Předchozí (895)  Strana:896  Další (897) |
|
|||
896
|
|||
|
|||
Sahne, f., slovan. skralub, škralub, cremor.
Staroslovansky skora, hora, a příp. -upъ. Cf. polsky kožuch na mléce. Mkl. B. 213. S. na mléce, na smetaně, na kaši, na vodě (tenký led, die Eiskruste, die Eisschichte, š. sněhový, der Schneehorst, Dch.) v hrnci (přívara, přívarek, die Schwarte). Š. z hrnce vyškrabati, vydrhnouti. Š. na ráně: strup, die Narbe, Rufe, der Ruf. Rána dostává š. (celí se). Jg. Pecní š., der Ofenbruch. Miner. Š. na poli po dešti: Mra, kožich. Šp. — Š.= chrásty na hlavách detských, na čele, der Kopf-, Wachsgrind. Sal — Š. = úhona, skvrna, der Schandfleck. S. si udělala. S. si přivěsiti. V. Má on na sobě veliký š. Ros. Každý má své š-y. Č. M. 283. Ujel maje ten š. na sobě. Bart. 134. Ten š. při vás na věky zůstane. Koule. Aniž jest bez škralúpu t. bez poskvrny tovaryství tajem- ného ten, jenž . . . .; A kupec i prodavač i přímluvce š-pem pohaněnie buďte pora- ženi. Hus I. 470., III. 235. — Š-pek, pka, m.= kdo rád škraloupy jídá, der Schwarten- liebhaber. Ros. Škraloupovatý, -vitý, rindig, krustig.
S. vřed, das Scharfgeschwür. Jg. Škraloupový, Rinden-, Krusten-, Ranft-,
Schwarten-. Škrambal, u, m. = škrampál. Šle dvě
kvasničkuvý do Chrlic, nalívale vodo díra- vém š-lem do kvasnic. Sš. P. 044. Škramlík, u, m. = škatulka, die Schach-
tel. — Š., a, m., osob. jm. Cf. Skramlík. — Š., a, m., nadávka. Ty š-ku! U Buděj. Nl. Škrampál, u, m. = krampavý střevíc,
alter, abgenützter Schuh. Us. Škrampati se kde: po světnici (šou-
pavě choditi, herumgehen die Füsse nach- ziehend). Dch. Škrample, škrampetle, škřampetle,
pl., f. = pantofle, trepky, die Schlarfen,
Schlackern. Us.
Škramuša, e, f., der Maulkorb (vlastně:
škraboška). Pes má na tlamě š-šu. Mor. Šd. -- Š. stará ženština. Mor. Šd. Škraň, škraně, ě, f., vz Skraň. Pk., Kd.
Škraňák, a, na. = člověk, který má ve-
liké skráně, tlustou tvář, ein Bausbackiger. Šd. — Š., osob. jm. Mor. Šd. Škraňatý škraňák.
Škrancnouti koho = škrábnouti. U Kři-
voklátu. Ktk. Škrandy, pl., f., na Slov. vlasy, die
Haare. Leška. Škraňha, y, f. = rozšmailaná bota. —
S., y, m. člověk loudavý. Ty škraňho! U Rychn. Msk. Škranuše,, e, f., v Jg. Slov. šp. m.:
škramuše. Škráp, u. m. škrampál. U Litovle. Kčr.
Škrata, y, f. = fraška, Possen. — Š. =
potvora, die Missgeburt. Mus., KB. — Š., y, m., nadávka. Ty š-to! Slov. Dbš. 45. Škrátek, tka, škrát, a, m., na Slov. =
skřítek, domácí bůžek, der Hausgeist. — Š. zlý duch, rarášek, der böse Geist, Teufel. |
Š. mu peníze nosí. Má při sobě skrátka.
Bern. — Š. = škaredý, ein hässlicher Mensch. To je škrat člověk. Na Slov. Škravada, y, f. = svár, der Zwist, Hader.
Pass. 608. Škravaditi se, il, ění = hašteřiti se,
hadern. Leg. — se oč. Pass. 359. Všickni žádachu, o to sě škravadiec, kto spieše mohl k němu přistúpiti. Ib. — se kam, v co = dráti se. Pass. 359. Škrbál, u, m. = křáp, starý střevíc, škram-
pál, ein alter Schuh. Klda., Nz., Mý. Vz Skarpál. Škrbeň, bně, f., osada u Šenova ve Slez.
Té. Škrcení, n., das Würgen.
Škrenina, y, f., die Einschnürung =
náhlé stěsnění. Rst. 502. Škrcený; -en, a, o, eingeschnürt, ge-
würgt. V bot. díly duté trubkovité napuchlé na jednom n. na mnohých místech uprostřed alespoň ne na konci obojím stěsnané. Rst. 502. Skrček, čka, m. = skrček. Mor. Šd., Hý.
Skrčeti, el, ení, knirschen, knarren. —
abs. Když natahuješ hodiny, škrčí. Mor. Šd. — čím: zuby. U Olom. Sd. Vz Š krkati. Škrčkovati se = skrčovati se, sich zu-
sammenziehen, Knoten bilden. — se komu. Nemohu dnes nijak šíti, pořád se mi niť škrčkuje (zdrhuje se, dělají se na ní skrčky, uzlíky). Mor. Šd. Skrdle, e, m., osob. jm.
Skřečati — škřečeti. Mor. Kch.
Škřeček, vz Skřeček. Kom. J. 210. — S. = člověk zlobivý. Ty škřečku! Us. Brt, Škřečeti, vz Skřečeti. Kom. J. 160.
Škřéhniti = vřeštěti. Na mor. Zlínsku.
Brt. Škřehot, škřehotati, škřehotný, škřeh-
tati, vz Skřehot atd. Škrejkati; škrejknouti, knul a kl, ut,
utí = stříkati, spritzen. — koho čím: vo- dou. — Š. = poprchávati, siefern. — abs. Škrejká, bude mrholiti (pršeti). Us. Jg. Vz Škrejpati. Škrejpati = poprchávati, siefern. Vz
Škrejkati. Škrejpá = začíná drobně pršeti. U Plzně a Klatov. Kd., Dšk. — S. šplý- chaje z nádoby vymrštiti (něco tekutého), aus einem Gefässe, es, schaukelnd, abgiessen. Neškrejpej! Us Vz Škrýpati. Škřek, u, m., vz Skřek. Škrek vypustiti.
Št. N. 263. Podobnými škřeky i němá tvár sa ozývá. Ht. Sl. ml. 156. — Š. na Mor. == křeč, der Krampf. D. — Š = vejce pod slepicí nepodařilé, sáprtek, stinkendes Ei. Puch. — Š. — rod supí, falco aesalon, der Schmerl. D., Jg. Škřekati = skřečeti. — kde. V mém
bílém životě žaběnky škřekajú. Sš. P. 793. Škřeklačka, škřeklák, škřeklavosť,
vz Skřekačka atd.
Škřeklavý = skřehotavý, křiklavý. Er.
Sl. čít. 66. Vz Skřeklavý. |
||
|
|||
Předchozí (895)  Strana:896  Další (897) |