893

pletichář, pachole, Us., mládenec, budova
(vz Budova). Us. Místo š. budova říkáme
obyč.: školní stavení, škola. Š. a Ž. Š-ský
zákon, sestra, peníz (Schulpfennig), nemoc.
Dch. Š. správa, vz Rb. 273., Školství. Cf.
Školní.

Školství, n. = soujem všech zařízení
směřujících k duševnímu vzdělání mládeže,
das Schulwesen. S. N. Š-ství odborné, das
Fachschulwesen. Šp. Vz Škola a v S. N.
II. 315., VIII. a IX. 55. a tamtéž články:
Čechy, Rakousko.

Školů mlýn u Březnice. PL.

Školut, a, m., osob. jm. Mor. Šd.

Škomprtle, pl., f. = staré roztrhané stře-
více. Cf. Škrample. U Kunv. Msk.

Škonka, y, f., osob. jm. = Scholastika.
Pal., Šd.

1. Škop, u, škopek, pku, škopík, u,
škopíček, čku, m., z řec. latin. 6/.áq>iov,
scaphium, der Schaff. Dal. k. 10. Vz Mz.
325. Skop, sypěn, kbelík, dčbernice, pu-
ténka, umyvadlo (Jg.); na mytí nádobí: střez,
dřez, na paření píce: pařák. Šp. Škopek,
u Opavy: hrot, hrotek. Klš. Škop na vodu,
na nohy, Fussschaff, mycí. To aby měl
člověk hlavu jako škopek (velikou, aby vše
do ní pojal). Us. Dch. Kuchařka sa bojí,
škopíček ju honí, putenky ju pomúvají, že
nenosí vody. Sš. P. 704. Š. na pomeje. V.
Koně z hlubokého š-ku (puténky) napájeti.
Ja. Škopíček k umývání rukou. Kom. J.
556. Š. sedací, das Sitzschaff. Dch. Nad ško-
píčkem (umyvadlem) z nalevadla se umyti.
Kom. Dáš-li kozi do škopka, ona ti dá do
hrotka. Mor. a slez. Tč. Kde š. (sud) tu pivo,
kde zvonie tu kostel, kde oběd tu milá, kde
večeře tu jiná. Prov. Smil. — Škopíček =
převzdívka hochu ševcovskému. (V Jindřich.
Hradci a jinde). Tř.

2. Skop, a, m. = skop, der Schöps.
U Opavy. Klš. Také u Přerova. Kd.

Škopec, pce, m. = skopec. Slov.

Škopek, pka, m., osob. jm. Pal., Tk. II.
120., III. 660., IV. 742., S. N. - Š., pku,
m., vz Škop, 1.

Škopiti, il, en, ení, na Slov. = klestiti,
vyklestiti, entmannen. Plk., Bern.

Škopkář, e, m., der Schaffmacher. Us. Sd.

Škopovina, y, f. = škopovina. Morav, a
slez. Šd.

Škopový = skopový, Schöpsen-. U Opavy,
Přerova a j. Klš., Kd.

Škoprdouc (= klopýtl, již tu leží)!
U Místka. Škd.

Škořápka, y, f., vz Skořepa.

Škorbut, u, m. = kurděje, der Scharbock.
D.

Škorbutný, škorbutový = kurdějný,
Scharbock-. Ja.

Škorčeti = skručeti. — komu. Hlou-
pému škorčelo v břiše a on myslil, že mu
hrají. U Dobrušky. Vk.

Škorec, škvorec, rce, m., na Slov. =
špaček (pták), der Staar. — Škorec, na Slo-

vensku = knedlík z pšenice turecké n. ja-
helné. Vz Netyje. Plk. — Š., euphorbia
lathyriíi, rostl. Slov. Dbš. 67.

Škořepa, vz Skořepa. Kom. J. 147., 216.,
91.

Škořepati se = zlobiti se, durditi se,
sich ärgern. Us. Rgl.

Škořepina, y, f., putamen, die Nuss-
schale. Slb. Vz Skořepina.

Škořepník, a, m., mya pictorium, die
Malermuscbel. 1486.

Škorhoutati = škohrtati. Jel.

Škořípka, y, f., mlýn u Smiřic. PL.

Škormajzlík, a, m. = škoudera, lakomec.
V Jilemn., u Ronova. Rgl.

Škorna = šorna. Na Mor.

Škorňák, a, m. — kdo nosí škorně. Š.

ivy.vrjf.iu;. Vký.

Škorně, vz Skorně. Š. (skóra = kůže) =
obuv kožený nad kotníky sahající, dosti
těžký. Jir. ad Žk. 34. V jich š-ě se obují
(jich následují). Hus. Tvrdý jako š-ně. Pk.
Měl š. železné na nohách. Bj. — Pč. 4. —
Š., ě. m., osob. jm. Vz S. N.

Škornice = škorně. NB. Tč. 93.

Škorniti se, il, ění — hněvati se, ve
hněvu s někým býti. Us. Dch.

Škorpení a š. se, n. = vadění, das Ge-
zänke. Plác, D., Pulk.

Škorpice, e, f., eine stachelige Geissei.
Otec můj mrskal vás bičíky, ale já mrskati
budu vás škorpicemi. MP. Děj. bibl. I. 177.

Škorpič, e, m. = vadič, der Zänker,
Haderer. Jg.

Škorpička, y, f., die Zänkerin, Hadererin.
Jg.

Škorpík, a, m., osob. jm. Vz S. N. —
Š., der Zänker. Rk.

Škorpil, a, m., osob. jm. — 2. Š., der
Zänker.

Škorpina, y, f., kochleria, die Kochlerie,
rostl. Š na hřebenitá, k. eristata, sivá, k.
glauca. Slb. 158.

Škorpiti, il, ení; škorpívati = škádliti,
reizen; se = škádliti se, hádati se, zanken,
hadern, sich beissen. — koho: děti. Us. —
se s kým. Us., Mel. — se oč: o nábožen-
ství. Mus. Nehorli a neškorpi se o to. Brt.
S. 73. Srozuměl, o koho se škorpili. Jir.
Anth. II. 363. A tehdáž se křesťanstvo o ná-
boženství š-li a nesnadili. Dač. I. 114. —
se mezi kým. Škorpili se mezi sebou.
Pulk. — jak. Bez přestání se š. Sych.

Škorpivosť, i, f. = hašteřivosť, die Zank-
sucht. D.

Škorpivý, zänkisch, streit-, hadersüchtig.
— Š., ého, m., osob. jm. Pal.

Škort, u, m. = škortání, das Gescharre.

Jg.

Skortač, e, m., škortadlo, a, n., škor-

toun, u, m. = čím se škortá, ein Werkzeug
zum Schirren, Kratzen. Ros.

Škortal, a, m., ein Pfuscher, Kratzer.
Dch.