888

z protahování pošlá; svou š-u na žalovaném
postihnouti: Jistota pro š-du; na škodu ně-
komu býti. Řd. Kdož proti komu práv zů-
stane (buď nálezem, buď právem staným,
buď přísahy vykonáním), odsouzeného ze
všech škod poháněti může; Každý může
toho, proti komu práv zůstal, ze škod
spravedlivě vzatých pohnati; Každý může
škody, ku které jest skrze náklady přišel,
nebo ku které svévolností odporníka při-
praven byl, na něm a na statku jeho beze
vší škody své postihati; Odsouzený škody
všecky i všeliká přičinění slovy, skutkem,
řeči n. moci učiněná napravuj; Ze škod,
neopovíš-li jich v summě jisté, viniti ne-
můžeš; Š-y zbytečné se nepřisuzují; Š-y od
práva se změniti mohou; Když se oběma
stranám nálezem něco přisoudí, strany tyto
nemohou sebe ze škod viniti; Škody mají
býti zdviženy, kde se jedním nálezem oběma
stranám přisuzuje (Vš.). Pr. Š-y nemírné a
svévolné (výlohy); š-u (svou příliš) ceniti,
podniknouti, podstoupiti; To mu na Škodu
není; Kdo se ke škodě zná; Kdo ve při
padne, š-dy nahrazuj; ,k ujmě a ke škodě
důchodův obecných; Utratní š-y povolují
se nejvíce na 3 koně; Pod uvarováním škod;
Š-y a zisku účastný; Š. od hovada pito-
mého ; Po vykonaném trhu (koupí) jde užitek
i š. na kupujícího; Děje-li se komu š. Er.
Š. na někoho přišlá; náhrada za š-u. Řd.
S. z požáru, finanční, obecní, od krupobití,
válečná, zvěří způsobená (od zvěři); š-du
počítati, vyšetřiti; Pojistné (pojišťovna) pro
š-u z ohně; seznam škod; pojistné na š-y
od krupobití; náhrady škod vpádem nepřá-
telským učiněných; někoho ve škody při-
vésti; odsouditi koho k náhradě (k nahra-
žení) škod; pod uvarováním dalších škod;
Š. živlem učiněná n. živelní; náhrady za
š-y živelní; žalovati na někoho z učiněné
š-y. Šp Užitek kdo čekáš, neodpírej š-ě;
Kde jest užitek, tu jest i š. a břímě; Zisk
beze š-y druhého býti nemůže; Nechtěj bo-
hatnouti cizí š-ou; Š. vinného stíhá a na
vinném se dopomáhá; Kdo ve při padne,
š-y vzešlé straně druhé zaplať; Původ přes-
polní o š-y uruč. Rb. O nahražování škod;
co byla š.; kdo měl š-dy platiti; o škodách
nedbalostí, hovadem cizím n. žertováním
způsobených vz Rb. str. 204.—207; 273;
o š-ách a nákladech soudních; kdo měl tyto
š-y druhé straně platiti; kdy se š-y nepři-
suzovaly, vz Rb. str. 133—134. (v strčes.
právě). Vz Vš. 570. O škodách, za starých
dob se stalých vz Tk. II. 338. Škody opo-
vídám, damna publico, die Unkosten an-
kündigen. Škody se kladú a opovíďaji proto
v póhoních, jestližeby jich položeno ne-
bylo, potom by z nich pohnati nemohl.
Tov. k. 37. Neb ty š-dy, ku kterýmž při-
pravíš pohnaného, zase z nich po odsúzení
pohnán jsa, všecky opravovati musíš. Vš. 99.
Hloupý přítel bývá více na škodu nežli
moudrý nepřítel. Kmp. Blázni a pošetilci
nebývají moudří než svou škodou. Ib. Po
š-dě člověk nabude rozumu. Msk. Kto má
š-du, má aj posmech. Mt. S. Máš-li z čeho
š-du, nestarej se o posměch; Kdo má š-u,
o posměch se nestarej; Lepší je š. nežli

zlý užitek; Zisk a š. spolu choďá; Lepší
š-du míti nežli ji činiti. Mor. Tč. Ku škodě
ještě posměch bývá. Us. Dch, Malé škody
jak veliký zisk. Žal. 130. Š. í hloupému
někdy oči otvírá. Pk. Čí promeškání, toho
š.; Dávať a nebrat dvojí škoda. Sk. Malá
š. rovný žel. Vz Žel. Lepší malý zisk než
veliká š. Vz Zisk. Lb., V. Š. vtipu dodává
(vz Vystříhati); Lepší škodka nežli škoda;
Málo dáti hanba, mnoho š.; Škoda příliš
dobrým býti. Č. Mol v drahém rouše, živá
ryba na suše, vlk mezi kozami, žák mezi
pannami, kozel v zahradě, Němec v české
radě: můž tomu každý rozuměti, že ty věci
bez škody nemohou býti. Prov. Šťastný,
kdo cizí příhodou vystříhá se před svou
š-ou. Horný. Kdo chce v domu š-y zbýti,
nedej jiskře ohněm býti. Dal. 16. Po slibu
š-y čekej. Škoda zisku nenese. Ros. Vz
Ukázka. Strany přísloví, vz ještě: Havel,
Hoře, Čupřinky, Léčka, Opáliti se, Polízaná,
Psota, Podolek, Prst, Spáliti se, Svatý, Učení,
Ucho, Víra, Zčerniti se a hlavně: Prodělání.
Š. čeho (gt. příčiny). Š. krásy, kde rozumu
není. Vz Žena. Lb. S. mého milého, neměla
sem nad něho; Š. ti (== tě) panenko, š. ti
nastokrát; Š. je ho, š. podnes, co mě dával
seno, oves; Utopil se, š. ho, přišla, vodinka,
vzala ho; Ach š., přeškoda pavího pérečka,
že sem já ho polámal, ale je škodnější mojej
najrnilejší, že sem já ju oklamal; Š. tebe
vyšívanej šátku, ztratila sem od synečka
lásku; Š. tě šohajku, že za vodú býváš, voda
lávky vzala, ty k nám nechodíváš; Pře mé
milé vlasy, š. vaší krásy, že já vás zavit
mám do rócha bílýho; Š. tě lipečko, spadnó
s tebe listí; Košute, Košute, š. tvoje kráse,
že ti vyškubali v Temešváru vlase; Ej š.
mého manžela! kde sem ho smutna poděla V
Sš. P. 121., 149., 174., 180., 301., 305., 347.,
444., 549., 586., 664. (Té.). Š. toho druha
dobrého. Dal. 25. Š. jest takého diela. Výb.
I. 140. Š. velkých prací, kde malé stačí.
Pk. Š. toho. Us. Malá jich bude š. Bř. Jest
ho š. D. Škoda zubů, že jimi ořechy louskáš.
Š. toho člověka. Us. Š. těch krásných časův.
Us. — Š. oč, o koho. Š. o tu tvou krásu;
Jest o to škoda; O to š-dy vzali; Pro to
jsem š-dy vzal o 300 hř.; Š-dy o to roz-
ličné bráti. Půh. II. 3 , 42., 176., II. 179.
(Tč). Š., přeškoda o tu tvoju krásu. Zpěv.
1. 26. Dle Brs„. 2. vyd. 242. lépe: š. čeho.
Cf. Líto. — Š. = nemoc průtrží vzniklá
ku př. průtrž pobřišní, der Bruch, Laib-
schaden. On má škodu. U Náchoda. Hrš. —
Š., ellipticky. Škoda, že nepřišel. Škoda
tím si hubu trhati. Ach škoda, přreškoda!
Us. — Š., y, m., osob. jm. Š. Jos., slavný
prof. medic, kliniky ve Vídni, zemřel tamtéž
¹³/₆ 1881.

Škodař, e, na Slov. škodár, a, m. = škůdce,
der Schadenmacher. Bern. Šd.
Škodaradůstka, vz Škodoradostka.

Škodařiti, il, ení = škodařem býti, scha-
den. Slov.

Škodařka, y, f., die Schadenmacherin.
Šd. Vz Škodař.

Škodařství, n. = skosení, die Beschädi-
gung. Slov. Bern.