896

Sahne, f., slovan. skralub, škralub, cremor.
Staroslovansky skora, hora, a příp. -upъ.
Cf. polsky kožuch na mléce. Mkl. B. 213.
S. na mléce, na smetaně, na kaši, na vodě
(tenký led, die Eiskruste, die Eisschichte,
š. sněhový, der Schneehorst, Dch.) v hrnci
(přívara, přívarek, die Schwarte). Š. z hrnce
vyškrabati, vydrhnouti. Š. na ráně: strup,
die Narbe, Rufe, der Ruf. Rána dostává š.
(celí se). Jg. Pecní š., der Ofenbruch. Miner.
Š. na poli po dešti: Mra, kožich. Šp. —
Š.= chrásty na hlavách detských, na čele,
der Kopf-, Wachsgrind. Sal — Š. = úhona,
skvrna, der Schandfleck. S. si udělala. S.
si přivěsiti. V. Má on na sobě veliký š.
Ros. Každý má své š-y. Č. M. 283. Ujel
maje ten š. na sobě. Bart. 134. Ten š. při
vás na věky zůstane. Koule. Aniž jest bez
škralúpu t. bez poskvrny tovaryství tajem-
ného ten, jenž . . . .; A kupec i prodavač
i přímluvce š-pem pohaněnie buďte pora-
ženi. Hus I. 470., III. 235. — Š-pek, pka,
m.= kdo rád škraloupy jídá, der Schwarten-
liebhaber. Ros.

Škraloupovatý, -vitý, rindig, krustig.
S. vřed, das Scharfgeschwür. Jg.

Škraloupový, Rinden-, Krusten-, Ranft-,
Schwarten-.

Škrambal, u, m. = škrampál. Šle dvě
kvasničkuvý do Chrlic, nalívale vodo díra-
vém š-lem do kvasnic. Sš. P. 044.

Škramlík, u, m. = škatulka, die Schach-
tel. — Š., a, m., osob. jm. Cf. Skramlík. —
Š., a, m., nadávka. Ty š-ku! U Buděj. Nl.

Škrampál, u, m. = krampavý střevíc,
alter, abgenützter Schuh. Us.

Škrampati se kde: po světnici (šou-
pavě choditi, herumgehen die Füsse nach-
ziehend). Dch.

Škrample, škrampetle, škřampetle,

pl., f. = pantofle, trepky, die Schlarfen,

Schlackern. Us.

Škramuša, e, f., der Maulkorb (vlastně:
škraboška). Pes má na tlamě š-šu. Mor. Šd.
-- Š. stará ženština. Mor. Šd.

Škraň, škraně, ě, f., vz Skraň. Pk., Kd.

Škraňák, a, na. = člověk, který má ve-
liké skráně, tlustou tvář, ein Bausbackiger.
Šd. — Š., osob. jm. Mor. Šd.

Škraňatý škraňák.

Škrancnouti koho = škrábnouti. U Kři-
voklátu. Ktk.

Škrandy, pl., f., na Slov. vlasy, die
Haare. Leška.

Škraňha, y, f. = rozšmailaná bota. —
S., y, m. člověk loudavý. Ty škraňho!
U Rychn. Msk.

Škranuše,, e, f., v Jg. Slov. šp. m.:
škramuše.

Škráp, u. m. škrampál. U Litovle. Kčr.

Škrata, y, f. = fraška, Possen. — Š. =
potvora, die Missgeburt. Mus., KB. — Š.,
y, m., nadávka. Ty š-to! Slov. Dbš. 45.

Škrátek, tka, škrát, a, m., na Slov. =
skřítek, domácí bůžek, der Hausgeist. — Š.
zlý duch, rarášek, der böse Geist, Teufel.

Š. mu peníze nosí. Má při sobě skrátka.
Bern. — Š. = škaredý, ein hässlicher Mensch.
To je škrat člověk. Na Slov.

Škravada, y, f. = svár, der Zwist, Hader.
Pass. 608.

Škravaditi se, il, ění = hašteřiti se,
hadern. Leg. — se oč. Pass. 359. Všickni
žádachu, o to sě škravadiec, kto spieše
mohl k němu přistúpiti. Ib. — se kam,
v co = dráti se. Pass. 359.

Škrbál, u, m. = křáp, starý střevíc, škram-
pál, ein alter Schuh. Klda., Nz., Mý. Vz
Skarpál.

Škrbeň, bně, f., osada u Šenova ve Slez.
Té.

Škrcení, n., das Würgen.

Škrenina, y, f., die Einschnürung =
náhlé stěsnění. Rst. 502.

Škrcený; -en, a, o, eingeschnürt, ge-
würgt. V bot. díly duté trubkovité napuchlé
na jednom n. na mnohých místech uprostřed
alespoň ne na konci obojím stěsnané. Rst.
502.

Skrček, čka, m. = skrček. Mor. Šd., Hý.

Skrčeti, el, ení, knirschen, knarren. —
abs. Když natahuješ hodiny, škrčí. Mor.
Šd. — čím: zuby. U Olom. Sd. Vz Š krkati.

Škrčkovati se = skrčovati se, sich zu-
sammenziehen, Knoten bilden. — se komu.
Nemohu dnes nijak šíti, pořád se mi niť
škrčkuje (zdrhuje se, dělají se na ní skrčky,
uzlíky). Mor. Šd.

Skrdle, e, m., osob. jm.

Skřečati — škřečeti. Mor. Kch.
Škřeček, vz Skřeček. Kom. J. 210. —
S. = člověk zlobivý. Ty škřečku! Us. Brt,

Škřečeti, vz Skřečeti. Kom. J. 160.

Škřéhniti = vřeštěti. Na mor. Zlínsku.
Brt.

Škřehot, škřehotati, škřehotný, škřeh-
tati, vz Skřehot atd.

Škrejkati; škrejknouti, knul a kl, ut,
utí = stříkati, spritzen. — koho čím: vo-
dou. — Š. = poprchávati, siefern. — abs.
Škrejká, bude mrholiti (pršeti). Us. Jg. Vz
Škrejpati.

Škrejpati = poprchávati, siefern. Vz
Škrejkati. Škrejpá = začíná drobně pršeti.
U Plzně a Klatov. Kd., Dšk. — S. šplý-
chaje z nádoby vymrštiti (něco tekutého),
aus einem Gefässe, es, schaukelnd, abgiessen.
Neškrejpej! Us Vz Škrýpati.

Škřek, u, m., vz Skřek. Škrek vypustiti.
Št. N. 263. Podobnými škřeky i němá tvár
sa ozývá. Ht. Sl. ml. 156. — Š. na Mor. ==
křeč, der Krampf. D. — Š = vejce pod
slepicí nepodařilé, sáprtek, stinkendes Ei.
Puch. — Š. — rod supí, falco aesalon, der
Schmerl. D., Jg.

Škřekati = skřečeti. — kde. V mém
bílém životě žaběnky škřekajú. Sš. P. 793.

Škřeklačka, škřeklák, škřeklavosť,

vz Skřekačka atd.

Škřeklavý = skřehotavý, křiklavý. Er.
Sl. čít. 66. Vz Skřeklavý.