897

Škřeklivosť, vz Skřeklavosť.

Škřeklivý, vz Skřeklavý. Jg.

Škřemel, škřemen, škřemenáč, škře-
menatý, křemének, škřemeněti, škře-
meniti atd., vz Skřemen. Kom. J. 85., 743.

Skřemenatý = skřemenatý. Š. kámen.
Bdž. 124.

Škret, škřet, a, m., zastr. Vz Skřítek,
Mz. 81.

Škřeta, y, m., osob. jm. Mor. Šd. Vz S. N.

Skrhati, škrhotati, škrhtati = křik škrh
vydávati, škrh schreien. Š. jako koroptvy
(křičeti). Aqu. Žáby škrhají. Aqu.

Škrhla, y, f. = malé prase, ein kleines
Schwein. Na vých. Mor.

Škříb, u, m. = přeslička, equisetum ar-
vense, das Fegekraut. Slov. Jg.

Skribent, a, m., z lat. scribens = spiso-
vatel, pisatel. Kom. J. 992.

Skřidla (skřidla), škřidélka, y, f., na
Mor. šleta = lupný kámen, kterým střecha
se kryje, der Schiefer, Schieferstein. Š., skři-
dlice, křidlice, břidlice. Rk. Kostel škřidlou
pokryti dal. V. Š. zlatá, železná. Leg. Pře-
ostrá š. BO. Vzev tělo jeho pod nějakú
škřidlu aneb opuku tajně pochoval. Let. 25.
— S. = poklička na hrnec, der Deckel, die
Stürze. Kom. J. 535. Hrnec škřidlou při-
kryti. Jád.

Škřidlař, e, m., der Schieferdecker. Vz
Škřidlí. Tk. II. 379., 382., Ždk.

Škřidlí, m. = pokryvač, který skřidlou
pokrývá, der Schieferdecker. Us. Vz Škřidlař.
Škřidlice, e, f. = skřidla. Kom. J. 545. —
Š. dutá — prejz, kůrka, na Slov. zlabovice,
žlabice, na Mor. korýtko (Hý.), der Hohl-
ziegel. Háj., Bern. — Š.= plech, der Blech.
Jg. — Pod š-cí = dům č. 550. na rynku
pražském. Vz Tk. II. 139.

Škřidlicový kámen, der Schieferstein.
Koll.

Škřidličář, e, m. = škřidlař.
Škřidličářka, y, f., die Schieferdeckerin.
Škřidličářský, Schieferdecker-.
Škřidličářství, n., die Schieferdeckerei.

Jg;

Škřidličník, a, m. = škřidlář, — Š., u,
m. = hřebík ku přibití křidlice, der Schiefer-
nagel.

Škřidličný, na Mor. šletový, Schiefer-,
schieferig. Š. krov, V., kamení, lom, Us.,
kamenec. D.

Škřidlovitý, schiefericht. D.

Škřidlovnice, e, f. = škřidličný lom, der
Schieferbruch. D.

Škřih, u, m. = veliká truhla, vlastně pr-
kenná ohrada na obilí, die Getreidetruhe.
Mor. Brt., Vck., Mřk.

Škriňa, ě, f. = stromová stěnice. Na mor.
Zlínsku. Brt. Š. červené, vz Barušky.

Škřinař, e, m., der Schreiner. Slov.

Škřinařka, y, f., die Schreinerin. Jg.

Škříně, vz Skříně.

Skřínka, y, f.= poklop na ptáky. Us.
Vz Skříně.

Škříp, u, m., přeslička zimní, equisetum
hiemale, der Schachtelhalm. Slb. 94. Vz
Skříp.

Škřipák, u, m., skřipec, der Zwicker, Nasen-
zwicker (druh brejlí). Dch.
Skřípati atd., vz Skřípati.
Skřípavý, vz Skřípavý.

Škripec, pce, m., vz Skřipec. Kn., Kom.
J. 527., 668. Podobně jak škřipcem někdy
nejvýš jej vytáhnouti. Žer. 310. Počkaj, veď
ty prídeš pod škripec, na škřipec. Mt. S.

Škřipeň, pně, m., osob. jm. Slov. Šd.

Škřípěti, vz Skřípěti. Lex., Kom. J. 543.

Skřípí, n. = škřípina. Kom. Vz Skřípí.

Skřípina, y, f., scirpus, die Binse. Š. trs-
natá, s. caespitosus, jezerní, s. lacustris, dvoj-
blizná, s. Tabernemontani, mořská, s. mari-
timus, lesní, s. silvaticus, kořenivá, s. radi-
cans. Vz Rstp. 1699.-1702. Cf. Čl. Kv. 97.,
Slb. 121.

Škřípinovitý. Š. rostliny, scirpinae, květy
obojaké, klasaté, jakož i šupiny nedvojřadé:
suchopeř, palach, skřípina, mařice. Rstp.
1694., 1698.

Skřipka, y, f., anas strepera, die Schnarr-
ente. Linn.

Škřipotati = na housle skřípati, auf der
Geige schnarren. Bern.

Škriptorál, u, m., z lat. scriptorius =
nožíček na pera, das Federmesser. V., Kom.
J. 738.

Skřítati = šišmati, zaneřáditi, sudeln. D.

Skřítek, vz Skřet. Kom. J. 987. — Š.,
tku, m. = vlasy rostoucí nad čelem vzhůru,
ne dolů. Na Mor. Brt., Vck.

Skřítkový. Š. nohy (dvojitý trojhran).
Cf. Muří noha. Na mor. Zlínsku. Brt.

Skřivana, y, m. = skřivený člověk, ein
Krüppel. Šd. — S., osob. jm. Mor. Šd.

Skřivan, vz Skřivan. Kom. J. 153., 159.

Škřivánčí, vz Skřivánčí.

Škřivánkov, a, m., Lerchenfeld, ves
u Plumlova. PL.

Skřivánkový, vz Skřivánkový.

Škrk, u, m. = jedno škrknutí (vz Škr-
kati), der Ritz. Jedním škrkem plátno roz-
trhl. Jg. Hop, škrk! černó pantlo pod krk.
Sš. P. 733. Šaty škrk! už byla díra. Mor.
Šd. Plátno dělá škrk (škrčí), roztrlme-li se.
Mor. Šd. — Š. == škrknutí, krknutí žaludku,
der Rülps. Ros.— Š. = jistý tanec na Mor.

Škrkač, e, m. = kdo škrká, der Scharrer,
Rülpser. Jg.

Škrkačka, y, f. = která škrká, die Schar-
rerin, Rülsperin; řehtačka, die Schnarre,
Ratel. Reš. — S. = čím se škrká, sirka.
das Streich-, Zündhölzchen. Na Mor. a Slov.
Tč., Šd.

Škrkan, a, m. - trhan, der Haderlump.
Slov. Bern.

Škrkanec, nce, m., vz Škraka. U Olom.

Sd.



	897

	Škřeklivosť, vz Skřeklavosť. Škřeklivý, vz Skřeklavý. Jg. Škřemel, škřemen, škřemenáč, škře- menatý, křemének, škřemeněti, škře- meniti atd., vz Skřemen. Kom. J. 85., 743. Skřemenatý = skřemenatý. Š. kámen. Bdž. 124. Škret, škřet, a, m., zastr. Vz Skřítek, Mz. 81. Škřeta, y, m., osob. jm. Mor. Šd. Vz S. N. Skrhati, škrhotati, škrhtati = křik škrh vydávati, škrh schreien. Š. jako koroptvy (křičeti). Aqu. Žáby škrhají. Aqu. Škrhla, y, f. = malé prase, ein kleines Schwein. Na vých. Mor. Škříb, u, m. = přeslička, equisetum ar- vense, das Fegekraut. Slov. Jg. Skribent, a, m., z lat. scribens = spiso- vatel, pisatel. Kom. J. 992. Skřidla (skřidla), škřidélka, y, f., na Mor. šleta = lupný kámen, kterým střecha se kryje, der Schiefer, Schieferstein. Š., skři- dlice, křidlice, břidlice. Rk. Kostel škřidlou pokryti dal. V. Š. zlatá, železná. Leg. Pře- ostrá š. BO. Vzev tělo jeho pod nějakú škřidlu aneb opuku tajně pochoval. Let. 25. — S. = poklička na hrnec, der Deckel, die Stürze. Kom. J. 535. Hrnec škřidlou při- kryti. Jád. Škřidlař, e, m., der Schieferdecker. Vz Škřidlí. Tk. II. 379., 382., Ždk. Škřidlí, m. = pokryvač, který skřidlou pokrývá, der Schieferdecker. Us. Vz Škřidlař. Škřidlice, e, f. = skřidla. Kom. J. 545. — Š. dutá — prejz, kůrka, na Slov. zlabovice, žlabice, na Mor. korýtko (Hý.), der Hohl- ziegel. Háj., Bern. — Š.= plech, der Blech. Jg. — Pod š-cí = dům č. 550. na rynku pražském. Vz Tk. II. 139. Škřidlicový kámen, der Schieferstein. Koll. Škřidličář, e, m. = škřidlař. Škřidličářka, y, f., die Schieferdeckerin. Škřidličářský, Schieferdecker-. Škřidličářství, n., die Schieferdeckerei. Jg; Škřidličník, a, m. = škřidlář, — Š., u, m. = hřebík ku přibití křidlice, der Schiefer- nagel. Škřidličný, na Mor. šletový, Schiefer-, schieferig. Š. krov, V., kamení, lom, Us., kamenec. D. Škřidlovitý, schiefericht. D. Škřidlovnice, e, f. = škřidličný lom, der Schieferbruch. D. Škřih, u, m. = veliká truhla, vlastně pr- kenná ohrada na obilí, die Getreidetruhe. Mor. Brt., Vck., Mřk. Škriňa, ě, f. = stromová stěnice. Na mor. Zlínsku. Brt. Š. červené, vz Barušky. Škřinař, e, m., der Schreiner. Slov. Škřinařka, y, f., die Schreinerin. Jg. Škříně, vz Skříně.	Skřínka, y, f.= poklop na ptáky. Us. Vz Skříně. Škříp, u, m., přeslička zimní, equisetum hiemale, der Schachtelhalm. Slb. 94. Vz Skříp. Škřipák, u, m., skřipec, der Zwicker, Nasen- zwicker (druh brejlí). Dch. Skřípati atd., vz Skřípati. Skřípavý, vz Skřípavý. Škripec, pce, m., vz Skřipec. Kn., Kom. J. 527., 668. Podobně jak škřipcem někdy nejvýš jej vytáhnouti. Žer. 310. Počkaj, veď ty prídeš pod škripec, na škřipec. Mt. S. Škřipeň, pně, m., osob. jm. Slov. Šd. Škřípěti, vz Skřípěti. Lex., Kom. J. 543. Skřípí, n. = škřípina. Kom. Vz Skřípí. Skřípina, y, f., scirpus, die Binse. Š. trs- natá, s. caespitosus, jezerní, s. lacustris, dvoj- blizná, s. Tabernemontani, mořská, s. mari- timus, lesní, s. silvaticus, kořenivá, s. radi- cans. Vz Rstp. 1699.-1702. Cf. Čl. Kv. 97., Slb. 121. Škřípinovitý. Š. rostliny, scirpinae, květy obojaké, klasaté, jakož i šupiny nedvojřadé: suchopeř, palach, skřípina, mařice. Rstp. 1694., 1698. Skřipka, y, f., anas strepera, die Schnarr- ente. Linn. Škřipotati = na housle skřípati, auf der Geige schnarren. Bern. Škriptorál, u, m., z lat. scriptorius = nožíček na pera, das Federmesser. V., Kom. J. 738. Skřítati = šišmati, zaneřáditi, sudeln. D. Skřítek, vz Skřet. Kom. J. 987. — Š., tku, m. = vlasy rostoucí nad čelem vzhůru, ne dolů. Na Mor. Brt., Vck. Skřítkový. Š. nohy (dvojitý trojhran). Cf. Muří noha. Na mor. Zlínsku. Brt. Skřivana, y, m. = skřivený člověk, ein Krüppel. Šd. — S., osob. jm. Mor. Šd. Skřivan, vz Skřivan. Kom. J. 153., 159. Škřivánčí, vz Skřivánčí. Škřivánkov, a, m., Lerchenfeld, ves u Plumlova. PL. Skřivánkový, vz Skřivánkový. Škrk, u, m. = jedno škrknutí (vz Škr- kati), der Ritz. Jedním škrkem plátno roz- trhl. Jg. Hop, škrk! černó pantlo pod krk. Sš. P. 733. Šaty škrk! už byla díra. Mor. Šd. Plátno dělá škrk (škrčí), roztrlme-li se. Mor. Šd. — Š. == škrknutí, krknutí žaludku, der Rülps. Ros.— Š. = jistý tanec na Mor. Škrkač, e, m. = kdo škrká, der Scharrer, Rülpser. Jg. Škrkačka, y, f. = která škrká, die Schar- rerin, Rülsperin; řehtačka, die Schnarre, Ratel. Reš. — S. = čím se škrká, sirka. das Streich-, Zündhölzchen. Na Mor. a Slov. Tč., Šd. Škrkan, a, m. - trhan, der Haderlump. Slov. Bern. Škrkanec, nce, m., vz Škraka. U Olom. Sd.