklebáň. U Chocně. Ktk. —
Š., osob. jm. Šd.

Šklíbal, a, šklíbálek, lka, m., vz Šklíba.
U N. Kdyně. Rgl.

Šklíbavý = ku šklebení náchylný, rád se
šklebící (šklebivý). Hý. Mám já dítě š-vý.
Sš. P. 153.

Šklíbiti se komu — vysmívati se. Sá.,
Sl.ps. 28., Vk.

Šklivě, ěte, n. = trpaslík. Us. Jg.

Šklo, a, n. = sklo. U Opav. Pk.

Šklobati — škubati. — koho. Co vám
dělá? Husy šklobá. Sš. P. 729.

Šklofec, fce, m. = klofec. Jenom oprobuj,
kluku, natáhni na mňa ruku, dám ti š., až
přeletíš přes pec. Sš. P. 671.

Šklub, u, m., der Ritz. Rk.

Šklubač, škubač, e, m., der Rupfer. Jg.

Šklubačka, škubačka, y, f., die Rupferin.
Bern.

Šklubadlo, a, n. = čím se šklube, das
Rupfzeug. Jg.
Šklubal, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Škluban, a, m. = oškubanec, der Hader-
lump, Vagabund. U Olom. Sd.

Šklubánek, škubánek, nku, škubánka,
y, f.; pl. šklubánky, škubánky = jídlo z mouky
n. krupice a z bramborů; n. jenom z mouky
n. krupice: piskorky, šustky, šterc, ovčácké
buchty, škubané knedlíky, kucmouch, kuc-
mocht, škubance, halušky, škubetle (u Ro-
nova), der Sterz, Zweckerln, Kleibnocken.
Š. mákem n. sýrem posypané. Us. Dch. —
Š. = jídlo z mouky, vajec atd., šmarn z něm.
Schmoren. Cf. Klofec. Jg.

Šklubaní, n., vz Šklubati.

Šklubaný; -án, a, o, gerupft, gepflückt,
gezwackt. Jg.

Šklubati, škubati, šklubám, škubám,
šklubu a škubu (na Slov. skubati), al, án,
ání; šklubnouti, škubnouti, škubni a škub,
bnul a bl, ut, utí; šklubávati, škubávati.
Vz Mazati. — Š. = peří z ptáka trhati,
pflücken, rupfen; i něco jiného drobného otr-
hávati, rupfen, pflücken; štípati, zwicken,
zwacken, rupfen; na cti, na jmění atd. ubli-
žovati, haněti, týrati, zwacken. Jg. — abs.
Škubaj = pas se (říkají dobytku). Slez.
Tč. — co, koho: husu, D., Sš. P. 422.,
peří, Us. Tč., slepici zabitou, Us., květ rů-
žový, Ros. chmel, Kom., trávu. V. Neškub

ptáka, až ho lapíš. Ne toho pták, kdo ho
škube, než kdo ho jí. Ros. Přeletěl ptaček
přes Javorníček, škubal mech; komu to
ptačku? tobě vojačku na pelech; K dubu,
Janíčku, k dubu, tam já travičku škubu.
Sš. P. 592., 782. Turek pohan křesťanstvo
šklubal. Dač. I. 153. On ho šklube (štípá).
Š. někoho (utrhati mu na cti atd., týrant
jej). Kom. Holič lazebníka drbe, čert ďábli
škube. Prov. — co komu odkud. Vlasy
s hlavy si š. Pass. Paruku s hlavy někoma
škubati. Er. P. 372. — koho za co: za
vlasy. V. Zdechlého lva za bradu škubati.
Č. — kým. Vřed jím škube. Mor. Šd. —
koho kde. Škube mě to v noze. Šd. —
co na čem. Rk.

Šklubavý, rupfend, zupfend, nergelnd.
Us. Dch.

Šklubec, bce, m., der Schnabel. Rk.

Škmor, u, m. — škmoření, sval, der
Knoten im Gespinst. Tvá příze jest samý
š. Us. — Š. —-- škvor, der Ohrenwurm, toto
lepší. Jg. — S-ry = odstavky, v horn., die
Schmarzen. Bc.

Škmořiti, il, en, ení; škmořívati - stáh-
nouti, svraštiti, ver-, zusammenziehen. —
co: přízi (kroutiti), überdrehen; vz Škmor;
čelo, falten. Us., Jg.

Škmour, a, m. = škvor. U Jilemn.

Šknořiti se = škňouřiti se. Us. Ptr.
U Chocně. Ktk.

Škňouřiti se, il, ení = skeřiti se, škle-
biti se, mračiti se, greinen, grinsen. Kck. —
se na koho. Br. Vz Šknořiti se. Us. mor.
Kd.; Kom.

Škňůra, y, m. = kdo brečí, pláče (obstar-
ších lidech nežjest děcko). Mor. Brt., Šd. —
Š., osob. jm. Šd. — Š., y, f., die Winslerin.
Mor. Šd.

Škňúrati = brečeti, winseln (o starším
člověku než jest děcko). Mor. Brt.

Škňouravý = ňuhňavý. Mor. Kmk.

Škňúřiti se = škňouřiti se. Mor. Šd.,
Sd. Jak počala (kočka) kúřiti, on (kocour)
se začal škňúřiti. Sš. P. 711.

Škohle, e, škoblice, e, škoblička, y,

f. = nástroj, jímž kovář koňům kopyta
strouhá, das Schabeisen. Aqu., Kom., D.
(Č.). — Š. = nůž do půlkruhu, jímž se ště-
tiny s opařeného prasete seškrabují. V Čech.,
na Mor. a ve Slez. Šd., Msk. — Š. = skoba.

Škobliti, il, en, ení, skoblovati, na Slov. —
škrábati, drhnouti škoblou, reiben, kratzen.
Bern.

Škobrtal, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Škobrtanec, nce, m., kotrmelec, der Sturz-
Burzelbaum. Us. Olom. Sd.

Škobrtati, škobrtnouti, tnul a tí, utí —
klopýtati, pochop vzíti; se = kotrmelce dě-
lati, převraceti se, burzeln. Kšá., Brt., Šd.,
Kda., Kčr., Klá., Sd. — se. Sklénka se pře-
škobrtla (převrátila). Brt. — odkud. Š. se
schodů. Us. Sd. — sebou š., Burzelbäume
machen. Mor. Šd.

Škobrůnek, nka, m. = skřivánek, die
Lerche. Cf. Škovránek. Na Ostrav, Tč,



	885

	Šklebivec, vce, m. = šklebán. Šklebivý — šklebící se, na Slov. šklebný, greinend, fletschend. Bern. Š-vá ústa, der Fletschmund. Nz. lk. Š. koruna, dvoupyská, jejížto ústí silnou napuchlinou (patrem, rtem) doleního pysku jest uzavřeno, jako u lví tlamy, personatus, maskirt. Čl. Kv. XXVIII. Cf. Rst. 502. Šklebný — šklebivý. Škleněti, ěl, ění — plakati. U Opav. Pk. Šklenice, e, f. — sklenice. Sš. P. 499. Šklhati sa — klouzati se. Na mor. Zlín- sku. Brt. Šklíba, y, m.= šklebáň. U Chocně. Ktk. — Š., osob. jm. Šd. Šklíbal, a, šklíbálek, lka, m., vz Šklíba. U N. Kdyně. Rgl. Šklíbavý = ku šklebení náchylný, rád se šklebící (šklebivý). Hý. Mám já dítě š-vý. Sš. P. 153. Šklíbiti se komu — vysmívati se. Sá., Sl.ps. 28., Vk. Šklivě, ěte, n. = trpaslík. Us. Jg. Šklo, a, n. = sklo. U Opav. Pk. Šklobati — škubati. — koho. Co vám dělá? Husy šklobá. Sš. P. 729. Šklofec, fce, m. = klofec. Jenom oprobuj, kluku, natáhni na mňa ruku, dám ti š., až přeletíš přes pec. Sš. P. 671. Šklub, u, m., der Ritz. Rk. Šklubač, škubač, e, m., der Rupfer. Jg. Šklubačka, škubačka, y, f., die Rupferin. Bern. Šklubadlo, a, n. = čím se šklube, das Rupfzeug. Jg. Šklubal, a, m., osob. jm. Mor. Šd. Škluban, a, m. = oškubanec, der Hader- lump, Vagabund. U Olom. Sd. Šklubánek, škubánek, nku, škubánka, y, f.; pl. šklubánky, škubánky = jídlo z mouky n. krupice a z bramborů; n. jenom z mouky n. krupice: piskorky, šustky, šterc, ovčácké buchty, škubané knedlíky, kucmouch, kuc- mocht, škubance, halušky, škubetle (u Ro- nova), der Sterz, Zweckerln, Kleibnocken. Š. mákem n. sýrem posypané. Us. Dch. — Š. = jídlo z mouky, vajec atd., šmarn z něm. Schmoren. Cf. Klofec. Jg. Šklubaní, n., vz Šklubati. Šklubaný; -án, a, o, gerupft, gepflückt, gezwackt. Jg. Šklubati, škubati, šklubám, škubám, šklubu a škubu (na Slov. skubati), al, án, ání; šklubnouti, škubnouti, škubni a škub, bnul a bl, ut, utí; šklubávati, škubávati. Vz Mazati. — Š. = peří z ptáka trhati, pflücken, rupfen; i něco jiného drobného otr- hávati, rupfen, pflücken; štípati, zwicken, zwacken, rupfen; na cti, na jmění atd. ubli- žovati, haněti, týrati, zwacken. Jg. — abs. Škubaj = pas se (říkají dobytku). Slez. Tč. — co, koho: husu, D., Sš. P. 422., peří, Us. Tč., slepici zabitou, Us., květ rů- žový, Ros. chmel, Kom., trávu. V. Neškub	ptáka, až ho lapíš. Ne toho pták, kdo ho škube, než kdo ho jí. Ros. Přeletěl ptaček přes Javorníček, škubal mech; komu to ptačku? tobě vojačku na pelech; K dubu, Janíčku, k dubu, tam já travičku škubu. Sš. P. 592., 782. Turek pohan křesťanstvo šklubal. Dač. I. 153. On ho šklube (štípá). Š. někoho (utrhati mu na cti atd., týrant jej). Kom. Holič lazebníka drbe, čert ďábli škube. Prov. — co komu odkud. Vlasy s hlavy si š. Pass. Paruku s hlavy někoma škubati. Er. P. 372. — koho za co: za vlasy. V. Zdechlého lva za bradu škubati. Č. — kým. Vřed jím škube. Mor. Šd. — koho kde. Škube mě to v noze. Šd. — co na čem. Rk. Šklubavý, rupfend, zupfend, nergelnd. Us. Dch. Šklubec, bce, m., der Schnabel. Rk. Škmor, u, m. — škmoření, sval, der Knoten im Gespinst. Tvá příze jest samý š. Us. — Š. —-- škvor, der Ohrenwurm, toto lepší. Jg. — S-ry = odstavky, v horn., die Schmarzen. Bc. Škmořiti, il, en, ení; škmořívati - stáh- nouti, svraštiti, ver-, zusammenziehen. — co: přízi (kroutiti), überdrehen; vz Škmor; čelo, falten. Us., Jg. Škmour, a, m. = škvor. U Jilemn. Šknořiti se = škňouřiti se. Us. Ptr. U Chocně. Ktk. Škňouřiti se, il, ení = skeřiti se, škle- biti se, mračiti se, greinen, grinsen. Kck. — se na koho. Br. Vz Šknořiti se. Us. mor. Kd.; Kom. Škňůra, y, m. = kdo brečí, pláče (obstar- ších lidech nežjest děcko). Mor. Brt., Šd. — Š., osob. jm. Šd. — Š., y, f., die Winslerin. Mor. Šd. Škňúrati = brečeti, winseln (o starším člověku než jest děcko). Mor. Brt. Škňouravý = ňuhňavý. Mor. Kmk. Škňúřiti se = škňouřiti se. Mor. Šd., Sd. Jak počala (kočka) kúřiti, on (kocour) se začal škňúřiti. Sš. P. 711. Škohle, e, škoblice, e, škoblička, y, f. = nástroj, jímž kovář koňům kopyta strouhá, das Schabeisen. Aqu., Kom., D. (Č.). — Š. = nůž do půlkruhu, jímž se ště- tiny s opařeného prasete seškrabují. V Čech., na Mor. a ve Slez. Šd., Msk. — Š. = skoba. Škobliti, il, en, ení, skoblovati, na Slov. — škrábati, drhnouti škoblou, reiben, kratzen. Bern. Škobrtal, a, m., osob. jm. Mor. Šd. Škobrtanec, nce, m., kotrmelec, der Sturz- Burzelbaum. Us. Olom. Sd. Škobrtati, škobrtnouti, tnul a tí, utí — klopýtati, pochop vzíti; se = kotrmelce dě- lati, převraceti se, burzeln. Kšá., Brt., Šd., Kda., Kčr., Klá., Sd. — se. Sklénka se pře- škobrtla (převrátila). Brt. — odkud. Š. se schodů. Us. Sd. — sebou š., Burzelbäume machen. Mor. Šd. Škobrůnek, nka, m. = skřivánek, die Lerche. Cf. Škovránek. Na Ostrav, Tč,