890

mistře! Hus I. 368.. II. 61.. 437., III. 289.
Škodná (i. e. zvěř), u myslivců: lišky, káně,
veverky atd., das schädliche Wild. Škodnou
odváděti i. e. 1. pazoury, zobáky škodných
ptáků, začež dostávají od úřadu zástřelu;
"2. zpovídati se (žertem). Jg., Šp. — komu,
čemu. Zdraví š-vý, š-ný. V. Nebyl nikomu
škoden. Lom. To tomu listu a této jednotě
nemá š-dné býti. Tov. 6. Ach škoda, pře-
škoda, pavího pérečka, že sem já ho po-
lámal ; ale je škodnější mojej najmilejší, že
sem já ju oklamal. Sš. P. 301. Hněv tvój
zlý jest tobě škodlivější než meč v srdci
tvém ostrý, než had neb štír za, ňadry a
než uhel v lóně tvém. Hus II. 395. Čiň dobře
všem a sobě nebuď škoden. Pk. Zemi š. D.,
Dal. - komu na čem. Toť mu na ničemž
škodno není. Troj. — Škoden býti čeho —
škodu pro něco poznávati, žádosť čeho míti,
vermissen, Schaden empfinden. Jsem toho
škoden (užitek mi ušel). Jsem nebožtíka pána
škoden (ztratil jsem s ním mnoho dobrého).
Us. Važ si otce, budeš ho škoden, až ho
nebude více. Us. Dch. Jan je jí škoden (po-
hřešuje ji). U Chocerad. Vk. Mají sirotci
svého škodni býti? NB. Tč. 264. Však ona
není toho škodna (nemá z toho žádné škody).
V Kunv. Msk. Abych toho škodna nebyla.
Půh. I. 297. — Ros., Zlob., St. skl., Er. —
čeho na čem. Musí býti toho na životě
škoden. St. skl. To už na té věci škoden
nebudu (nebudu míti z ní škody). U Rychn.
— s čím. On s ním není škoden (nemá
s ním škody žádné). U Rychn. — čeho oč.
Toho je škoden o 50 hř. Půh. I. 126., 153.,
179. Škoden jsem o 30 hř. gr.; Toho držení
jsem škoden o tisíce hřiven; Toho listu ne-
vrácení jsem škoden o 600 hř. (mám z toho
škodu). Půh. 1. 331., II. 10., 11. — čeho
oč na čem, zač. Toho jsem škoden na
svých mlýnech o 1000 hř. (mám škodu);
Toho jsem na všem dvoře velmi škoden za
to; Toho jsem škoden za 200 hř. Půh. II.
396., I. 135., 155., II. 120. — jak. Toho
nestúpení škoden jsem pravým počtem o půl-
druhého tisíce hř. Půh. II. 11. — proč. Toho
jsem proň škodna 100 hř. gr.; Škoden jest
pro jeho nesplnění (má Škodu). Půh. I. 282.,
II. 79. — skrze co. Skrze to její držení
škoden jest a toho pokládá za puoldruhého
tisíce hř.; Skrze to škoden jest o 60 hř.
gr.; Skrze to škodna jsem na svém dědictví
o puol třetino sta hř. gr. Půh. I. 231., II.
186., 219. (Tč.). — co čím. Tú cestu su š-en
dva zlaté (utratil jsem ne ve svůj prospěch).
Na mor. Zlínsku. Brt. — k čemu. Aby
jemu nebylo škodno k náboženství. Št. Je-
dovatý a k jídlu š-vý. Ler. — v čem. Hle-
dejž, nejsou-li páni ve svých úrocích škodni.
Št. — z čeho. Z prodlení toho budu ško-
den. Št. — že, aby, inft. = u škodu býti.
Vz Potřebnu býti.

Škodná, é, f., vz Škodlivý.

Škodně, vz Škodlivě.

Škodné, ého, n. = plat myslivcům za
hubení škodné zvěři, das Schussgeld. Us.

Škoduice, e, f., die Schädigerin. D. —
Š., der Hagel. Zlob.

Škodník, a, m., der Schädiger. Když se

přiblíží na mě š-ci, aby jedli maso mé. Ž.
wit. 26. 2.

Škodnosť, i, f. — škodlivost.

Škodný, lépe než: škůdný. Vz Škodlivý.

Škodolibě, schadenfroh. Š. se usmívati,
někomu něco vypravovati. Us.

Škodolibec, bce, m. — škodorád.

Škodolibosť, i, f, die Schadenfreude.

Škodolibý, schadenfroh.

Škodopřejec, jce, m. — škodorád.

Škodopřejný = škodolibý. Rk.

Škodorád, a, m., der Schadenfrohe. Rk.

Škodoradník, a, m. škodorád. Rk.

Škodoradnosť, i, ť. = šnodolibosi. Dch.

Škodoradný = škodolibý. Dch.

Škodoradosta, škodnradästka, y, m. —
radující se ze škody cizí, der Schadenfrohe.
Reš.

Škodování, n., vzetí škody, das Schaden-
tragen.

Škodovati, škodovávati — škodu nésti,
Schaden leiden, nehmen. — abs. Mějme
spolu, co vyděláš, však škoduj sám, co pro-
děláš. Lom., Č. — co. Mám já to š. V Us.,
J. tr. Pán raději svět než duši š. učí. Sš.
L. 91. Těch 5 zl. já š-ji. Dch. — co na
čem. Škoduji na každém sudu zlatý. Ros.
Na hlavní sumě musí polovici škodovati.
Reš. Na té krávě škoduji 10 zl. Us. Sd.
Š-val na tom balíku sukna. NB. Tč. 53. Š.
na koni, Db., na kúpi. NB. Té. 53. Mnoho
na své dobré pověsti u přátelů š. V. —
Kom., Br. — zač. Za to prodané seno, pole
škoduji 20 zl. Mor. Šd. — čeho. Nákladů
svých š. Sych.

Škodovnice, e, f. = škodnice.

Škodovník, a, m. = škodník.

Škodylibý, vz Škodolibý. Šml.

Škohlavý, kurzhaarig, kurzsteif haarig,
hirtus, chlupy kratšími tuhými a hustými
obrostlý. Š. listy klinopadu obecného. Rst.
502., Hz.

Škohliti, il, en, ení, na Slov. = škrábati,
drhnouti, reiben, kratzen. Bern.

Škohrňati = hlodati, nagen. — kde.
Myš v komoře škohrní. Mor. Šd. — se, mit
den Stiefeln trampeln, sie auf der Erde
schleifen. — kdy kde. Za kázání po ko-
stele se škohrnal. U Bzence na Mor. Sd.

Škobrtání, n., vz Škohrtati. Kos. O1. I.
164.

Škohrtati, škohrtávati — škrhotati. škr-
hati, škřehtati, quacken, knirren. — abs.
Škobrtají žáby. Us. — kde. Na stěně š-tí.
Št.— Š. = žebroniti, unablässig bitten. —
na kom o co. Dítě na matce škohrtá o ně-
jaký dárek (na Želivsku). Sř.

Škola, školka, školička, y, f., z. lat.-
řec. schola, ö-/Mv> vz Mz. 325. Š. = ústav
kde se vědám a umění rozličnému vyučuje
učírna, rus. učiliště, die Schule, Lehrschule,
Akademie, š. bezplatná, Frei-, biskupská
cvičná, Uibungs-, česká, pro dělmistry'
Werkmeister-, dětinská, Kinder-, dívčí