889

Škodce = škůdce, zastr. Hus II. 317.,
Tkadl. I. 1.

Škodič, e, m. = škůdce. Č.

Škodík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Škoditel, e, m. — škůdce. Šm.

Škoditi, škoď, dě (íc), il, zen, ení (na
Slov. děn, ění); škodívati, schaden, Schaden
zufügen. — abs. To nic neškodí. D. Co
Škodí? Dch. Co škodí, to učí. Prov. Všeho
moc škodí. Us. Dch., Vlk. Jazyk je úd malý
v těle. ale mnoho škodí, jestli ho člověk
na uzdě pozorně nevodí; Co nejvíce škodí,
to se nejvíc rodí. Mor. Tč. Pochlebník jest
sladký nepřítel, neb sladké a libé praví, ale
viece než zjevný nepřietel škodí; Nižádná
nebude škoditi prchlivosť, když nižádná
nepanuje zlosť. Hus I. 258., II. 253. (Tč.).
Skodí-li co ten rybník, jakož póhon svědčí,
a topí-li dále. Půh. II. 549. Delší krk by
neškodil, lépe: nebyl by se škodou. Km.
Snáze jest hroziti než škoditi. Pk. Mnoho
příliš mluví, ale málo škodí. Tím se maž,
kdež škodí (kde bolavé místo jest). Jád. —
komu. To zdraví neškodí. V. Coť jemu
škodí (dobře se má)? Us. Budete-li se svá-
řiti, bude vší zemi š. Dal. To jeho pocti-
vosti nemá nic š. Václ. XIII. A jeho právu
neškodí do tří let a 18 neděl. O. z D. Člověk
sám sobě nejvíce škodí; Příležitosť k zlému
neškodí každému; Kdo se od práce vzda-
luje, ten i cti své škodí; Ten sám sobě
škodí, kdo ku zlému túží. Na Mor. Tč. Žád-
nému neškodí zbytek pozornosti; Víno škodí
hlavě, v zbytku je nezdravé; Čo ludóm není
k pokrmu, též i zemi škodí; Pokrm zby-
tečný zdraví škodí; Vícej škodí člověkovi
jazyka úpadek, nežli když na klskej cestě
upadneš na zadek; Mnohé jedla (jídla) v pod-
statě svej aj zdravju škoďa. Slov. Tč. Ne-
škoď si (nezahanbuj se), Us. Zkr. Co jedněm
lidem škodívá, to druhým prospívá. Kmp.
Čím viece lichví, tiem viece sobě škodí;
Jakož vinen jest, ktož púštie šípy a kopie
k smrti, též muž, jenž lstivě škodie přieteli
svému; Taký lajce škodí sobě; Báti se nemá
dobrý, by jemu mohlo co škoditi, neb Bóh
obrání; Jemu ta kletba neškodí ale pro-
spívá; Mnějí kněžie a lid učí, že každá jich
kletba škodie tomu člověku, jehož oni klnú;
A tak jest nynie rozmnožena křivá kletba
kněžská, že již sprostní lidé mohou jako
hmatati, že viece ta kletba škodie těm, jenž
klnú, nežli těm, kteří od nich kletbu trpie;
Ani Bohu škoditi kto móž, ani Bóh nespra-
vedlivě š. komu móž, ani škoditi nespra-
vedlivě komu trpí. Hus I. 216., 234., 250.,
363., II. 206., III. 224., 226., 227. (Tč.). Těm
póhonóm nic nemá škoditi, dokudž on práz-
den nebude; Škodí-li co Janovi do toho,
k tomu mluv; Škodí-li jemu do něho co,
ale požeň ho novým póhonem; Škodí-li p.
Předborovi do koho a má proč, hleď toho
právem. Půh. I. 263., 308., II. 327., 575.
Kdo neskoro (pozdě) chodí, sám sobě škodí.
Kmp., Lb. — (komu) na čem. Někomu
na zdraví š. Us. Kdo v zármutku chodí, na
zdraví si škodí. Us. Tč. Hněv na zdraví
velmi škodí a tělo zemdlívá. Slov. Tč.
Jestliže by jemu to na jeho cti škoditi mělo

podlé práva. NB. Tč. 227. Baby na úrodách
zemských škodily. Dač. I. 172. To Janovi
na jeho právě nemá škoditi. Půh. I. 264.
Onen (pochlebník) v duši rány činí, ale

tento (nepřietel) ve zboží neb v těle a potom

také i škodí i na těle i na zbožie. Hus I.

260. — komu s kým. Se svými kozáky
velmi škodil Turkuom. Dač. I. 161. — komu
nač. Neškoď si na oči. Us. Zkr. — komu
co f = hubiti). I je sč jemu zemi škoditi.
Dal. 47. (k. 28. 4.). — komu skrze co.
Ať by ďábel, ten chytrý lakač, skrze ctnosti
nás neoklamal, jenž také i skrze dobré
skutky přivykl jest lidem škoditi. Hus III.
38. Tělo duši ubližuje skrze nepokoje a duša
tělu škodí skrz nemoci svoje. Slov. Tč. —
kde. Na moři škodí a loupí. V. Škodil si
u majstrátu. Us. Zkr. Loupežník lidem na
cestách škodí. — komu čím. Čechové svou
přílišnou vlídností a dobrotou sobě škodí.
V. Aby tím nic neškodil (neutrpěl). Arch.
IV. 212. — St. skl. — s inft. Třikrát denně
se nasytiti škodí, leč skrovně. Kom. —komu
v čem. Rk. Doufají, že jim to ve právě
jejich neškodí. NB. Tč. 286. V úmluvách,
ježto se mnú učinila, škodila mi na mém
zboží, na řekách i na lesích. Půh. II. 403. —
komu jak, proč. Zlé slovo škodí mnoho.
Mor. Té. Dlúhé spáni škodí krem nazdání.
Slov. Tč. Z obojí strany sobě škodíce bitvu
učinili. Dač. I. 283. A toho škodí za 20 hř.
gr. Půh. I. 293. Š. komu mimo svou vůli,
proti něčí vůli, bez zlého úmyslu, z pomsty.
Škodí mu, aby ho zničil.
Škodivý — škodlivý.

Škodlivě, škodně, schädlich, nachtheilig,
bösartig. Š. někoho raniti, postřeliti; Ko-
runu š. c sekal. V. Nepřidávej k slámě ohně,
abys se nespálil škodně. Prov. Jg. Protož
bláznivě, zboží i duši své š. tak se hanějí;
Aniž móž kto obžalovati člověka a zhyzditi
před Bohem a před jeho nebeskú říší š.,
když hřiechu nemá smrtelného a konečně
i všednieho. Hus II. 120., 299. (Tč.). Utíkala,
aby škodně bita nebyla. Arch. rkv.

Škodlivec, vce, m., der Schädling, Schä-
diger. Dch.

Škodlivina, y, f., die Schädlichkeit.

Škodlivosť, škodnosť, i, f., die Schäd-
lichkeit, Nachtheiligkeit. Jg.

Škodlivý, škodný; škodliv, a, o, škoden,
dna, o == škodící, zhoubný, schädlich, nach-
theilig, bösartig. V. ß. člověk, V., rána,
Sal., zvěř. Um. les. Štěpíř škodlivé vlky
vyklešťuje. Kom. Čtvrtodenní zimnice š-vé
a smrtelné jsou. Kom. Co mnoho, to škodno.
Koll. Pivo to má škodlivou přísadu. Us.
Dch. Najlepšá vec jest škodné veci v ústách
zadržati; Ten je svojím neprátelom, kdo
škodnú vec žádá aneb u seba zdržuje. Slov.
Tč. Aby jim nedali škodnu býti. NB. Tč.
164. Kněžská lúpež chytrá velmi škodná;
Na počátce něco podoben jest kúkol k pše-
nici a vytrhánie by kúkole bylo škodné,
kdyby jej trhali a pšenici tlačili; Panovánie
kněžské škodlivé jest; Mému dobrému dobro-
dějci nednjte škódnu býti (aby měl škodu),
prosím pnna Boha, milý pane Petře mine-