892

kde se učí, die Schule, das Schulhaus. Š-u
čistiti, mésti. Šp. Kobyla se ohřebila před
školú na mostě, devět Turku zanechala a
židů patnáste. Sš. P. 722. Protož mudrci
byli sú napsali nad veřeji své školy: Po-
znej se sám. Hus II. 22. Ve škole/zůstávati.
Us. Plná škola žákův (velmi syt). Č. — Š. —
žáci všichni jedné š-ly, soubor všech stou-
penců nějakého mistra neb nauky v jakékoli
vědě aneb zvláštního způsobu v jakémkoliv
umění, die Schule, die Schüler. Celá škola
vyběhla. Školu zkoušeti. Šp. Škola Aristo-
telova, Platonova (jejich žáci). Š. stoická,
Rafaelova, Rubensova, římská, hollandská,
německá, francouzská (malířská). Jg. — Š.,
y, m., osob. jm. Tk. III. 558.

Školácký, Schüler-, schülerhaft. D. Š-á
matice, die Schülerlade, Dch., napodobení,
Kos. 01. I. 280., stav, život. Jg.

Školáctví, n. = školácký stav, život, der
Schülerstand. Jg. — Š-, lépe: školství, das
Schulwesen. D.

Školáček, čka, m., der Schuljunge. Šm.
Vz Školák.

Školačka, y, f., die Schülerin. D., Puch.
Us.

Školák, a, školáček, čka, m., der Schul-
knabe, Schüler. Š. první, druhé atd. třídy;
š. obecných, měšťanských atd. škol. Š-lák
velmi pilný a hodný. Š-ka ku pilnosti po-
vzbuditi. Us. Ten š-lák má se k učení. Us.
Dch. Na sv. Blažeje pozdě onde chodívají
školáci rožeň nesouce a sobě živnosti hle-
dajíce. Sš. P. 721. Deň slúži sedlákům a
noc školákům. Na Mor. Tč.

Školár, a, m. = školák. V.
Školař, školář, e, m. = školák. Ros. —
Š-lař — čunče školometa, der Schulfuchs,
Schüler. D. — Š., osob. jm. Šd.

Školárka, y, f. — školačka. Slov. Bern.

Školasta, y, m., osob. jm. Slez. Tč.

Školastik, a, m. = školdozorce, der Scho-
lastikus. Š-vé kostela vyšehradského. Háj.
r. 1088.

Školauda, y, m., osob. jm. Šd.

Školce, e, f. = nevěstka, die Hure. Když
ji tak pozná, že jest školce pravá. Trakt.
15. stol. Před každým dřevem rozstierala
jsi se, školce. Ib. Š-cí ji nazývali. Ib.

Školdozorce, e, m., der Schulaufseher.
Us,

Školiti, il, en, ení = mnoho kárati, tre-
stati někoho řečmi, skaliren, schulmeistern.
Koll.

Školka, y, f. Š. dětská, vz Škola (opa-
trovna, zahrádka, der Kindergarten, die
Kleinkinderbewahranstalt), mateřská, die
Mutterschule, der Kindergarten, Dch., vinná,
vinařská, vz Čk. 187., štepařská, zahrad-
nická, lesní.

Školmet = školomet.

Školmetný, školmetský, Schulfuchs-,
pedantisch. Šm.

Školmistr, a, m. = učitel, pěstoun, der
Schulmeister. Nejvyšší š., der Rektor. Vq.
1524., Kom. J. 727.

Školmistrová, é, f., die Sehulmeisterin. Jg.

Školmistrovský, schulmeisterisch. Osv.

Školné, ého, n., das Schulgeld. Š. platiti.
Osvoboditi žáka od placení školného (zby-
tečné m.: od školného). Brt.

Školně, ěte. n., das Schulkind. Šm.

Školní, Schul-. S. kniha, učitel, mistr,
správce, Žák, V., práce, byt, dům, přítel,
nemoc, D., matice (die Schullade), prach,
pomůcka, povinnosť, porada, Dch., zdravot-
nictví, die Schulhygiene, vole, der Schul-
kropf, vzduch, die Schulluft, Nz. lk., vědo-
mosti, Šp., budovy, topení, nářadí a náčiní,
mappy, diagrammy, globy, hračky, appa-
raty, sbírky, modelly, Prm., setniny, S. N.
11., 96., pomocník, plat, zkoušeni, Sych.,
úřad, věc, záležitosť, dozorce, dohližitel,
vzdělání, řeč, okres, okresní (zemský) rada
nebo inspektor n. dozorce, nadaci, zákon,
rok, řád, zkouška, radni, trest, visitace,
inspekce, dohlídka, čas, J. tr., sluha (školník).
Š. kapsu na hřebík pověsiti —- učení-se ne-
chati. Š. pán = nadsbprničný, vz toto, archi-
synagogus. ZN. Cf. Školský.

Školnice, e, školniěka, y, f. = školačka,
die Schülerin. Bern. — Š. — školníkova
žena, die Schuldienerin. Us. — Š. = školní
světnice, das Schulzimmer. U Nového města
nad M. Hrš.

Školnícký, Schüler-, Schulmanns-. Jg.

Školnictví, -ctvo, a, n. = školnícké za-
městnání, stav, der Schüler-, Schulmanns-
stand, die Schulmeisterei. Č.

Školník, a, m. = kdo ve škole bydlí.
Ros. — Š. = správce školy, der Rektor;
školní učitel, Lehrer, m. V., Jel. — Š. =
žák, der Schüler. V. — Š.= nyní: školní
sluha, der Schuldiener. — Š., der Aufseher
der Synagoge. Židé po 1 zl. aby platili, než
rabi a š. jejich ti žádného platu dávati ne-
majú 1580. Gl. 336. Cf. Tk. II. 304.

Školný, ého, m. = školník, učitel. Kat. 99.

Školodík, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Školomet, a, školraeta, školometa,
školometka, školmetka, y, m. = kdo
školy mete, der Schulauskehrer. Š., pater-
farnilias, quales olim pauperiores erant
discipuli, qui inter alia scholam scopis ver-
rebant. Jg. Vz Mendík. — Š. = školní pe-
dant (grammatička, pravítko, Šm.), puntičkář,
malicherník, der Schulfuchs, Schulpedant. 2.
Apol. Zavrtaný š. Dch.

Školometka, y, m. = žáček. Us. u Pelhř.
Ptů.

Školometný = malicherný, pedantisch.
Nz.

Školometství, n., die Pedanterie, Kleinig-
keitskrämerei, Silbenstecherei, malichernosť,
malicherenství. Nz.

Školoznalec, lce, m., der Schulkenner.
Dch.

Školoznalství, n., die Schulkunde. Dch.

Školozorce, e, m. = dozorce škol, der
Schulaufseher. Kom. D. Vz Školdozorce.

Školský (sky, po -sku), Schul-. Š. ká-
zání, V., hadání, Ryt. kř., prach, Smrž.,