Předchozí (889)  Strana:890  Další (891) |
|
|||
890
|
|||
|
|||
mistře! Hus I. 368.. II. 61.. 437., III. 289.
Škodná (i. e. zvěř), u myslivců: lišky, káně, veverky atd., das schädliche Wild. Škodnou odváděti i. e. 1. pazoury, zobáky škodných ptáků, začež dostávají od úřadu zástřelu; "2. zpovídati se (žertem). Jg., Šp. — komu, čemu. Zdraví š-vý, š-ný. V. Nebyl nikomu škoden. Lom. To tomu listu a této jednotě nemá š-dné býti. Tov. 6. Ach škoda, pře- škoda, pavího pérečka, že sem já ho po- lámal ; ale je škodnější mojej najmilejší, že sem já ju oklamal. Sš. P. 301. Hněv tvój zlý jest tobě škodlivější než meč v srdci tvém ostrý, než had neb štír za, ňadry a než uhel v lóně tvém. Hus II. 395. Čiň dobře všem a sobě nebuď škoden. Pk. Zemi š. D., Dal. - komu na čem. Toť mu na ničemž škodno není. Troj. — Škoden býti čeho — škodu pro něco poznávati, žádosť čeho míti, vermissen, Schaden empfinden. Jsem toho škoden (užitek mi ušel). Jsem nebožtíka pána škoden (ztratil jsem s ním mnoho dobrého). Us. Važ si otce, budeš ho škoden, až ho nebude více. Us. Dch. Jan je jí škoden (po- hřešuje ji). U Chocerad. Vk. Mají sirotci svého škodni býti? NB. Tč. 264. Však ona není toho škodna (nemá z toho žádné škody). V Kunv. Msk. Abych toho škodna nebyla. Půh. I. 297. — Ros., Zlob., St. skl., Er. — čeho na čem. Musí býti toho na životě škoden. St. skl. To už na té věci škoden nebudu (nebudu míti z ní škody). U Rychn. — s čím. On s ním není škoden (nemá s ním škody žádné). U Rychn. — čeho oč. Toho je škoden o 50 hř. Půh. I. 126., 153., 179. Škoden jsem o 30 hř. gr.; Toho držení jsem škoden o tisíce hřiven; Toho listu ne- vrácení jsem škoden o 600 hř. (mám z toho škodu). Půh. 1. 331., II. 10., 11. — čeho oč na čem, zač. Toho jsem škoden na svých mlýnech o 1000 hř. (mám škodu); Toho jsem na všem dvoře velmi škoden za to; Toho jsem škoden za 200 hř. Půh. II. 396., I. 135., 155., II. 120. — jak. Toho nestúpení škoden jsem pravým počtem o půl- druhého tisíce hř. Půh. II. 11. — proč. Toho jsem proň škodna 100 hř. gr.; Škoden jest pro jeho nesplnění (má Škodu). Půh. I. 282., II. 79. — skrze co. Skrze to její držení škoden jest a toho pokládá za puoldruhého tisíce hř.; Skrze to škoden jest o 60 hř. gr.; Skrze to škodna jsem na svém dědictví o puol třetino sta hř. gr. Půh. I. 231., II. 186., 219. (Tč.). — co čím. Tú cestu su š-en dva zlaté (utratil jsem ne ve svůj prospěch). Na mor. Zlínsku. Brt. — k čemu. Aby jemu nebylo škodno k náboženství. Št. Je- dovatý a k jídlu š-vý. Ler. — v čem. Hle- dejž, nejsou-li páni ve svých úrocích škodni. Št. — z čeho. Z prodlení toho budu ško- den. Št. — že, aby, inft. = u škodu býti. Vz Potřebnu býti. Škodná, é, f., vz Škodlivý.
Škodně, vz Škodlivě.
Škodné, ého, n. = plat myslivcům za
hubení škodné zvěři, das Schussgeld. Us. Škoduice, e, f., die Schädigerin. D. —
Š., der Hagel. Zlob. Škodník, a, m., der Schädiger. Když se
|
přiblíží na mě š-ci, aby jedli maso mé. Ž.
wit. 26. 2. Škodnosť, i, f. — škodlivost.
Škodný, lépe než: škůdný. Vz Škodlivý.
Škodolibě, schadenfroh. Š. se usmívati,
někomu něco vypravovati. Us. Škodolibec, bce, m. — škodorád.
Škodolibosť, i, f, die Schadenfreude.
Škodolibý, schadenfroh.
Škodopřejec, jce, m. — škodorád.
Škodopřejný = škodolibý. Rk.
Škodorád, a, m., der Schadenfrohe. Rk.
Škodoradník, a, m. škodorád. Rk.
Škodoradnosť, i, ť. = šnodolibosi. Dch.
Škodoradný = škodolibý. Dch.
Škodoradosta, škodnradästka, y, m. —
radující se ze škody cizí, der Schadenfrohe. Reš. Škodování, n., vzetí škody, das Schaden-
tragen. Škodovati, škodovávati — škodu nésti,
Schaden leiden, nehmen. — abs. Mějme spolu, co vyděláš, však škoduj sám, co pro- děláš. Lom., Č. — co. Mám já to š. V Us., J. tr. Pán raději svět než duši š. učí. Sš. L. 91. Těch 5 zl. já š-ji. Dch. — co na čem. Škoduji na každém sudu zlatý. Ros. Na hlavní sumě musí polovici škodovati. Reš. Na té krávě škoduji 10 zl. Us. Sd. Š-val na tom balíku sukna. NB. Tč. 53. Š. na koni, Db., na kúpi. NB. Té. 53. Mnoho na své dobré pověsti u přátelů š. V. — Kom., Br. — zač. Za to prodané seno, pole škoduji 20 zl. Mor. Šd. — čeho. Nákladů svých š. Sych. Škodovnice, e, f. = škodnice.
Škodovník, a, m. = škodník.
Škodylibý, vz Škodolibý. Šml.
Škohlavý, kurzhaarig, kurzsteif haarig,
hirtus, chlupy kratšími tuhými a hustými obrostlý. Š. listy klinopadu obecného. Rst. 502., Hz. Škohliti, il, en, ení, na Slov. = škrábati,
drhnouti, reiben, kratzen. Bern. Škohrňati = hlodati, nagen. — kde.
Myš v komoře škohrní. Mor. Šd. — se, mit den Stiefeln trampeln, sie auf der Erde schleifen. — kdy kde. Za kázání po ko- stele se škohrnal. U Bzence na Mor. Sd. Škobrtání, n., vz Škohrtati. Kos. O1. I.
164. Škohrtati, škohrtávati — škrhotati. škr-
hati, škřehtati, quacken, knirren. — abs. Škobrtají žáby. Us. — kde. Na stěně š-tí. Št.— Š. = žebroniti, unablässig bitten. — na kom o co. Dítě na matce škohrtá o ně- jaký dárek (na Želivsku). Sř. Škola, školka, školička, y, f., z. lat.-
řec. schola, ö-/Mv> vz Mz. 325. Š. = ústav kde se vědám a umění rozličnému vyučuje učírna, rus. učiliště, die Schule, Lehrschule, Akademie, š. bezplatná, Frei-, biskupská cvičná, Uibungs-, česká, pro dělmistry' Werkmeister-, dětinská, Kinder-, dívčí |
||
|
|||
Předchozí (889)  Strana:890  Další (891) |