Předchozí (897)  Strana:898  Další (899) |
|
|||
898
|
|||
|
|||
Škrkaný; -án, a, o, zerfleischt, zerrissen.
Bern. Škrkati; skrčeti, el, ení; škrknouti, knul
a kl, utí; škrkávati = škrky dělati, schnarren, gurren, knarren, quacken, rasseln; krkati, rülpsen, schlucken; špetnouti, muchsen; tr- hati, drápati, reissen. zerfleischen. Jg. — abs. Žaludek, žába škrká. Jen to škrklo, už držel dva kusy plátna v ruce. Vz Škrk. Sd. Škrkal (krkal). Ani neškrkni (nešpetni). Ros. Z houští škrčíc vyskočí tu vlci dva. Svo- boda Václ. — (komu) kde. Škrkačku po stěně škrkati, streichen. Mor. Tč. Ty husov- ské žáby pod mostem škrkajó, židenský panenky vesele zpívajó. Sš. P. 769. Voda v ohni škrkne. Kom. Škrká mi v břiše (pře- lévá se). Ros. — čím. Ani pérem neškrknu. Mor. Šd. Š. sirkou, streichen. Us. Šd., Sd. — na čem: na houslech. Zlob. — jak. Na nohy škrknouti (hbitě na nohy se postaviti). U Olom. Sd. — kudy. A já škrk přes tu hrázu = skočil, sprang. Mor. Kch. — odkud kam. A tu on škrkl (== skočil) na něho ze síně, ze dvora, se stromu atd. Mor. Hý. Škrkavě = škrkem, knarrend, zischend,
pfeifend. Škrkavec, vce, m., amomum zedoaria, der
Zitwer. Bern. Škrkavečník = škrkavičník.
Škrkavice, e, f. = škrkavka.
Škrkavičně = škrkavě.
Škrkavičník, u, tu., škrkavečník, u, m. =
škrkavičný n. římský hrách, lupinus, die Feigenbohne. Rstp. 413. Š. žlutý, luteus, gelbe F., bílý, albus, weisse F., strakatý, varius, bunte F., úzkolistý, angustifolius, schmalblättrige F., hořký. — Š. = škrka- kavičná bylina n. semeno, das Wurmkraut, absinthium marinum. Rostl., Ros. Škrkavičný, na Slov. škrkavý = praska-
jící, vrzající, rasselnd, knarrend. Bern. — Š. = od škrkavek, Wurm-, Spulwurm-. Š. zi- mnice. — S. bylina, koření, das Wurmkraut; semeno (škrkavičník). V. — Š. n. římský hrách (== škrkavičník). Kom. J. 128., D. Škrkavka, y, škrkavice, e, f. = Místa,
červ srdeční, kouka (Kts.), ascaris, der Spul-, Bauch-, Leib-, Herz-, Darmwurm. V. Š-ky, nematodes, die Fadenwürmer, jsou oblí hlí- stové, těla velmi dlouhého, brkovitého až i nitkového. Všecky mají ústa, mnohé mají též dokonalou řití opatřenou rouru zažívací. 1. Š-ky pravé a) škrkavky v užším smyslu jsou hlístové střevní, mají tělo táhlé, na zad zašpičatělé, ústy i řití opatřené. Š-ka obecná, ascaris lumbricoides, obrovská, a. megalocephala, roup či srnice, oxyuris ver- micularis, škrkavka kočičí, ascaris mystax. — b) Měchová, strongyloidea, mají ústa opatřená rohovitou schránkou aneb háčky. Měchovec obrovský, eustrongylus gigas, koňský, scle- rostomum armatum, ovčí, dochmius filaria, okouní, cucculanus elegans. — c) Tenko- hlavci, trichotrachelidae, jsou hlístové těla oblého, velmi tenkého a na hlavě bičíkovité prodlouženého. Tenkohlavec bičíkový, tri- chocephalus dispar, svalovec či trichina (tri- ehina spiralis). — d) Vlasová, filaridae, mají |
j velmi dlouhé nitkovité tělo, ústa neozbro-
jená. Vlasovec koňský, filaria papillosa, krevní, f. immitis, medinský, f. medinensis. — e) Hádátka, anguillulida, malincí oblí červi. Haďátko pšeničné, anguillula scandens, octové, ang. aceti. — 2. Strunová, gordi- acea, mají tělo strunovité, tuhé, jsou opa- třeny ústy, avšak na místě zažívací roury mají jen zvláštní buňkovité těleso. Stru- novec obecný či živý vlas, gordius aqua- ticus, bílý, mermis albicans. Vz Frč. 69.-74. Cf. Schd. II. 531. Vz Hlísta, S. N. — S-ky mořiti a ven vyháněti. Byl. Proti š-ám vezmi zvonček s vlášením jako na vrbě roste, vaře dávej s vínem píti. Jád. — Š. široká = kalounice, tasemnice, taenia, der Bandwurm. Bráti lék proti tasemnici, škrkavkám. — Š. na Mor. = srdnice, roup, ascaris vermicularis, der Maden-, Springwurm. D. — Š., druh dešťovek dlouhých a bělejších než obyčejně jsou. Ros. Škrkavkovec, vce, m. = kdo škrkavky
má, der Würmer hat. Ros. Škrkavkovitý — škrkavkovec. Ros.
Škrkavý = kdo škrká, knarrend, knir-
rend, rasselnd. Slov. Bern. Škrknouti, vz Škrkati.
Škrie, e, f., něm. Skyrl, ves u Žatče.
PL. Vz S. N. Škrliak, a, m., der Knicker, Knauser.
Toho za skupářa a š-ka (= škrtila) pokla- dajú, kdo svoj chlieb odkladá před domá- cími. Slov. Dbš. 36. Škrniti, il, ční, karg zurückhalten, skrbliti.
Dch. — se = hubeněti. Čuně se škrní. Us. Rgl. Škrnouti se, jen složeného užíváme:
uškrnouti se = maličko se usmáti, lächeln. Ros. Škrob (zastr. škrob), u, škrobek, bku,
škrobeček, ečku, m., z němec. Kraftmehl (s-krob); das Stärkmehl: C12 H10 O12. Šfk., D. Š. lep z mouky ku stužování prádla atd. D., V. Š-bem něco škrobiti. Kom. J. 581. Š. modrý, Tabl. lid., bramborový, pšeničný, Us., bílý, jodovaný, lazulkový n. s lazulkou, Kh., palmový, škrob rostlin složnokvětých (inulin), lichenový, euglenový, Šfk. 553., lišejníkový, obecný, omanový. Rst. 8., 9., 30. Škrob lesklý, Dch., knihařský, rýžový, z divokých kaštanů. Us. Škrob dělati, vy- ráběti. Škrob, vaří-li se na husto, bleptá. Dch. Vz S. N. a v Šfk. 550. a násl.,Kk. 10., 113., 135., Prm. III. čís. 15. - S. = země suchoparná, břidličná a kamenitá, dürrer, steinichter Ort. Cf. Škrobot, Skro- botina. Má pole na škrobu. Ros. — Š., a, rn. = lakomec, der Geizhals, Schmutzhammel. Ty škrobe! To je škrob! — Š. = nehoda, škoda, (hlavně se tak říká, když se něco zláme). To je škrob! U Rychn. a Žamber. Dbv. Škroba, y, m., osob. jm. Mor. Šd.
Škrobačisko, a, n. == škrobaňa. Mor. Šd.
Škrobačka, y, f. = lžíce na škrabání
zemáků, ein Löffel zum Schaben der Erd- äpfel. U Místka. Mtl. |
||
|
|||
Předchozí (897)  Strana:898  Další (899) |